Farba peňazí

Nejsem milovník kulečníku, s touhle hrou jsem se vždycky spíš míjel, a tak mě Barva peněz tak docela neodpálila. Příběh mi nepřipadal nijak zvlášť silnej, ale hlavní charaktery jsou napsaný dost působivě, navíc doplněný několika povedenýma miniaturama skvělých herců v menších rolích (za všechny musím zmínit neodolatelnou miniroličku Foresta Whitakera). Herci jsou dobře obsazení a hrají věrohodně (jinak to asi ani u Martina Scorseseho bejt nemůže) - jejich vystupování v některých barových scénách připomene starší režisérovy opusy (Mean Streets, Raging Bull, Taxi Driver...), stavba dialogů založená na opakování vět je pro Scorseseho rovněž typická, stejně jako spousta skvělých a nápaditých záběrů kamery (nejen při kulečníku...). Měl jsem jen divnej pocit z filmový muziky (ne, zrovna tyhle osmdesátkový hitovky se do tohohle filmu podle mýho nehodí). Ať je to jak chce, klady převažujou, proto nakonec za čtyři. (09.01.2007)

Milujem biliard. To bol asi prvý aspekt, kôli ktorômu som chcel tento film vidieť. A nesklamal. Je to fakt poolový nárez ako sa patrý, sú tam všetky krásy nineball-u, ktoré sa vám nepodarý učiniť ani za tri životy. Scorsese chcel od Newmana, aby bol nevtipný, a tak bude vtipnejší. Tento ich plán namňa pôsobil niekedy dosť zvláštne, ako aj scenár samotný. Som presvedčený, že keď sa púšťali do filmových prác, ešte nevedeli presne, ako to vlastne bude vyzerať. O tom svedčí i dosť blbý názov filmu, alespoň premňa. ,,Devítka,, by sadla lepšie. No ale čo už. To celé však mysleli tak vážne, že pri niektorých častiach filmu som im to aj uveril. Vince, si fakt dobrý :) (05.11.2008)

Prvá polovica, ktorá je o vzájomnom vzťahu Newman a Cruise mi prišla nezaujímavá a šablónovitá. Druhá časť, kedy sa sústredíme na putovanie Newmana za jeho veľkým Comebackom nielenže baví viac a nachádza sa v nej potrebný prienik do postavy, ale zároveň osvetľuje aj prvú polovicu filmu pozitívnym svetlom, ktoré zadefinováva vzťahy a hlavne motivácie. Funkčné a ku koncu aj značne uspokojivé. Obidvaja herci si skvelo sekundujú, hoci Cruise v tomto prípade nikdy nebude Newmanom. Jeho Eddie Felson je podaný s gráciou a údernosťou. Scorsese po After Hours prichádza s ďalším pre neho netradičným filmom, v ktorom ale zaznieva jeho rukopis a cítiť z neho zábavu a zápal. Na konci som bol milo prekvapený. Takže za 4* (28.11.2019)

Celá postava Paula Newmana je mi nesympatická až protivná. Raději sleduji Toma Cruise jako floutka, který se učí řemeslu a všech nečestných her v pozadí nádherné klubové zábavy, biliáru. Scorsese si vybral trochu jednodušší a odlehčený film, který díky kvalitě Cruise a Newmana vydrží i s průměrnou režií. Film působí příjemně, koncem nikoho neurazí, ale rozhodně nejde o něco co musíte vidět za každou cenu. (13.03.2007)

Až do Mysu hrůzy Scorseseho největší komerční úspěch je ve vícero ohledech esenciálně osmdesátkovým filmem. Jakožto pokračování Harzadního hráče zapadá Barva peněz do dobové módy sequelů, druhou největší roli dostal Tom Cruise, tehdy velmi čerstvě proslavený Top Gunem a díky hudbě a kameře jde o velmi cool podívanou. Přesto Barva peněz není typickým, lehko zaměnitelným osmdesátkovým produktem, ale osobitým dílem filmaře s poměrně jasnou vizí. Cool jsou Scorseseho filmy přinejmenším od Špinavých ulic, takže (audio)vizuální styl nebyl reakcí na dobový požadavek vnějškově efektních podívaných – doba naopak konečně dohnala Scorseseho. K mylným závěrům by mohlo vést také obsazení ke hvězdám stoupajícího amerického zlatíčka. Scénář sice nestraní ani jemu, ani Newmanovi, ale rozhodně nejde o tehdy žádanou variaci příběhu, v němž se mladé štěně učí novým kouskům od starého, nepoučitelného psa. Vztah mezi cynickým Eddiem a namachrovaným Vincentem navíc v druhém plánu odráží pohyby ve filmovém průmyslu jako takovém, konkrétně hollywoodské přerozdělování moci: z rukou starých mazáků do tlap dychtivých mladých yuppies. A tak zatímco Newmanovi, jenž nemá příliš kam stoupat (a zároveň nechce nikam spadnou), již prakticky nezbývá, než s nostalgií rekapitulovat svou kariéru a dělat si pořádek v životních prioritách, Cruise, který na začátku výstižně pracuje v hračkářství, s nebetyčnou arogancí a bez jakéhokoli respektu předvádí, že na něj, jak se sám domnívá, nikdo nemá. Zatvrzelí jsou oba, nepoučitelný jenom mladší z nich. Neboť jestli jsem poslední záběr pochopil správně, Eddie se, poté, co zkrachuje jeho plán získat nad svým učněm kontrolu (a jako bonus na něm vydělat nějaké peníze), vrací nejen do hry, ale hlavně ke hře pro hru samotnou. Po dlouhých letech cynického přechytračování druhých a dokazování si bůhvíčeho se konečně stává skutečným biliárovým králem. Co na tom, že má jeho království rozměry zhruba dva metry čtverečné – prohrál a vyhrál na něm nejdůležitější bitvy svého života. Význam tohoto objektu s povrchem barvy peněz pro oba (proti)hráče neustále zdůrazňuje kamera, nacházející se často ve výši stolu a připomínajícími svými prudkými nájezdy na postavy kulečníkové šťouchy. Stejně jako si Newman svým charismatem dokáže během chvilky podmanit scénu, umí takto Scorsese v pár vteřinách navodit potřebnou atmosféru a připravit nás na významnost události, k níž má dojít. Pravdou však je, že jednotlivé scény, jakkoli nápaditě zrežírované jsou si výsledným „feelingem“ dost podobné a po dvou hodinách jsem byl neskonale rád, že můžu z těch zakouřených heren konečně vypadnout. Přesto hodně, hodně stylové pokoukaní s jedním z nejlepších pozdních Newmanových výkonů. 75% Zajímavé komentáře: berg.12, Silas (07.10.2012)