Bertha z dobytčáku
Boxcar Bertha
Réžia:
Martin ScorseseKamera:
John M. StephensHrajú:
Barbara Hershey, David Carradine, Barry Primus, Bernie Casey, John Carradine, Victor Argo, Martin Scorsese, Franklin D. Roosevelt, Harry Northup (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Skutočný príbeh Berthy Thompsonovej z Arkansasu, ktorá si kvôli cestovaniu v železničných vagónoch pre dobytok vyslúžila prezývku Bertha z dobytčiaku. Široké srdce mladej Berthy je napriek neľahkému životu počas hospodárskej krízy plné ideálov. Zamiluje sa do Big Billa Shellyho a spoločne chcú bojovať proti neprávostiam železničnej spoločnosti. Ich boj za spravodlivosť sa však náhle zmení na otvorenú rebéliu. Stane sa z nich neporaziteľná zločinecká banda, ktorej legenda koluje po celom americkom Juhu. Sú známi nielen vášnivou láskou, ale aj násilnosťami. Nemilosrdne sa vyrovnajú s každým, kto sa im pri prepadoch a rabovaní postaví do cesty. Život na úteku však pripraví množstvo pascí ich láske i osudu. (STV)
(viac)Recenzie (48)
50% s odřenýma ušima za finální masakr, jinak Scorsese neScorsese dost nuda a většinou hodně o ničem, navíc občas vážně blbě natočený a s několika do očí bijicíma chybkama. Navíc ta krev je jak v Suspirii a některý scény kolikrát navazujou úplně jinak, než by asi měly (postava se usmívá a kouká doleva, najednou do země a vážně, atd.). ()
Boxcar Bertha je exploatační drama/Road movie odehrávající se v době hospodářské krize. Film vypráví skutečný příběh Berthy Thompsonové z Arkansasu, která si kvůli cestování v železničních vagónech pro dobytek vysloužila přezdívku Bertha z dobytčáku. Jejího milence Big Billa Shellyho si zde zahrál David Carradine. Tahle dvojice tvořila v době natáčení pár i ve skutečnosti(je uvedeno i ve zdejších zajímavostech). Snímek produkoval Roger Corman. Režie se ujal Martin Scorsese. Chtěl jsem původně dát jen silnější 3hvězdy ale za ten konec přihodím i tu čtvrtou hvězdu. ()
Těžko uvěřit, že pod touhle ptákovinou je podepsanej Martin Scorsese. Bertha z dobytčáku je takovej zmatenej, poněkud naivní příběh o tom, jak čtveřice zlodějů pořád jezdí vlakem a ukradne všechno, co neni přišroubovaný. Občas se najde nějaká lepší scéna (pro Scorseseho typicky scény, kde je nějaký násilí), jako celek to ale nemá hlavu ani patu. Jinak ten film na mě působil dost odfláknutě. Od hereckejch výkonů, přes poněkud zmatenej střih, až po různý drobnosti jako je rezervní kolo, který se náhle objeví na autě (i když ho v předchozí scéně nechali ležet u cesty) nebo třeba světle červenou až skoro oranžovou "krev". Jinak David Carradine byl pro mě vždycky spíš "Béčkař" a tady svůj stín nijak nepřekročil a Barbara Hershey taky nic moc nepředvedla (respektive předvedla svoje kozy). Myslim si, že kdyby to nenatočil Scorsese, tak tenhle film nebude zajímavej vůbec ničim. 40% ()
Mezi nejpodivnější a současně nejdetailněji specifikované subžánry brakové kinematografie, které Roger Corman během své dlouhé kariéry ustanovil, patří filmy o ženách přepadávajících banky na pozadí velké hospodářské krize. Iniciačním titulem se stala Krvavá máma (Bloody Mama, 1970), pojednávající v zjitřeně exploatačním duchu o zvrácené morálce a nelítostné brutalitě reálného gangu vedeného máti Barkerovou. Námět vymyšlený jedním z šéfů American International Pictures, Jimem Nicholsonem, slavil velký kasovní úspěch, takže Corman dostal nabídku přijít s dalším filmem o reálné kriminálnici. Jelikož v létě 1970 založil vlastní společnost New World Pictures a přestal režírovat, nový projekt pouze produkčně zaštítil. Rešerše materiálu se ujala jeho čerstvá manželka Julie Corman, která objevila knihu mapující neuvěřitelný opravdový příběh ženy, která ve třicátých letech byla tulačka a podílela se na několika loupežích. Julii na jejím příběhu fascinoval fakt, že se jednalo o ženu, která žila zcela mimo společenské normy své doby, a chtěla, aby motivy nonkonformisty a emancipace byly zachovány ve scénáři. Zásadní pro výslednou podobu Berthy z dobytčáku bylo angažování mladého ambiciózního režiséra, který si z cizího námětu a scénáře udělal vlastní film. Budoucí velikán americké kinematografie Martin Scorsese stál tehdy na samém začátku kariéry a měl za sebou pouze studentský debut Kdo to klepe na moje dveře (Who's That Knocking at My Door?, 1967). K nemalému překvapení štábu a producentů zvyklých na natáčení intuitivním stylem brakové šmíry si Scorsese celý film pečlivě rozkreslil do storyboardu. Nápadité kamerové kompozice a dynamické rozzáběrování sekvencí spolu s žánrově sevřenějším scénářem, který dobře střídá odlehčené, dramatické i kontemplativně vážné pasáže, zapříčiňují, že tento snímek vysoce ční oproti ostatním laciným projektům své doby. [psáno pro LFŠ 2016] ()
Je to více Cormanovka než Scorsesovka, ale je důležitá, protože za a) Scorseseho mentor Cassavetes mu na to řekl, že je to píčovina a ať natočí něco pořádnýho, což mladého režiséra donutilo k tomu, aby se pustil do Mean Streets a za b) Scorsese si pak mohl půjčit Cormanovu crew, která byla zvyklá pracovat rychle a levně, což se mu k jeho prvnímu výraznému zářezu dost hodilo. Samotná Bertha, holka nevycválaná, je kouzelná osoba, kombinující v sobě takovou tu nebezpečnou kombinaci dětské mentality, mladistvého chtíče a absence morálního kodexu, přičemž všechny tyhle její aspekty film celkem dost vytěžuje. Problém je v tom, že Scorsese sice mohl mít storyboardů plnou vanu, ale hlavně si to měl sám sestříhat, protože jak jsou jednotlivý scény a sekvence spatlaný dohromady, tak bych se nedivil, kdyby k sobě materiál někdo lepil žvýkačkou. A mimoto pak vůbec nefunguje postava neústupného odboráře s tváří Davida Carradina (který mi strašně někoho furt připomíná a David Carradine to není), který ve svém papírovém zápalu působí jak z němého sovětského filmu. ()
Reklama