Zelený rytier

Inu bylo, nebylo, rady by nebylo. Jeden srab se zatoulal do království a podle se zachoval k rytíři, který mu podlé setnutí hlavy zrcadlově vrací do roka. Zbytečně dlouhá cesta s příliš patetickou zbabělostí. Na konci ještě trochu rejža/sénarista vybrakoval The Last Temptation of Christ. Co dodat. The more you fuck around, the more you find out. (27.01.2023)

Člověk je tvor společenský a jako takový je nucen hrát prakticky po celý život společenské role. Jejich popírání přináší nepochopení, izolaci a opovržení okolí. Jsme zkrátka svobodní mnohem méně, než si ve své pýše myslíme. Hrdina snímku Gawain není příkladný rytíř, vlastně o tu pozici ani nestojí a rytířské ctnosti jsou mu tak nějak ukradené. Když je ale konfrontován s královským dvorem a přáním samotného královského majestátu, dopustí se z horlivosti činu, který znamená konec jeho dosavadního života. David Lowery dělá dlouhý nos na fanoušky komerčních fantasy pohádek a svůj film zlomyslně zbavuje všech obvyklých žánrových prvků, které publikum v podobných produkcích s oblibou vyhledává. Místo toho servíruje pomalou, obrazově vyšperkovanou cestu svého hrdiny za naplněním jeho osudu. Je to putování, kde Lowery Gawaina soustavně shazuje a zbavuje jakékoli vznešenosti a hrdinskosti. Oplátkou ho ale činí hluboce lidským a, jak ukazuje závěrečná konfrontace se Zeleným rytířem, ochotným přijmout svůj úděl. Film jsem viděl v rámci Ozvěn karlovarského festivalu až pozdě večer a to mi jako "skřivánkovi" nepřidalo. Nevyhnul jsem se vzhledem ke komornímu charakteru díla několika mikrospánkům, což ho stálo hvězdičku. Odpolední představení by Zeleného rytíře možná katapultovalo k metě nejvyšší, protože režisér se strefil do mého vkusu a udělal na mě pozitivní dojem. Odměním ho 80 % a doporučuji snímek vidět pokud možno na plátně, kde vynikne jeho vizuál. (23.11.2021)

Dechberoucí (de)konstrukce rytířských ctností s naprosto neuvěřitelně skvěle zvládnutou symbolickou rovinou (kterou, jsem přesvědčen, bych si při větším vhledu do Artušovských legend a soudobých mýtů užil ještě stokrát víc). Brilantní zpracování (zvuk, atmosféra, hudba, herci, výprava, režie ad.), cewri a liška. Náročnej slowburn, rozhodně ne pro každýho, ale o to víc odměňující, přistoupí-li člověk na jeho hru... a koneckonců, je to jenom hra, ne? (24.08.2021)

Zlatý Sword of the Valiant: The Legend of Sir Gawain and the Green Knight se Seanem Connerym. To mělo nějaké poselství a myšlenku, ačkoliv natočené to zdařile nebylo. Tohle je dovedně a velmi zručně natočené, ale jediným poselstvím je, že než být špatný král, je lépe v mládí přijít o hlavu. Škoda, že Zeleného rytíře v mládí nepotkal takový třeba Hitler, že? Nejenom, že je to zbytečně dlouhé s mnoha zbytečnými záběry, ale ono to chvílemi připomíná Monty Python a svatý grál, tak parodicky to chvílemi již působí. Když k tomu připočtu nesmysly ve stylu Aladára Mižigára coby středověkého anglického rytíře, jeho matku a sestru krále Artuše, která je nejspíše Maorka, jeho milenku s vlasy nakrátko, jak tehdy mívaly prostitutky a poběhlice, aby šly lépe poznat, neuvěřitelně hnusně animovanou lišku, homosexuální polibek, náznaky transgederu v té podivné bytosti z válečného pole (fakt šel / šla na Zeleného rytíře?), nesmysly typu vracení v čase v tom lese (jež nakonec nehrálo roli), nebo na závěr ta holčička s královskou korunou - ha ha - či zcizovací prvky právě jak z Monty Pythonů v podobě titulků a mezihry, tak se vážně tenhle film nedá hodnotit nijak příliš vysoko. Iniciaci a duchovní přesah v tom fakt nehledejte, leda ve stylu Chatrče nebo jiného libovolného new age filmu. (25.04.2022)

Vizuálně podmanivé ale občas těžce stravitelný bizár. Po přečtení synopse, může film působit jako dobrodružná podívaná po vzoru Richieho Artuše, ale nenechte se zmýlit. Green Knight je neakční art někde mezi bizarním fantasy a Terencem Mallickem. Určitě stojí za vidění v rámci originálního tématu a zpracování, ale určitě to není pro každého a je to přesně ten typ filmu, kde pochopím hodnocení odpad! i 5*. (17.10.2021)