Vrah skrýva tvár

Ze začátku tam všichni chrlili jedno jméno za druhým až to skoro vypadalo jako předčítání ze Žlutejch stránek a to pro diváka, který se ještě neorientuje v případu není nikdy dobrý. Nějakým zázrakem ani vlastně nevím jak, jsem se ale po chvíli zcela překvapivě ve všem začal orinetovat a pak už to jelo jako po másle. Za pomocí vynikající ponuré atmosféry a skvěle vypravěnému patrání po vrahovi, mě detektivka dostala přesně tam, kde to mám u kriminálek nejradší. Sedím, koukám a každou minutu hlasím jméno vraha, pokaždý samozřejmě jiný, přesně podle toho jak se zrovna vyvyjí pátrání. Finále graduje naprosto nevidaným způsobem a nedovoluje myslet ani na sex. Výsledek sledování snímku Vrah skrývá svou tvář stál za to. Během filmu jsem snědl tři vlastní nehty a další dva okousal, propotil tričko a oboustraně popsal papír o formátu A3, kam jsem si v průběhu filmu zapisoval jména podezřelých. (22.03.2010)

Dobrá detektivka. Zdobí ji mimo jiné skvělá hudba Pavla Blatného. Kde jsou ty časy, kdy filmovou hudbu dělali skuteční umělci?! --- Poukázal bych ještě na jeden zajímavý detail: chování dvojice detektivů k civilistům. Nejsou agresivní, ale naprosto se neobtěžují nějakou zdvořilostí. Jednají s lidmi jako entomolog s hmyzem; studují ho, ale cítí se nad něj nekonečně povýšeni. Byl to dramaturgický záměr, anebo bezděký odraz reality ve vztahu mezi vrchností a plebejci za časů rovnosti a sociální spravedlnosti? (27.08.2018)

Rudolf Hrušinský tady se svým převážně kamenným výrazem předvádí dokonalé minimalistické herectví, nepotřebuje se pitvořit, přehnaně gestikulovat rukama, či nějak prapodivně artikulovat, aby na sebe upozornil. Stačí jen jeho pouhá přítomnost, aby na sebe strhnul veškerou pozornost, kdykoliv je v záběru a i kdyby celý film jenom seděl a pokuřoval, tak z něho nespustíte oči. První dva díly "kalašovské" trilogie - tento a ´Po stopách krve´ mají tak báječně pochmurnou atmosféru, plnou podezíravosti, nejistoty a strachu a tak mistrovsky vygradovaný scenář, že patří mezi jasně nejlepší kriminálky, co u nás kdy vznikly. Naprostá tutovka pro milovníky detektivního žánru. (05.01.2008)

Hrušínského major Kalaš je mojí oblíbenou filmovou postavou. Škoda, že se objevuje jen ve třech filmech. Na filmu se mi moc líbí syrovost a realističnost, která se v dnešních barevných filmech nevidí. Jinak mi ale přijde lepší třeba Po stopách krve, tady mi vadí závěr, kdy se vrah prostě nevypátrá logicky, jen se na konci na někoho ukáže a je to - trochu odbyté řešení. Ale co, ten film je hlavně založen na ponuré atmosféře venkova, kde věci nejsou tím, čím se zdají být. K realismu přispívají i dobře vybraní herci ve vedlejších rolích a jejich úsporné herectví. (04.04.2004)

Ano, na tyhle detektivky jmse se rádi dívali. V oné době to byla určitá protiváha angažovaným filmům - jak z jedné, tak z druhé strany. S úsměvem jsem si připomněl činnost Miroslava Plzáka, i mistrovské herectví českého Gabina, Rudolfa Hrušínského. A také už pomalu zapomínám, jak vypadala česká vesnice (a město samozřejmě také) před padesáti lety. (11.09.2017)