Vek nevinnosti

Když člověk nemá tu správnou náladu, může na něj VN působit rozláčným a únavným dojmem, pokud ale trávíte zimní sobotní večer ponoření do ušáku a myšlenek na časy uplynulé, je příběh o starých a nezlatých časech a lásce tak decentní, že ji postřehnete jen z tichého šepotu hedvábí šustícího o korzet, tím pravým pohárem svařeného vína.Jako vždy výborná kreace Day-Lewise coby muže, jehož snaha se bez skandálu vyvléci z navléknutého postroje je předem odsouzena k nezdaru, a Pfeifferové jako subtilní femme fatale. (22.06.2007)

Věk nevinnosti je jednak milostným příběhem následujícím tradici tragických lásek nenaplněných kvůli striktním pravidlům soubobé společnosti, překážka ve vztahu dvou lidí už však nemá fyzickou povahu jako majetek nebo ostří meče, ale „pouze“ morální - odsouzení ze strany společnosti, pohledy skrz prsty, šepot probíhající za zády... ukazuje se však, že i tato podpovrchová moc je stejně silná. Především je však portrétem své doby a místa, aristokratické vrstvy Nového světa (který je kopií toho starého, jak sarkasticky praví jedna z postav) druhé poloviny 19. století. Nejde o příliš příběhově orientovaný snímek (i jednotlivé charaktery jsou spíše archetypy, na nichž systém vyjevuje svou povahu), prim hraje onen výsek společnosti se svými pravidly, zvyky, sociálními vazbami, a značnou romantikou - žel asi jen pro určitou cílovou skupinu. A převážně v tom tedy záleží, zda se do něj divák dokáže ponořit a naplno si užít jeho bohatství. Kažopádně jde o film kromobyčejně krásný. Dle Oscara Wildea žijícího v téže době by se měl člověk snažit vytvořit umělecké dílo i ze svého života; hlavní hrdinové jdou sice proti duchu jeho náhledu na svět, z těsných konvencí se vymanit nedokáží, přesto umělecké dílo vytvořili jaksi sekundárně. Krása estetického charakteru přetéká z každého záběru – jednak z objektů v nich obsažených (kostýmy, výzdoba interiérů a obzvlášť přenádherná Winona Ryder), ale i ze způsobu, jakým jsou nasnímány. Zajímavým vypravěčským prvkem je absence vnitřních monologů postav, na jejichž postoje můžeme usuzovat toliko z vnějších projevů. Veškeré dění komentuje vypravěč (malinko ironický hlas doby), ale herci na jevišti zůstávají zticha; své skutečné myšlenky a pocity skrývají před divákem stejně jako před svými bližními. Často si tak nemůžeme být úplně jisti jejich aktuálním postojem (což občas ústí v jistá překvapení), ale indicií je dost na to, abych jejich motivům plně věřil a mohl se psychologické propracovanosti Scorseseho díla obdivovat. Ač – v duchu soudobé etikety – plátno nepřetéká emocemi, právě naopak, na mé straně se je filmu povedlo vyvolat mnohokrát, a potvrzuje tak tezi, že silná odezva se buduje nejlépe nepoužitím explicitně silných výrazových prostředků. Tento Scorseseho výtvor u mne s přehledem překonává jeho výrazně lépe hodnocené portréty moderní smetánky (Mafiáni, Casino) i sociálně ne zcela konformních jedinců (Zuřící býk, Taxikář); jen škoda, že ty dvě a čtvrt hodiny uběhly tak rychle... (07.04.2008)

