Vrah skrýva tvár

"To by se vám tak šiklo. Nějakej syčák vám tu morduje baby a já budu klidně čekat, až tu na mě uštrykujete provaz." Tak jsme se na to s mjr. Kalašem, npor. Vargou a por. Loudou vrhli, společně jsme si hlavy lámali, nechali jsme se mást falešnými stopami a já jsem to byl, kdo vraha nepoznal. Nicméně jsem si to užil, docela jsem se napnul a ještě jsem zcela zbytečně rozpohyboval oba svý mozkový závity. (21.05.2018)

Spolu s Po stopách krve nejlepší a nejatmosferičtější ,,kalašovka", tedy kriminálka s majorem Kalašem coby vyšetřujícím - obecně jednoznačný vrchol tohoto žánru u nás...dodnes nebylo v československé, potažmo české kinematografii natočeno nic působivějšího. Zvláště lze vyzdvihnouti ponurou až depresivní tísnivou atmosféru, umně vytvářenou kombinací černobílých záběrů, syrové mizanscény a opravdu skvělé hudební složky Pavla Blatného...nelze nezmínit ani herecké obsazení a výkony - celá plejáda herců jedné z nejlepších českých hereckých generací s Rudolfem Hrušínským v čele plus autenticitu zvyšující herecké využití naturščiků... Petr Schulhoff se sérií s majorem Kalašem nesmazatelně zapsal do historie československého filmu... (11.09.2017)

Když už se dnes takové filmy netočí, musíme sáhnout do archivu. Tvůrci nás postupně vedou několika možnými motivy a zabývají se lidmi, jen aby zakryli rozuzlení v závěru. Velmi realisticky vykreslené vyšetřování, do detailu vypiplaný scénář a postupně gradující děj (to postupně podtrhuji), to je lahůdka. A ta atmosféra! Lola Skrbková ve své špeluňce s křížkem a svíčkami mě bude ještě dlouho budit ze spaní. Filmové řemeslo. (11.01.2020)

Stará dobrá detektivní škola, jejíž jedinou slabinou je železná pravidelnost opakujících se vyšetřovacích postupů. Zatáhnout do případu více temných lesů nebo psychologie, šlo by o mistrovské dílko, protože udržování zvědavosti směrem k odhalení identity vraha jde Shulhoffovi moc dobře - já jsem ji tedy dopředu neprokoukl... 80% (12.11.2018)

Detektivní filmy 60.let mají v sobě neuvěřitelnou syrovost, která je dána jednak černobílou kamerou ( Jiří Vojta), dále zlověstnou a místy hodně temnou hudbou ( Pavel Blatný) a v neposlední řadě prostředím ( les, chátrající státní statek a zámeček) i výkony herců. Mezi herci mě překvapila Lola Skrbková v roli babičky Michala, která mi nadlouho utkvěla v paměti jako žebračka z Kladiva na čarodějnice, kde stála na počátku hrůzné mašinérie soudních procesů s čarodějnicemi. Tvůrci vedou diváka záměrně po cestičkách k různým pachatelům. Přiznám se bez mučení, že ať jsem napínal závity sebevíc, vraha jsem do klíčové chvíle neodhalil...Chvílemi opravdu strašidelná detektivka. (22.03.2011)