Zelený rytier

Při sledování Zeleného rytíře mi na mysli nejednou vytanula Eggersova Čarodějnice, která se rovněž snažila ozvláštnit typická žánrová očekávání a měla atmosféricky blízko k Loweryho snímku. Zelený rytíř je artová záležitost se všemi plusy i mínusy - jedná se o audiovizuálně podmanivý snímek, plný metafor a symboliky, který je však divácky velice náročný, ať už jde o vypravěčské postupy či pozvolnou gradaci děje. Kdo už někdy přečetl nějaký hrdinský epos, uzná, že je Loweryho film obdobně vystavěný: Mladý (skoro) rytíř se vydává na hrdinský quest, aby získal čest (a za cenu vlastního života i pomyslnou nesmrtelnost), a přitom potkává různé postavy, které ho na jeho cestě jistým způsobem "formují a zkouší". S hodnocením jsem na vážkách mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Na film se moc hezky dívalo, ale byla to zároveň výzva. Inu - lepší tři hvězdičky! (18.09.2021)

Ako to nazval Badiou? Tibetská pornografia? A zároveň vskutku skazka z éry After the virtue... "Dekonštrukcia" ideálov stredovekého sveta a skrz to bezpochyby aj vyrovnávanie sa so súčasnosťou by mohli byť bezpochyby zaujímavé, keby tu bola možnosť ponúknuť aj iný hodnotový systém a iný telos. Tľachy o dobrote, láskavosti a akejsi osobnej odvahe nielen zo strany postáv, ale aj tvorcov filmu, sú však také lacné, zakotvené len samé v sebe. Ale inak to bolo formálne zaujímavé, metatextuálne hravé a interpretačne otvorené. Škoda, že sa mi do toho nechce. (05.11.2021)

Byl jsem zvědav. Polo-uhrančivá, autorsky ambiciózní dekonstrukce mýtu hrdiny je za mě spíše prvoplánové art cvičení ve stylu, než nějaký opravdový zásah se substancí. Patel samotný mi vůbec neva, ale zde v roli mi neseděl. A je kladen velký důraz na umělecký obraz jako takový, takže ach jo, proč ho sakra nechat prznit shitovou digi-liškou... Přesto, Lowery má náběh na lepší. (20.08.2021)

Nečekal jsem, že se bude jednat o snímek tak existencionální a zaměřující se na vlastní hodnotu a smrtelnost. Po jeho skončení mi chvíli trvalo, než jsem se přizpůsobil zpět skutečnému světu a jeho entropii. Ohromující a nádherný film. **spoilers ahead** Jedna věc, která ve mně po konci nejvíce rezonovala byla dichotomie mezi “dobrotou” a “velikostí”, na kterou upozornila postava Esel hned v okamžiku, kdy se mladý Gawain chystá na svojí výpravu. Gawain zápasí s tím, že není Veliký rytíř, a jakmile ho Artuš požádá aby mu vyprávěl nějaký příběh, nebo se ho jeho okolí ptá, zda už je konečně rytířem, umocňuje se v něm ten pocit nejistoty, studu a rozpaků. Všechny tyto aspekty ho ženou a proto tak horlivě přijme výzvu Zeleného rytíře. Když pak dojde na jeho výpravu, vidíme jak s ní zápasí; okraden bandity, vyhladovění, téměř ztratil ctnost vůči manželce muže, který neudělal nic jiného, než že mu prokázal laskavost, ne zrovna legendární úspěchy hodné Velkého rytíře. Když pak Gawain nahlédne do záblesků své budoucnosti, vidíme, co se stane když uteče. Další selhání. Stane se tím Velikým, ale už není dobrý člověk a to nakonec povede k pádu království. Rozhodne se tedy umřít jako laskavý člověk, místo toho aby lhal a stal se věhlasným, což mu nakonec umožňuje být obojí. Myslím, že Lady Bartilek v předposledním aktu přímo naznačuje, že mnoho rytířů zápasí na jejich výpravách, ale ona, nebo ostatní vypravěči, mění či pozlacují jejich špinavé části, protože to nakonec vytváří “lepší” příběhy. (15.09.2021)

Vizuálně opojná variace na Artušovské legendy...velmi suverénně podaný svět dávných mýtů...originální autorská filmová adaptace známé stejnojmenné básně - rytířského románu... David Lowery ve svých předchozích filmech vytvořil řadu příslibů a velkých očekávání, Zelený rytíř je ovšem jeho vstup do světa velkého filmového umění... PS: Po zhlédnutí Zeleného rytíře mi na mysli vytanul jeden ryze subjektivní sen - osobně bych si velmi přál, aby David Lowery jednou adaptoval i podmanivý román Pohřbený obr nobelisty Kazuo Ishigury zasazený do postartušovské Anglie, knihu těžko uchopitelnou, ale podobně podmanivou a magickou, jako je tato mistrná filmová adaptace jedné z Artušovských legend... (19.11.2021)