S čerty nejsou žerty

Pohádka, kterou jsem, kdoví proč, jako malý capart nedokázal plně docenit, ale čím jsem starší, tím ji mám radši. Má všechny atributy, které má správná pohádka mít, k tomu výrazný humor, protagonisty (v těžké konkurenci mám ale nejradši Hěřmánkova knížete pekel), spoustu překážek pro hlavní hrdiny a Uhlířovu geniální hudbu, nad kterou mi srdce plesá. (17.12.2007)

Často se žehrává na to, že obraz společnosti, nabízený lidovými pohádkami z doby prvních sběrů - tj. zhruba první poloviny předminulého století - , je nadsazený: útlak, byl-li jaký, se dal snést, vrchnost, nešlo-li o zvrhlíky, byla víceméně lidumilná a společnost jako celek, až na politováníhodné nečetné výstřelky, vlastně - zvláště ve srovnání se současností - idylicky vyvážená. Nejidyličtější a nejnešťastnější česká spisovatelka Božena Němcová nejen zde prokazuje opak. Zoufalství a beznaděj, v níž žil "dělný lid robotný", poddaní, byly často nezměrné a jejich přežívání víc než než nesnadné. Zpochybňovalo se tím všechno, co se do nevzdělaných lidových vrstev horem pádem cpalo (v Němcové najdeme tento rys asi nejvýrazněji v DIVÉ BÁŘE), zpochybněn byl nejednou sám všemocný Bůh, který tomu všemu měl přihlížet z výsosti nebes, kde údajně strměl jeho pomyslný trůn. Čert, ďábel a peklo, splývající v tomto vnímání s přirozeným strachem z neodvratné smrti, chápané jako jediná doložitelná spravedlnost, se za těchto okolností měnili ve svůj opak: ve své druhu boží pomocníky (koneckonců se beztak jednalo také o anděly, byť padlé, tj. čest a mravnost před tváří boží ztrativší). Z tohoto myšlenkového pozadí o to více oceníme jak čerstvost předlohy Němcové, tak nenásilné aktualizace (zpodobení pekla ve filmu ne náhodou připomíná základní znaky pozdní normalizace) neméně pozoruhodného filmového zpracování. Dva nadějní, tehdy začínající herci Ondřej Vetchý a Vladimír Dlouhý tu dostali - a beze zbytku také využili - mimořádně cenné příležitosti. Česká klasická filmová pohádka a její škola tu dosahují jednoho ze svých výsostných vrcholů. Tvůrcům filmu (spoluautorem scénáře je divadelní historik a kabaretiér Jiří Just známý i svou polistopadovou ekologickou publicistikou) se dařilo a daří k vytržení opakovaně přivádět již druhou a třetí diváckou generaci. Myslím, že není pochyb o tom, že generace nikoliv první a nikoliv poslední. (27.01.2008)

"Té síly díl jsem já, jež chtíc páchat zlo vždy dobro vykoná." To říká Faustův Mefisto. Můžeme čerty samozřejmě vidět jako pokušitele, ale není přece nic nesmyslného v nich spatřovat i uskutečňovatele spravedlnosti na této zemi. A z toho hlediska nevím, proč se kdo z vás pozastavuje nad kladnou úlohou čertů v této pohádce. ( Takový ďábel je třeba i Wolland z Bulgakova Fausta a Markétky.) Tady i tam si my lidi na páchání zla vystačíme dočista sami a nebýt ďábla, který je alespoň občas ztrestá, byl by život na zemi opravdu peklo. - I pokud jde o mne patří tahle pohádka mezi nejoblíbenější, asi hned po Vorlíčkově Popelce. - A nejspíš díky písničkám Svěráka a Uhlíře jsem vždy měla dojem, že v ní poznávám svěrákovsky laděný humor. I když scénář je dílem zcela někoho jiného, takže ten dojem musí být nesmysl. (15.12.2008)

Hynek Bočan natočil smrtící kombinaci humoru, pohodové podívané a čertovské symfonie. Všichni herci bez výjimky jsou skvělí - Preiss, Nárožný, Dlouhý, Kretschmerová, Kemr, Heřmánek...výbornou práci odvedl i Uhlíř, který složil pěknou muziku. Zlatý špendlík české pohádkové nástěnky. Kdykoli se na pohádku podívám rád, jen to duo Preiss - Nárožný je fantastické a Karel Heřmánek předvádí, jak má vypadat čert (prosím vás, pusťte tuhle pohádku Troškovi) - Král tmy Lucifer XIV. (---> flanker: došla, došla). Pohádka s výrazným humorným podkresem se nese v neskutečně elegantním duchu, to co jiné (moderní) pohádky sáhodlouze okecávají, tady je řečeno krátce a výstižně, proto více vyniknou i choreograficky velmi atraktivní scény (mimochodem vcelku dlouhé scény, smekám před aktéry a zvláště Vladimírem Dlouhým). Ani jeden dialog nepůsobí přitaženě a už vůbec ne trapně...a proč by měl, když režisér použil a vymáčkl hereckou elitu, která musí pohádky milovat, jinak by se svých rolí nezhostili jako čert Doroty nebo Petr korbele piva. Bravo. S těmito čerty tedy rozhodně jsou žerty, ba přímo legrace. A já jen v tomto případě udělám výjimku a prominu ten nesmysl, že peklo a čerti jsou kladní. To je věc, kterou já nemám rád. (01.01.2008)

Jako velký chlapec, který již dobrých dvacet let na pohádky nezízá, protože to je pod jeho úroveň, zabývá se totiž podstatnými problémy domácí i zahraniční politiky, správného naštelování světa a peripetiemi spojenými s vařením pro život nutných poživatin, prostě fotroidní typ, musím říci, že tato pohádečka je ze všech nejlepší a čumím na ní pokaždé, kdy zavítá do mého obýváku na obrazovce od Velkého bratra. ,,Je to rebel"! křičím na každého, kdo si to svým, mě milým jednáním zaslouží. (14.05.2012)