27. Český lev

Úroveň tohoto pořadu je rok od roku horší. Moderátor Kopta je nesympatická nádoba nevkusu, která nemá sebemenší formát provázet tímto večerem. Jeho pódium jsou všelijaké dementní estrády, kam on taky patří. Nabarvené ptáče zvítězilo v mnoha kategoriích a získalo 9 Českých lvů, což kvituji, vzhledem k úrovni filmům za rok 2019. Horší je to z celkovým provedením filmu, které zas tak dobré nebylo. Ale budiž, za rok 2019 si to umělecký přínos české kinematografii zaslouží, i když jsou u něj hodnocený hlavně zásluhy a to, jak dlouho snímek vznikal. Záběry do publika byly kolikrát opravdu odpudivé, vidět většinu herců a tvůrců evidentně nasraných kazilo celkový dojem ceremoniálu. Donutil tomu vévodil. Jedinou hvězdu můžu udělit producentovi Jaromíru Kallistovi, kterýžto získal cenu za Mimořádný přínos české kinematografie a jehož projev a vyjádření bylo jediné smysluplné. Zbytek nuda, nezáživnost, propadák a přeafektovaná Melíšková byla na odstřel. (07.03.2020)

Úvodní propojovací pasáž se spěchajícím Koptou („Nejseš na to moc mladej, Václave?“) byla fajn, ačkoliv užití knižní předlohy hned 2x nutné nebylo. Gong naštěstí neotravoval a Tatabojs měli slabší chvilku snad jen u přebírající Kashcheevy (a naopak mě potěšili Filmařskou). Z předávajících mě rozesmáli Mareš, Dejvičáci či duo z Mostu, zatímco „vystoupení“ Vrány a Janžurové…ehm, nevěděl jsem, co si mám myslet. Z děkujících mě nejvíc pobavili Schmitzer s Havelkou, za vyloženě slabší bych označil snad jen řeč Hudce. A samotnou kapitolou je moderátor Kopta. Podobně jako minulý rok se dlouho držel a rozhodně měl své světlé momenty, ale s postupujícím časem bylo těch nepovedených chvilek stále víc, otázky na předávající/oceněné (ať už je vymýšlel sám či s někým) místy působily docela trapně (nejvíc u Kotlára, Adamovské či Janžurové). A závěrečný předávající byl na můj vkus prostě špatně zvolený, jakkoliv měla angličtina „dítěte reálného socialismu“ (zřejmě) pobavit. Oproti loňsku menší krok zpátky, slabší průměr. (08.03.2020)

Je to lepší než Ceny kritiky (ale co není?), i když k tomu moc nejdou přiřazovat pozitiva, protože to prostě nemá potenciál něčím být - jen konzervativní, korektní (tedy korektní ve smyslu konzervativní - opakované demonstrování nepochopení transgenderu, kdy je Stárková představována jako mužská role, je při ocenění Mostu symptomatické) a v lepších chvílích neúmorné. Že to přejelo Nabarvené ptáče, mi u mainstreamových cen přijde logické, pozitivní bylo, kolik prostoru dostal třeba Karásek na jevišti alespoň oklikou. Moc hezké gesto ze strany instituce, která to asi nemůže dělat o moc líp. Kéž by to bylo trochu svižnější, možná bych nezval ty extra hosty, to dramaturgické rozhodnutí nechápu. 50 % (07.03.2020)

Včera jsem zjistil, že stačí natočit velmi silný příběh a dostanete do rukou sošku Českého lva. Mluvím o filmu Nabarvené ptáče, které získalo devět českých lvů. Mužské i ženské kategorii ve vedlejší a hlavní roli posbírali filmy Vlastníci a Staříci. Hlavní roli ve filmu Na střeše jsem přál cenu Aloisi Švehlíkovi, ale cenu získal Jiří Schmitzer za svoji roli vysušeného vojáka ve filmu jsi myslím že zaslouženě. Škoda, že film Na střeše, který měl osm nominací nezískal ani jednu cenu což mě docela mrzí. (08.03.2020)

Za mě dobrý. Loni několik tvůrců překvapilo vydařenou hranou celovečerní prvotinou, což ocenily Ceny české filmové kritiky, které zároveň tak trochu obcházely výpravný kus režiséra Václava Marhoula Nabarvené ptáče. Ze Lvů si naopak odnesl hned devět sošek v technických i hlavní kategoriích nejlepší film a režie. Právě kategorií je hodně, takže nebyl moc prostor na hluchá místa ani na odlehčení z úst Václava Kopty, který byl stejně jako loni solidní. Z předávajících pobavilo (jak jinak) Dejvické divadlo, skaut Marek a Iva Janžurová, z oceněných Jiří Havelka či Jiří Schmitzer. Politické agitky (i koronavirus) naštěstí chyběly, poplácávání po zádech také. Minimálně herecké kategorie bych ale doprovodil alespoň patnáctivteřinovými ukázkami (nominovaní postávající v kulisách jsou mimo). (08.03.2020)