Duchovia Inisherinu

Víly smrti z Inisherinu začínají jako taškařice o nafouknutém egu, ale přerostou v jinotajný příběh o laskavosti a marnivosti. Farrell s Gleesonen pod vedením Martina McDonagha znovu excelují. Špičkové dialogy, pátrání po důvodu toho všeho a velmi pomalu eskalující konflikt pohltí a až na drobnou pomalejší pasáž v polovině jde o excelentní práci. Burwellova minimalistická hudba krásně pasuje. Prostě už tě nemám rád. (17.12.2022)

Zcela netradiční film o přátelství, který začíná tím, že ono přátelství z ničeho nic jednostranně končí. Z dosavadních filmů dramatika Martina McDonagha jsou The Banshees of Inisherin zatím tím nejvíc komorním a připomínajícím divadelní hru, žádnou dynamickou akci tedy rozhodně nečekejte. Střídání humoru (často velmi černého) a tíživě depresivních témat bylo vždy devízou tohoto britského scenáristy a režiséra, ale u Banshees je to tentokrát i přes sevřené pojetí opravdu horská dráha protichůdných emocí, která vás i přes četné návaly smíchu na konci totálně zdeptá. Herecké výkony všech zúčastněných jsou bravurní, zvlášť Colin Farrell si svého bezelstného a urputného irského zabedněnce neskutečně dává. [Vancouver International Film Festival 2022] (05.10.2022)

Ten film je bez konca. Hoci... ak sa naozaj budeme snažiť tak na konci skôr nájdeme podobenstvo. McDonagh možno nenatočil film, ako je V Bruggách alebo Tri billboardy, ale určite sa nejedná o nejakú zlomyseľnosť z jeho strany. Skrátka si Víly z Inisherinu vyžadujú čítať medzi riadkami. Nie sú tak zábavné, ako jeho predchádzajúce snímky, hoci humor ( aj krásny aj absurdný) tu je. Stojaci na charakteroch a na malých drámach je ten film takmer dokonalý. Vťahujúci, hypnotizujúci a v zásade neustále pohrávajúci si s divákom a jeho očakávaniami. O čo tam dopekla ide? Jedna absurdita strieda druhú, do toho príde hlúpe myslenie malých ľudí ( ďaleko od vojny a od všetkého) a túžba ( možno?) sa vymaniť z toho v čom žijú. U niektorých to ide, u niektorých nie. Väzni svojich myšlienok, ktoré sú častokrát obmedzené. Kritické? Určite áno? Smutné? Tiež. A zároveň tam zostáva akýsi pocit, ktorý mi film dlho nesprostredkoval. Akási fascinácia bizarnou jednoduchosťou. Farrell, Gleeson, Condon aj Keoghan perfektní. Takmer dokonalý zážitok. Uvidím, ako to ešte bude vo mne doznievať. (25.12.2022)

Syrově něžný, úsporně přímý dramatický opus o laskavosti a osamělosti, o místě člověka mezi druhými, ať už na zapomenutém ostrově anebo v lidských dějinách, a odpovědnosti vůči nim. Doporučila bych pustit si v páru s filmem Ryanova dcera (1970), neboť z mnoha důvodů jsou to pandány a je bez pochyb, že Martin McDonagh o Davidu Leanovi jako svém mistrovském generačním předchůdci moc dobře ví a svébytně navazuje i na jeho filmařský a filosofický odkaz. *~ (23.12.2022)

Filmově zvěčněná irská duše 20. let 20. století. Zmar, zoufalství, samota na ostrově kousek od západního irského pobřeží a široko daleko nic jiného, než jen kameny a centrum všeho – tamní hospoda. Prostředí úchvatně smutné, herecké výkony exkluzivní ve všech ohledech, místy vzorově černé a s myšlenkami, kterým jsem občas rozuměl. (13.03.2023)