Duchovia Inisherinu

Předchozí režisérův počin, Three Billboards Outside Ebbing, Missouri, řadím mezi jeden z nejlepších filmů desetiletí, viděl jsem jej několikrát a pořád jej hrozně žeru. Proto jsem od McDonagha po další pauze čekal velké věci, leč tématicky mě to příliš nelákalo od začátku. Nijak extra totiž nemusím Bruggy a i když samozřejmě hlavní hereckou dvojku mám rád, Harrelsona a Sama Rockwella mám radši. Plně chápu a rozumím, co chtěl režisér natočit a jakou proto zvolil formu, jak komorního příběhu se ujal a samozřejmě precizně ve svém stylu. Mě to však nestrhlo a po hodině už vyloženě nebavilo a nedovedu si představit, že by se to mohlo změnit po druhém zhlédnutí kvůli tématu samotnému. Oceněním bych se však nedivil a nebránil, herecky je to bez chyby. (20.12.2022)

Zcela netradiční film o přátelství, který začíná tím, že ono přátelství z ničeho nic jednostranně končí. Z dosavadních filmů dramatika Martina McDonagha jsou The Banshees of Inisherin zatím tím nejvíc komorním a připomínajícím divadelní hru, žádnou dynamickou akci tedy rozhodně nečekejte. Střídání humoru (často velmi černého) a tíživě depresivních témat bylo vždy devízou tohoto britského scenáristy a režiséra, ale u Banshees je to tentokrát i přes sevřené pojetí opravdu horská dráha protichůdných emocí, která vás i přes četné návaly smíchu na konci totálně zdeptá. Herecké výkony všech zúčastněných jsou bravurní, zvlášť Colin Farrell si svého bezelstného a urputného irského zabedněnce neskutečně dává. [Vancouver International Film Festival 2022] (05.10.2022)

Víly smrti z Inisherinu začínají jako taškařice o nafouknutém egu, ale přerostou v jinotajný příběh o laskavosti a marnivosti. Farrell s Gleesonen pod vedením Martina McDonagha znovu excelují. Špičkové dialogy, pátrání po důvodu toho všeho a velmi pomalu eskalující konflikt pohltí a až na drobnou pomalejší pasáž v polovině jde o excelentní práci. Burwellova minimalistická hudba krásně pasuje. Prostě už tě nemám rád. (17.12.2022)

Jak moc už je zle, když se s vámi nebaví ani vesnický idiot..? McDonaghův smaragdový kámen broušený laskavostí, malicherností a smutkem. Tři pánové pod keltským křížem dle očekávání výborní, překvapením je, jak se jim minimálně vyrovnala Kerry Condon. Dávám pět ustřihnutých prstů, které mi postupně zaklepaly na dveře skepse, že se už netočí filmy s velkým srdcem a velkým F.. (21.12.2022)

Ten film je bez konca. Hoci... ak sa naozaj budeme snažiť tak na konci skôr nájdeme podobenstvo. McDonagh možno nenatočil film, ako je V Bruggách alebo Tri billboardy, ale určite sa nejedná o nejakú zlomyseľnosť z jeho strany. Skrátka si Víly z Inisherinu vyžadujú čítať medzi riadkami. Nie sú tak zábavné, ako jeho predchádzajúce snímky, hoci humor ( aj krásny aj absurdný) tu je. Stojaci na charakteroch a na malých drámach je ten film takmer dokonalý. Vťahujúci, hypnotizujúci a v zásade neustále pohrávajúci si s divákom a jeho očakávaniami. O čo tam dopekla ide? Jedna absurdita strieda druhú, do toho príde hlúpe myslenie malých ľudí ( ďaleko od vojny a od všetkého) a túžba ( možno?) sa vymaniť z toho v čom žijú. U niektorých to ide, u niektorých nie. Väzni svojich myšlienok, ktoré sú častokrát obmedzené. Kritické? Určite áno? Smutné? Tiež. A zároveň tam zostáva akýsi pocit, ktorý mi film dlho nesprostredkoval. Akási fascinácia bizarnou jednoduchosťou. Farrell, Gleeson, Condon aj Keoghan perfektní. Takmer dokonalý zážitok. Uvidím, ako to ešte bude vo mne doznievať. (25.12.2022)