Slúžka

Chápu, že vzhledem k tomu, kolik se na Slovensku točí filmů, je zázrak najít někoho, jako je paní režisérka Solčanská, která je schopna vyprodukovat větší množství filmů, ale je třeba si přiznat, že ona prostě není dobrá režisérka a ještě se jí nepodařilo natočit aspoň nadprůměrný film. Ani Služka z její tvorby nijak nevybočuje. Postupem času vše sklouzne k poměrně lacinné červené knihovně, která nemá nic moc co nabídnout, kromě všudypřítomné sázky na ženskou kartu a místy přehnaně nereálný dobový feminismus. Přitom z námětu šlo vytřískat velmi zajímavé dobové drama. Neznám knihu, tak nevím, jak moc je jí film ovlivněn, ale je tu prostě cítit režijní ruka ženské režisérky a očekávám, že kniha na tom bude podobně. Podobně jako u jiných projektů paní režisérky, i tady umí prodat fajn vizuál, či v tomto případě i dobové kostýmy a interiéry, ale práce s gradací děje či napsáním zajímavých postav jí pořád nejde. (01.01.2024)

Tento film byl pro mne jako živé obrazy povídek a příběhů Ignáta Herrmanna, který psal o životě ve staré Praze. Příběh byl trochu slabší, ta lesbická linka mi tam přišla trochu uměle našroubovaná a ani se mi nechce věřit, že by na to silně věřící dívka bez rozpaků přistoupila a jak by je asi na vesnici obě přijali s otevřenou náručí a oochopením v té době. Ale můj zážitek byl hlavně z vizuálů, tak mi to dojem nezkazilo.  Hltala jsem každý obraz, milovníci starých časů si přijdou na své. Svou atmosférou mi to trochu připomnělo  Želary a seriál Božena, nádherná kamera, lokace i hudba Vladimíra Martinky. (24.08.2023)

Autentické okénko do života panstva a služebnictva za dob císaře pána. Kdyby šlo o němý film, jen o záběry pro zachycení atmosféry jiné doby, byla by to tutovka. I přes to, že se děj odehrává více méně jen v domě a před domem mě vizuál hodně bavil. Krásné zdobené pokoje vs. šedé chodby služebnictva, přepychový jídelní stůl plný mimochodem neuvěřitelně vypadajícího jídla vs. služebnictvo sotva stíhající dát si dvě lžíce bramboračky jen tak za pochodu v temné kuchyni, o které ani paní domu neví, že jí mají, zdobené ložnice pánů vs. temné špeluňky služek, a to vše v jednom pražském domě. Kamera toho ukázala tolik, že mi prostě, jakkoliv divně to zní, stačila k předání celé pointy filmu a dialogy mi nedaly skoro nic navíc. Asi to přisuzuju ne tak zajímavému a předvídatelnému příběhu. Vztah k postavám jsem si během sledování nevytvořila a bylo na nich jen maličko zajímavého. Služky sloužily všem, dcery matkám a matky mužům, hierarchie je jasná... nakonec byli všichni jen loutky hrající podle různých scénářů. Myslím, že bezduchost postav nebyla záměrem, a proto mi to tak nesedlo. Jako sonda historického období se zaměřením na ženy a jejich těžkosti napříč společenským spektrem je to paráda. Jako romantické drama, co ti má pohnout emocema už moc ne. Co musím vypíchnout je Dana Droppová, která se mi na plátně moc líbila. (18.04.2023)

Měla jsem pocit,že mám vidět něco ,co ve filmu není! Nezaujalo, příčily se mi scény s hovnem v kýbli a podobné nechutnosti.Prostě to tak mám. Scéna, kdy služka kráčí venku někam a jde kolem poplastovaného plotu....Nikdy víc!! A neovlivní mě ani to,když někdo nazve Arsenala83 pičou...fakt úroveň!Českého diváka! Co jako je k závidění?Otázka do fora ,fakt otázka (04.01.2024)

Vnímám všechnu tu snahu udělat to pokud možno co nejlíp, neušlo mi to lidský hemžení a množství postav prakticky v každém záběru, oceňuju ten jazykovej babylon a pestrost charakterů prakticky všech postav- nikdo tady nebyl jenom vyloženej klaďas nebo naopak čistej záporák, ale chyběla mi tu jedna věc: emoce. Žádný jsem z toho necítil, možná snad zoufalství postavy ztvárněné Dobrým jr., ale jinak to na mě působilo cituploše- jako příběh z doby, kterou dávno odvál čas, protože nepřinesla nic, kvůli čemu bychom si ji měli pamatovat- říká tenhle film. Bylo, už není, k čemu truchlit..? (21.06.2023)