Kundun - Život dalajlámu

Tenhle pohled za vysoké zdi Potály a svět na obou jejich stranách je o hodně silnější a trpčí káva než Sedm let v Tibetu a díky Buddhovi a všem bódhísattvům za to. A díky i Scorsesemu, který se tentokrát přenesl z newyorských ulic mezi majestátní vrcholy a ukázal, že umí kdykoli a kdekoli. Vizuálně a hudebně úchvatný, tématicky originální, herecky vynikající a režijně skvěle zvládnutý snímek o lidskosti, předurčenosti, svobodě, netoleranci, útlaku, naději a odpuštění na pozadí historie neobyčejného života neobyčejné osobnosti. 101% a palec nahoru pro dalajlámu, Tibet a Scorseseho a palec dolů pro čínskou vládu. (02.11.2007)

Kundun je další z řady machrovin Martina Scoresese. Jeho schopnost točit absoltuně rozmanité filmy a vždy velice dobře je pověstná. Zde je odskok od něčeho, co by se dalo nazvat jeho tradiční tvorbou ještě markantnější. Natočil zkrátka film z jiného světa, který nejen že je velmi poutavý, ale působí nesmírně autenticky. Jasně, někomu kdo nikdy nebyl v Americe může připadat opravdový i Vinnetou, ale zde je průnik do tibetský reálií takový, že je filmová iluze tamního světa dokonalá. Za to zasluhuje Socrsese hluboký obdiv. Respekt zaslouží i výprava, která dokázala vyrobit Tibet z Maroka, kostýmy, rekvizity, samozřejmě hudba a u tohoto režiséra tradičně vždy dokonalý střih. Čeho si cením ale nejvíc, je již samotná volba nejednoduchého námětu. Už jen rozhodnutí natočit životopis Dalajlámy, v němž hraje důležitou úlohu jeho duchovní vývoj, posílá film daleko z vod mainstreamu. Kundun se podle mého názoru maximálně povedl a říká přesně to co by říkat měl. A to tak dobře, že jsem se na chvíli zastyděl za můj prací v byznysu těžce vypěstovaný cynismums. (08.10.2012)

Scorsese přizpůsobil tempo filmu životu v Tibetu. Tempo je neskutečně pomalé, což může mnohé odradit. Na druhou stranu to je ku prospěchu výpovědi. Když dojde k příchodu čínského vojska, ani v tu chvíli se tempo nemění. Jako kdyby se Scorsese maximálně snažil z filmu na diváka přenést buddhistickou filosofii, která jako kdyby neznala zlo, respektive ho přijímala, ale nevykonávala. Film prezentuje rozdíl mezi tím, jak klidný a mírný a zlý a nepřátelský svět může být. Dalajláma je natolik zajímavou osobností, že i jeho dětství dokáže film udržet. Bohužel stejně jak je pomalé tempo, takové je i vyznění filmu. Jako kdyby se stejně nedalo nic dělat, věci prostě budou tak, jak budou. (08.11.2013)

Tak, ako sa u niekoho vytvorili spojenia Japonsko-Hirohito, Čína-Mao, Kambodža-Pol Pot atď., tak sa u mňa vytvorilo spojenie Scorcese-dlhočizné filmy. Nepopieram, že sú medzi nimi aj vynikajúce, ale všetky sú dlhšie, než aké mohli byť, mať tak poruke nožničky. Kundun mi naopak pripadal krátky a svedčal by mu názov Mladosť Dalajlámu. V neúmernej dĺžke sa zaoberal pomerne krátkym obdobím Dalajlámovho života. Tým sa vytvoril priestor pre nábožensko-etnografický obrázok Tibetu, niečo, čo by som bez Dalajlámu vnímal ako produkt National Geographics. Prednedávnom som videl film o apologétovi nenásilia - Gándhím. Dalajláma mi vyznel skôr ako apologét nerozhodnosti. Bol a je symbolom Tibetu, ale jeho reálna politická sila spočíva v tom, že ho vždy niekam pozvú, ak chcú nasrať Číňanov. A ako sa Tibeťanom žije desiatky rokov po Dalajlámovom exile, to sa z tohto filmu nedozvieme. (23.05.2018)

Mám rád životopisné filmy. A tento je velmi dobrý, na nic si nehraje a ukazuje dalajlámu jako člověka. Člověka, který občas pochybuje, že je správně na svém místě. A taky ukazuje, to co všichni vědí, jakou politiku Čína v této oblasti praktikuje. A není divu, že se jednotlivým stranám nelíbil. Mě se líbil. Ale Poslední císař byl lepší. (20.08.2008)