Kundun - Život dalajlámu

Vkrádá se mi na mysl analogie s Attenboroughovým Gándhím a taky myšlenka, že Scorseseho definitivně řadím k největším režisérům všech dob. Ta preciznost v režisérských finesách, podpořená kouzelnou hudbou, jenž fantasticky dokresluje atmosféru Tibetu, dělají rukopis Martina Scorseseho tím nejpodstatnějším, co povyšuje Kunduna nad ostatní biografie. Jinak Tändzin Gjamccho, o němž film pojednává se dodnes do Tibetu nevrátil a nedá se předpokládat, že by se tomu tak stalo dříve než se výrazně liberalizuje systém komunistické Číny. Jako první tento dalajláma procestoval západní svět a byl dokonce i u nás v České republice. Minulý rok se v souvislosti s Pekingskou olympiádou stala otázka Tibetu opět aktuální a velmi debatovanou, škoda, že nepřinesla byť jen malinkatý pokrok, ačkoli na druhou stranu se s tím dalo počítat. Každému, tibetským problémem člověku netčenému, pak nelze doporučit jiný film, než je právě tento. (03.12.2009)

Obsah včetně závěru: Životopisný film o Dalajlámovi. Výprava mnichů vypátrá v daleké vesničce malého chlapce, do kterého se předchozí D. převtělil. Chlapec bezpečně odliší pravé D. věci od nepravých. Je uveden do hlavního kláštera a vychováván jako budoucí vládce. Tamní vláda při rozhodování používá i předpovědi věštce v tranzu. Tibet obsadí Číňané. D. se s nimi nejprve snaží domlouvat, navštíví i Peking, ale když zjistí, že mu usilují o život odchází do emigrace v Indii. D. rád pozoruje hvězdářským dalekohledem své poddané. (05.12.2008)

Kundun je... náročný. Dvouhodinová konverzačka, která tak trochu klouže po povrchu (jak pokud jde o výchovu převtěleného Buddhy, tak tibetskou filozofii jako takovou), listuje prvními 24 lety Dalajlámy jako by se v Himaláji nechumelilo a v podstatě variuje jen tři typy scén: Dalajláma jako svatý muž, Dalajláma jako chytrý, ale trochu přecitlivělý a značně naivní dítě/mladík, a Dalajláma tvrdošíjně odmítající opustit Tibet. Scorsese z toho naštěstí vyrežíroval maximum a za pomoci Glasse a Deakinse, kterého v roce 1997 akademie opět oloupila o Oscara, předkládá Západu pravděpodobně velmi věrohodnou představu o tom, jak to v Tibetu v první polovině 20. století vypadalo. Minimálně to věrohodně působí, však s filmaři spolupracovala celá Dalajrodina včetně Jeho svatosti! Takže jsem to viděl poprvé a dost možná naposledy a párkrát jsem si zívnul, ale jsem rád, že jsem tento výšlap do Tibetu mohl prožít. PS: Jestli je to s výchovou Dalajlámy tak, jak ukázali ve filmu, jedná se o mnohem humanističtějí přístup, než jaký jsem čekal. Myslel jsem, že tříleté děcko prostě seberou rodičům, zavřou do kláštera a hustí do něho mantry, filozofii a politiku, dokud mu nevymijí mozek nebo se z toho nezcvokne. Ale zjevně jsem byl úplně mimo a jedná se v podstatě o tradiční, byť trochu obřadnější, výchovu budoucího panovníka, jaké se v monarchiích a autokraciích praktikují odedávna. Bravo, Tibete, hned jsi mi sympatičtější! (12.04.2018)

Příběhy z dalekých zemí a kultur jsou pro našince zajímavé už jen svým prostředím a odlišnými podmínkami živobytí. Kundun je příběhem čtrnáctého Dalajlámy, jehož život sledujeme od útlého dětství. Tvůrci dobře zachytili zejména těžkost odchodu od ideálů, pro které už Tibet pod nátlakem komunistické Číny nemůže existovat, jinak je bohužel film trochu rozvláčný a emocionálně mělký. Dobře se na něj kouká, Tibet je nádherná země a kameraman odvedl svou práci skvěle (nominace na Oscara), totéž lze říct i o hudbě a kostýmech, ale nějakého hlubokého prožitku jsem se i přes duchovně založený svět tibeťanů nedočkal... (23.03.2008)

Uznávám kvality Kunduna, ale vždy pokud se Scorsese pouští na tuhle spirituální linku, tak se nikdy nepotkáme. Je tomu tak i zda a mohu tak maximálně kvitovat, že je Kundun velmi pěkně výpravně zpracovaný život poslendního Dalajlamy, se všemi specifikami Tibetu, které se k tomu váží. Život Dalajlámy také odráží historické a společenské změny úzce se dotýkající vztahu s Čínou. Přestože všichni zúčastnení jsou neherci, tak musím uznat, že by mě to ani nenapadlo. Jeden z těch slabších Scorseseho filmů, i když své kvality má a kdo chce, tak si je najde. (25.09.2020)