Historické kostýmní melodrama o nenaplněné lásce dvou příslušníků společenské smetánky New Yorku 2. poloviny 19. století. Jakkoliv se v komentářích objevují výhrady tu k délce, tu k "vyprázdněnosti a unylosti", osobně myslím, že v kvalitách scénáře a jeho zpracování slabina snímku netkví. Naopak, tak pečlivá psychologická drobnokresba a promyšlená stavba příběhu se určitě často nevidí. Díky rozpočtu a Scorseseho režisérským schopnostem představuje Věk nevinnosti navíc skutečně působivou ukázku života měšťanské elity šatníkem dam počínaje a honosností buržoazních sídel konče. Ano, ten film nikam nespěchá a dobrodružství, erotiku nebo napětí musíte hledat v jiných žánrech a titulech. To ale není chyba Scorseseho ani jeho štábu. Můj odstup a skromnější hodnocení je spíše "ideologického" charakteru. Není mi mezi těmi zazobanými snoby, pokrytci a manipulátory zkrátka dobře. Nemám sympatie ani k ústřední dvojici, která o svém osudu konec konců rozhodla sama. Pokud se rozhodnete prodat za šlechtický titul a naplnit očekávání rodiny a společenské konvence, musíte zároveň něco obětovat, minimálně osobní svobodu a citové naplnění. Oba měli na výběr, ne že ne, ale nedokázali překonat limity vlastní společenské třídy. Prodali se a minimálně Newlanda to evidentně moc nebolelo. Scorsese se na své kalkulující měšťáky dívá spíš s vlídným porozuměním, než aby bodal a kousal po vzoru společensko-kritických autorů. V jeho podání je to spíš romantický příběh nešťastné lásky než společenské drama o dobové třídní morálce. Tenhle příběh bych si s chutí dal ještě jednou, ale ve stylu Guye de Maupassanta... Celkový dojem: 65 %. (15.01.2014)

Scénář: Jay Cocks, Martin Scorsese .. New York, rodné město Martyho, má spoustu obyvatel, zajímavou historii a tím dává neomezenou inspiraci. Ovšem doba smetánky, konzervativců a jejich suchá zábava není zrovna mé nejoblíbenější téma. Scorseseho režijní přístup a postupy jsou velmi zřejmé. Vše postupně popisuje a poutavě vysvětluje, zde je k tomu opět použit myšlenkový komentář jedné z postav. Skvělá je taktéž práce kamery a výpravná stránka včetně kostýmů. Filmařské hledisko je tudíž bezchybné. Některé pasáže jsou ovšem dosti protahované a tím pádem nudné. A to místy tak, že to nezachrání ani skvělí herci a už zmíněné kvalitní zpracování. (29.03.2006)

Ten scenár mal dostať oscara (Jay Cocks, Martin Scorsese)! Aj réžia mala byť oscarová! Scorsese je poloboh vo svojom obore, aj keď s tým "polo" si nie som istý. A toto jeho majstrovské dielo je nedocenené ako málo čo. Bolo natočené pre jeho otca Luciana Charlesa Scorseseho a bolo to vidieť, cítiť aj počuť. Režisér si dal mimoriadne záležať. Tento film by mal byť bibliou pre každého kto sa pokúša natočiť niečo na podobnú tému, z podobného prostredia a obdobia. Príbeh je zasadený do New Yorku 19. storočia kedy chcú byť Američania veľmi moderní, ale najviac sa asi podobajú tým Angličanom, o ktorých Oscar Wilde písal, že vynašli pokrytectvo. Žijú v labyrinte klebiet, konvencií, kostýmov a iných vecí na k, ktoré by som nerád spomínal. Dobré meno je pre nich dôležitejšie ako úprimnosť a ukazovanie prstom je rovnako prirodzené gesto ako podanie ruky. V tomto svete sa ocitá milostný trojuholník, v ktorom sa snúbi naivita s útrapami poznamenanou skúsenosťou, očakávanie s pokušením, dva protiklady ženskej krásy a iné rozpory, ktoré privádzajú na rázcestie hlavného hrdinu. SPOILER: A ten (paradoxne ako jeden z mála ľudí nepoznamenaný a nezaslepený zvyklosťami svojej kasty) začína veriť intrigám, ktoré ešte ani nevznikli. Tentokrát by však neboli až tak neopodstatnené... (22.06.2012)