Zajtra to roztočíme, miláčik...!

Zítra to roztočíme, drahoušku…! je jedna z mých neoblíbenějších československých komedií. Na nic si nehraje, není v ní žádný zbytečný nános tehdejší doby, ani žádné dokazování, jak bylo za socialismu dobře. Už jen za to si zaslouží uznání. Je to zkrátka výtečná komedie. Jako námět posloužily sousedské vztahy a to zejména vděčná (a věčná?) závist. Obsazení a herecké výkony dvou manželských párů v podobě Kopecký + Zázvorková a Janžurová + Peterka se povedlo na výbornou. Jejich slovní přestřelky jsou perfektní a dokáží mě vždy pobavit. Ty jejich zlomyslnosti, podvody a plány, jak se vytáhnout před sousedy, jsou v jejich podání dokonalé. Nevím, jestli herci improvizovali, nebo to bylo geniálně napsáno. To už je ale jedno. Jde zkrátka o skvělý film, na který se mohu podívat kdykoli na něj narazím. Čtyři velké hvězdy, po jedné pro každou z hlavních postav. (08.09.2023)

Naprosté plýtvání skvělým hereckým materiálem. Název může svádět k mylnému očekávání podobného dílka jako bylo Lipského Čtyři vraždy stačí, drahoušku z roku 1970... Ale to je pouhá podobnost názvu. Schulhoffův film je sled nesmyslných naschválů, které si dělají dvě sousedící rodiny. Téměř 100 minut sledovat jak se Kopecký, Zázvorková a Janžurová ztrapňují v blízkosti blekotavého Luďka Soboty, ve filmu, který měl očividně být blízký typicky české, škodolibé, nepřející rodině. Děkuji, nchci. Je to tak trochu předzvěst Troškových hoštických komedií, ve kterých se humor skladá z všelikého křičení a lidské nepřejícnosti. Jenže Troška tehdy natočil dobrý film (mám na mysli samozřejmě pouze Slunce, seno, jahody), což se Petru Schulhoffovi nepodařilo. (01.08.2005)

Závisť a malomeštiactvo v susedských vzťahoch v trochu zastaralom filme. Zostarol možno aj viac ako predvojnové filmy s Novým. Zabaviť sa pri ňom dá, len presun do paneláku je rýchlejší, ako by som čakal, až som si musel overiť, či som niečo neprespal. –––– To mi nechceš říct, že ládujou řízky každej den. A my žužláme tlačenku s cibulí. (01.04.2014)

Já to šmírování a pronásledování sousedů nijak záporně nehodnotím. Za a) vzhledem k tomu, že život nemá žádný objektivní smysl, je jedno, jak ho člověk stráví, jestli tímhle způsobem nebo nějakým jiným, třeba všeobecně považovaným za lepší. A za b) je to přeci hezký pocit, když jeden ví, že na něj ten druhý neustále ve dne v noci myslí... pravda, sice myslí s nenávistí, ale myslí! Furt lepší než bejt přehlíženej, každýmu lhostejnej. Takže si jeden připadá tak trochu jak nějaká rocková hvězda, u nich si fanynky lepěj na stěny jejich portréty a decentně po nich vzdychají, u toho jednoho si zase sousedi lepěj na stěnu uši a hrnečky a nedecentně řvou, takže v podstatě to samý. (24.09.2015)

Podobných komedií se v sedmdesátých letech vyrojilo jako hub po dešti. Mírně nahořklá satira a kritika poměrů, ovšem bez hledání konkrétních příčin, naivní děj, humor příliš násilný. Takřka všechny spoléhaly na osvědčené herecké kapacity, které opravdu v mnoha případech myšlenkově chudá díla povznesli. Petr Shulhoff byl rutinérem tohoto ražení, patlat se v záporných českých vlastnostech a jemně kritizovat (samozřejmě klouzal pouze po povrchu) mu šlo. Já bych možná ocenil menší frekvenci v televizi, jinak nic proti ničemu. (02.03.2006)