Poslední valčík

S režisérem Martinem Scorsesem se poměrně míjím, pokud jde o různá témata z prostředí mafiánského, gangsterského a jiného podsvětí, kterými se ve svých filmech rád a často zaobírá, zatímco mě zůstávají značně cizí. Ale občas se od nich dokáže odklonit a pak musím uznat minimálně to, že hudební vkus má Márty skvělý, zde bychom dokázali případně najít i společnou řeč a v tomto směru má mě i čím obohatit. :o) Už v Barvě peněz jsem ocenil mj. bohatou hudební složku plnou starší bigbeatové muziky a tentokrát jsem byl svědkem jedinečného výletu do hudebního světa v Americe 70. let. Z koncertu mě osobně neznámé kapely The Band, obohaceného v sekci hostů o přítomnost řady zvučných muzikantů a zpěváků, sálala přímo nákažlivá atmosféra a z nejedné písně i silné emoce. Vystoupení kapely s hosty, během něhož se vystřídala na jevišti pestrá řada různých hudebních nástrojů, mě dokázala chytit, ač jsem v 90% případech písně neznal. Autentická vyprávění historek muzikantů v rozhovorech s režisérem byla občas možná trochu tuctová a ničím překvapivá, ale určitě dobře dotvářela obraz o jedné hudební epoše a jako celek se to sledovalo příjemně. Jednoduchý, obyčejný hudební dokument doplněný o záznam koncertu, ale zároveň dvě unikátní hodiny plné výborné živé muziky! 80% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (05.03.2021)

Skvělý záznam rozlučkového koncertu kapely The Band, který je spíše "jen" špičkovým zachycením hudebního zážitku než dokumentem v pravém slova smyslu. Ve Scorseseho rozhovorech mimo pódium se nejde v ničem extra do hloubky, dozvíte se takových pár středně vtipných faktů a historek z let šedesátých, které nenásilně vyplňují chvíle mezi jednotlivými hudebními výstupy. Každopádně vidět to na velkém plátně v Karlových Varech byl zážitek. [80%] (01.07.2022)

Na ranných Scorseseho filmech mě baví mimo jiné jejich taková ta halabalácká bezprostřednost, díky které máte občas pocit, jako byste nebyli součástí příběhu daného filmu, ale součástí jeho natáčení. Což vždycky připomněla například přiznaná i nepřiznaná camea režiséra. The Last Waltz byl dlouho připravovaný, storyboardovaný (!) koncert, kde za kamerami stáli lidi jako Michael Chapman, Vilmos Szigmont nebo László Kovács. Zároveň však v backstage byly připravené hory koksu, nevypočitatelní hudební hosté a v důsledku dlouhého natáčení (koncert skončil až v půl třetí ráno) postupně docházela či odcházela technika. K dovršení toho všeho se Bob Dylan patnáct minut před vystoupením rozhodl, že odmítá být natáčen, přičemž ale právě jeho přítomnost byla závazkem k tomu, aby studio film zaplatilo. Intenzitě záznamu koncertu pak dost přidává onen zadní plán, kde se pohybují všemožní najetí bedňáci, modifikuje se nastavení techniky a jednotlivé týmy si přeposílají fixou psaná čísla, na která blikají žárovkami a mě by fakt zajímalo, co to mělo znamenat. A mezi tím se jako tryskomyš pohybuje nahrocený Scorsese a dává si pozor, aby na něj někdo nešlápnul. The Last Waltz pak mimoto má ve světě koncertních záznamů důležité místo, kdy víceméně už fyzicky a psychicky vyčerpaná kapela se rozhodne navzdory všemu, uzavřít svoje období a to nikoli ve smutku a dojetí nad sebe samou, nýbrž s viditelnou úlevou. V něčem tak tento koncert symbolicky uzavírá woodstockovou hudební éru a ukládá ji ke spánku s drogami a nespokojeností vyřízenou hippie subkulturou, kdy za rohem již čekají reaganovské osmdesátky a s nimi i nová hudba, nová scéna i nové kapely a ty, hoši a děvčata, budou hrát dokud vám to nebude líto. A ještě dýl. (18.09.2023)

Skorsýzi byl odjakživa fanoušek kvalitní hudby a naštěstí byl natolik odhodlaný přivlastnit si tuto scénu ke svému oboru a dát tak vznik geniálním dílům. Poslední valčík není výjimka. Snad jen nevyvážený poměr zvuku mi trochu vadil -v konverzačních scénách ze "zákulisí" velice tiché, někdy nebylo ani rozumět a naopak koncertní scény dost hlasité (což mi nevadilo, samo), ale mimo to si nemám naco stěžovat. (15.04.2016)

Skupina The Band, Bob Dylan, či ostatní zainteresovaní nie sú mojej osobe hudobne spriaznení interpreti, takže myslím, že môžem hovoriť o filme viacmenej nezaujate. Pokiaľ ide o film, môj strohý popis by bol, že sa jedná o koncert s dokumentárnymi vsuvkami o skupine The Band a umelcoch, ktorí s ňou vystupovali. Koncert má svoje čaro, prestriedaním niekoľkých známych umelcov z neho robí naozaj neobyčajní zážitok a mňa si taktiež niektoré pesničky rýchlo podmanili. Dokumentárne prvky sú však len takým doplnením a výplňou dvojhodinovej stopáže. Niektoré fakty zaujmú, ale celkovo je to len akési flash prebehnutie celým pôsobením kapely. Nesnaží sa zájsť do hĺbky, vlastne sú to len také historky a vtipné príbehy, ktoré členovia zažili počas koncertovania. Ale volume sa počas filmu naozaj oplatí dať hlasnejšie. 80%. (17.02.2009)