Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Světoznámý jazzový velikán Miles Davis si v tomto snímku zahrál svou jedinou filmovou roli: trumpetistu Billyho Crosse. John Dingo Anderson (Colin Friels) je hudebník na poloviční úvazek žijící na australském venkově, který si přivydělává lovem dingů. Jednoho dne však spatří svého hrdinu, legendárního trumpetistu Billyho Crosse (Miles Davis), na úchvatném koncertě a zatouží odjet do Paříže, aby si mohl zahrát s nejlepšími americkými jazzovými hudebníky. John je frustrován hraním průměrné hudby v zaprášených tanečních sálech, ale láska k nové rodině ohrožuje jeho životní sen. Nyní se musí rozhodnout, jak vysokou cenu je ochoten za svou milovanou hudbu zaplatit. Režisér Rolf de Heer natočil filmovou ódu na sílu hudby, která je okořeněna podmanivými, cenami ověnčenými písněmi Milese Davise. (Cinemax)

(viac)

Recenzie (13)

evapetra 

všetky recenzie používateľa

Radost z hudby napříč kontinenty. Přála jsem Johnu Dingovi  to setkání s obdivovaným trumpetistou stejně, jako jsem přála skutečnému, zchromlému dingovi, ať se mu podaří zlikvidovat všechny nastražené pasti. Muzika mi zněla stejně fajnově v horku pustého australského buše jako v šumu velkoměstské Paříže. A Miles Davis byl v roli hudebníka Billyho Crosse velmi okouzlující. ()

Padme_Anakin 

všetky recenzie používateľa

Ode mne je to dnes večer bez větších připomínek, sedla jsem na hudební lep hned od začátku a hlavní postava mi byla ohromně sympatická.. Colin Friels a Miles Davis to zvládli na výbornou, atmosféra snímku je zalitá sluncem australské buše, láskou k hudbě a pak i tepem Paříže, mimochodem v tom nočním klubu to byla nádhera.. Posílám Willymu poděkování za film i titulky.. ()

Reklama

Danikaa 

všetky recenzie používateľa

Žiadne stretnutie nie je náhoda. A tak keď 10-ročný John Anderson - Colin Friels vidí a počuje hrať Billyho Crossa – Miles Davis, je rozhodnuté. John sa neskôr živí lovom dingov, ale popritom usilovne cvičí a hrá na trúbku, aby si mohol splniť svoj veľký sen, vycestovať do Paríža a stretnúť ešte raz Billyho. Film si pomaly plynie s úžasnou hudbou Michela Legranda, za zvukov trúbky Milesa Davisa. K tomu krásne zábery z austrálskeho buša a Príža. A samozrejme úžasná atmosféra filmu. ()

Idée_fixe 

všetky recenzie používateľa

Ačkoliv se film věnoval talentovanému muzikantovi a jeho velkému hudebnímu snu (do kterého se mi navíc krásně nořilo :-)), v části, kdy se příběh odehrával v jeho rodné Austrálii, mne nijak neoslovil, ba dokonce kupodivu místy i dost nudil. Našly by se sice scény, které mne méně či více zaujaly (např. úvod, kdy byl hlavní hrdina ještě malý; tuze nejapný (dalo by se říci až krutý) "hospodský žert" jeho kamarádů; či pěkně vykutálený dingo :-)), ale ani tak mi to, žel, nestačilo. Ovšem jakmile se děj přesunul do Paříže, nastalo úžasné eldorádo, které mne v tu ránu přikovalo k sesli, a konečně jsem si tak přišla na své. ;-) Film se tak dle mého pohledu dělí na dvě části, přičemž ta "francouzská" sekvence je pro mne naprosto dokonalá (velká škoda, že netrvala déle), a napálila bych jí bez mrknutí oka (či fouknutí do dechového nástroje :-)) pětihvězdu. Žel mi ji však dosti kazí ta "australská". Takže tři hvězdičky, ale opravdu "o prsa". :-) Škoda, že nemohu hodnotit každou tu část filmu extra. :-D Vyzdvihnout též musím krásnou a procítěnou hru na trubku (potažmo trubky), coby takový romantický až tklivý idée fixe celého filmu. ;-) Pro mne byly nejúžasnější pasáže s dusítkem, pro kteréžto mám co se dechových nástrojů týče, tuze velkou slabost. ;-) Potěšila mne též drobná role Bernarda Fressona. Pouze mi trochu vadilo, že Milesi Davisovi nebylo takřka vůbec vidět do očí (jakkoliv byl s těmi slunečními brýlemi "cool" a slušely mu, prostě bylo mi to tak nějak nepříjemné). /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/ ()

honajz2 

všetky recenzie používateľa

Dal bych i plný počet, kdyby Dingovi vše tak dokonale nespadlo samo do klína a nepůsobilo to kvůli tomu tak pohádkově. Sice je úvodní scéna svojí výstavbou dost bizarní (zároveň naprosto úžasná), ale trochu mě zklamalo, že její význam zpětně nebyl trochu jiný, než přesně takový, jaký je i na začátku. Také to ale je přesný zástupce filmů "o ničem a o všem", jaké naprosto miluji a jsem rád, že zrovna jeden takový natočil Rolf de Heer. Já vím, že je talentovaný a že ví moc dobře, jak chce své filmy vést, ale žádný z nich mě nikdy zrovna nenadchl, ani výrazněji neoslovil. Tady mi ale přišlo, že přesně ví, jak pracovat s temporytmem jednotlivých scén a jak do toho funkčně zapojit spoustu jazzové hudby, poetiku australského venkova i velkých celků krajin a mraků a jak to všechno propojit do atmosféry připomínající tvorbu Wima Wenderse. Až mě překvapuje, jak moc podobnou poetiku má australská část Wendersova filmu Až na konec světa, který vyšel ve stejný rok. Oproti Wendersovi to sice nemá tak důmyslný scénář s nejedním přesahem a hlubší myšlenkou, ale jelikož zde jde hlavně o onu poetiku, vůbec to nevadí. A propracovaná kompozice jednotlivých záběrů s chytrým používáním různých typů osvětlení či pomalých nájezdů a odjezdů to jenom posilují. V tomhle je právě monumentální úvodní scéna, kdy vůbec není jasné, co se děje a co se stane (když u vesnice uprostřed ničeho začne přistávat letadlo) a postupně z toho vzejde (ve svém segmentu) nečekaná pointa. 4* ()

Galéria (9)

Reklama

Reklama