Smích se lepí na paty

Klidný a pohodový film, čemuž pomáhá i krásná krajina Krkonoš. U snímku si odpočinete, ale stejně budete rádi, že jste ho viděli. Plejáda českých hereckých hvězd potěší, stejně jako jejich výkony. Humor filmu nechybí, určitě se zasmějete, ale čekal jsem ho více vzhledem k názvu filmu. Ve scénáři se nezapomělo ani na dramatičtější a vážnější okamžiky, které se taktéž povedli a možná jich je dokonce více, než těch humorných. (29.07.2014)

Melancholickou náladou je protkán tento klidný příběh stárnoucího kutila a samotáře, který touží po společnosti na své zastrčené chaloupce v podhůří Krkonoš. Vlastimil Brodský předvádí standardně nadstandardní skvělou práci při ztvárnění naivní role Jozky Platejze a sekunduje mu při tom plejáda nezapomenutelných skvělých herců. Nejlepší kus tu ale zahrála, překvapivě, Jiřinka Bohdalová, která naprosto přesvědčivě vdechla život své prohnané postavě. Obědy pro dřevařskou partu, rozmluvy nad viržinky Borodiové a věčné peripetie se ženami, to vše zosobňuje hořkosladký klenot. Ač smutný, přece veselý je tenhle film s nádechem nostalgie a tragické skutečnosti lidského bytí a nebytí. Rozhodně patří k české klasice, kterou je třeba vidět. 80% (29.11.2015)

Já bych k Brodského postavě nijak shovívavý nebyl. Z různých náznaků vyplývá, že se v minulosti ke svým dětem a manželce nechoval moc dobře, takže sklidil jen to, co v nich zasadil. Což pro rodiče může být poučení, že nutnou, nikoli postačující podmínkou dobrých vztahů v rodině je doopravdy děti respektovat, neponižovat je, nesázet jim do hlavy všelijaké nesmysly, pocity viny, kvůli kterým pak mají problémy s prosazením se v životě apod. (26.08.2023)

(2x) ,,Poslední věc, kterou ve svém životě udělám, bude, že uplácám svému nosu pomník z jarního sněhu..." Hořce melancholická balada o stáří jednoho všeuměla na chalupě. Zdánlivě bezstarostně pohodový život hlavního hrdiny jde do občas trpkého kontrastu s moderním světem a mladou generací, vrcholícího v polovině filmu vážným přečinem ze strany mladých. Skutečně novou jiskrou pro Joska znamená až náhodné setkání se sympatickou ženskou, jenomže se smíchem se jaksi opět lepí na paty i smůla... Snímek, který mě dojal a vyvolal pocit lítosti i bez vyloženě citového vydírání. Provinění z minula se v dobré společnosti odpykat asi vždycky musí, ale nárok na lásku a štěstí, byť plně ze strany Anny-Heleny nevyužit, zůstává. Rozhodně nadprůměrný film, kde mě oslovil příběh, přírodní atmosféra, svéraznost hlavního hrdiny i Vlastimil Brodský s Petrem Čepkem v hlavních rolích. Také ojedinělý filmový návrat Jiřiny Bohdalové v době, kdy se dlouho věnovala výhradně televizním počinům a estrádám. Trochu místy nepříjemně na mne akorát působila elektronicky aranžovaná hudba Petra Skoumala, která asi nejspíš měla dotvářet smutek a kontrast k onomu modernímu světu 80. let. (85%) (Československá filmová výzva) // V paměti mi tento film částečně splýval s jiným snímkem z konce 80. let, rovněž s Brodským v hodně podobné roli, Utopím si ho sám, který dostal ode mne před třemi lety hodnocení nejvyšší. Zde zatím nechávám původních 4*, možná přehodnotím po opětovném zhlédnutí onoho příbuzního filmu. (05.02.2019)

Moc pěkný film, tu atmosféru hor a všechny ty postavy jsou neskutečně pěkně vyvedené. Máte pocit, že Brodský tu chalupu opravdu léta má a s kamarády se schází, protože o je jejich život a ne jen film. Vždycky se mi líbilo jak se ten příběh ubírá. Dnes už se takové filym netočí, už to ti lidí neumí, hrát ani žít. (29.03.2023)