Po úradných hodinách

Nechal som sa nalákať na meno režiséra a doplatil som na to. Spočiatku ma ešte bavilo sledovať, ako sa mikropríbehy vzájomne reťazia, aj keď mi unikal zmysel tejto scenáristickej kreativity. Neskôr som mal pocit, že sledujem nejakú analógiu Voľného pádu. A nakoniec som iba túžobne očakával kedy to skončí bez toho, aby ma zaujímalo ako. V popiske žánru je uvedená komédia/dráma/thriller. Nenašiel som známky ani jedného z nich. Keby tam bol žáner: režisérovo šliapnutie vedľa, súhlasil by som. (29.08.2013)

Jasné, filmy preháňajú. Ale to nič nemení na fakte, že v noci niektoré veci proste fungujú inak. Mnohé podniky sú preplnené práve vtedy, iných celé osadenstvo tvorí len personál. Na ulici stretávate divných ľudí, ktorí, aj keby divní neboli, po tme tak jednoznačne vyzerajú. A možno je to len tým, v akom stave ste vy. Síce sa väčšinou reálne nedeje, že človek, ktorého spoznáte, ešte v ten večer spácha samovraždu a zároveň chce niekto zabiť vás. No je celkom bežné, že sa ocitnete niekde inde než ste pôvodne plánovali, s inými ľuďmi, či v inom rozpoložení. Hlavne, keď ste pod vplyvom alkoholu, drog, žien a ďalších návykových látok. A nakoľko ja nepochádzam z veľkomesta na úrovni New Yorku, môžem kľudne pripustiť, že tam by sa mi prihodilo čokoľvek (ako by povedal ďalší krajan). (23.07.2014)

Scorsese si stojí v mém osobním žebříčku filmových režisérů hodně vysoko, ale tentokrát nastal první případ, kdy jsem se s Martinem skutečně minul. Snímek Po zavírací době na mě působí dojmem nevtipného chlápka, který - posilněn několika skleničkami alkoholu - začne dělat dojem na přítomnou slečnu, je dotěrný, bez charismatu, pouze trapně snaživý, prostě opruz. Příběh drhne a vůbec nedrží pohromadě, scénárista chce ohromovat novými a novými nápady, jenže situace nedotahuje do vtipného konce, a postavy (vesměs přehnaně afektované a s charakterově vyhraněné do extrémní, nerealistické polohy) přicházejí a odcházejí, aniž by se jejich mikropříběhy nějak naplnily. Ani ty dvě hvězdičky nejsou nijak přesvědčivé. Celkový dojem: 35 %. (10.08.2013)

Duchem dílu Franze Kafky natolik blízký film jsem dosud neviděl. Slovo „blízký“ už snad ani není na místě, vystřižení atmosféry a údělu hlavního hrdiny je dokonalé a některé scény (dveřník u baru) pocházejí přímo z Kafkova pera. Jen absurdita zde má více humorný podtext, to ale vůbec nevadí. Ústřední postavou je rovněž uředník, ovšem pracující v srdci New Yorku, a během noci, již s ním prožijeme, poznáme – jak je u Scorseseho zvykem - jeho temnější a v tomto případě i neobvyklejší tváře, protože „po zavírací době platí jiná pravidla“. Paul má jediný – a na první pohled snadno dosažitelný – cíl: dostat se domů. V New Yorku 80. let přece nemůže být žádný problém dostat se ve 2 ráno do svého bytu. Jenže na zdánlivě přímou cestu padá kámen za kamenem a sotva Paul jeden obejde, objeví se před ním další. Už mnohokrát to vypadá, že konečně našel záchranu a vše se v dobré obrátí, ale chvíli naděje okamžitě vystřídá obrat, který jeho postavení ještě zhorší (v tomto nacházím největší podobnost s Nezvěstným, jenž se ostatně ztratil ve stejném městě). Nikdy nedospěje až do stavu úplné bezradnosti, jeho dům je vzdušnou čarou stále nedaleko, stačilo by nasednout na taxík nebo na metro a musel by přece být doma hned... ale jakmile něco podnikne, vždy se přihodí – ať už náhodou nebo přičiněním někoho jiného - něco, co jeho úsilí zhatí. Důležité je, že se v každé situaci chová a rozhoduje víceméně racionálně (jak by divák očekával) a nepředstavuje pouze panáka vláčeného scénářem. Jeho jednotlivé příhody jsou navíc navzájem provázány a míru absurdity tak ještě zvyšují, až si člověk říká, jak je i ten New York vlastně malý. Plus nádherná hudba. (19.02.2008)

Realisticko-surrealistická a ťažko uchopiteľná magorina zobrazujúca peklo a vykúpenie jednej noci. Mix všetkých možných aj nemožných postáv a ingrediencií, spod ktorých niekedy vytŕča prílišná umelosť a silenosť, no Scorsese má dostatok talentu a schopností aby to ukočíroval. Úchylné, ujeté, vtipné aj mrazivé s perfektnou tajomnou atmosférou. Výborná pomätenosť s nádherne triviálnou pointou (aj z monotónnej a stereotypnej práce sa dá tešiť!:)))...Btw- tá krátka dynamická kamerová jazda na konci filmu pri titukoch je skvelou čerešničkou na torte. (20.09.2008)