Strach

Tak tých sto minút na tak pomaly prebiehajúce vyšetrovanie je trochu moc. Väčšinu stopáže vypĺňajú dialógy s podozrivými, kávičkuje, sa, pofajčieva a s výrazným zameraním na ruchy pri dupote, klepote topánok o dlažbu či po vŕzgajúcich parketách. Nakoniec sa prípad dostane do celkom neočakávaného vyústenia, akému v podstate vopred nič nenasvedčuje. A aj celý film viac menej zachraňuje. Ak tu máme ale takto charizmatický vyšetrovací tandem, tak ten by si zaslúžil trošku viac rozpohybovaný film. (18.02.2019)

Dobře natočená pomalá detektivka, která se zamotává a zamotává, až ji skoro nikdo už nemůže rozmotat a tak se kostrbatě a složitě dostáváme k vrahům a motivům, a celé my to přijde vykonstruované jako politické procesy padesátých let. Jestli to tak mělo vypadat, pak se to povedlo. Jinak ovšem napětí tam je, herci skvělí. 70% (13.08.2012)

Posledni celovecerni film Petra Schulhoffa, ktery mi chybel ke zkompletovani jeho rezijni filmografie. A musim konstatovat, ze jeho kriminalky miluji (predevsim Po stopach krve a Vrah skryva tvar). Strach take velmi dobre buduje atmosferu a postupne rozpleta zamotany kriminalni cin. Hrusinsky jako vzdy vyborny, v tomto filmu ale jeste nema tolik prostoru, bohuzel. (27.12.2013)

Je vidět, že se jedná o Schulhoffovu první detektivku. Zatímco pozdější filmy jen září exteriéry, zde se rozehrává ateliérové konverzační drama (atmosféra scén s chatou pak výrazně dokládá, jaká je škoda, že se exteriéry nevyužily více). Scénář je ve srovnání s Vrah hledá tvář či Po stopách krve až příliš komplikovaný, postavy rozvleklé a film ubíjející. Ideologický námět o špionáži, bývalých nacistech a únoru ´48, tedy o tématech, která by vydala za samotná zpracování, dělá navíc z tohoto snímku velice povedenou agitku, přičemž závěrečný soud a la komunistické procesy z 50. let sráží Schulhoffův Strach ještě níže. Pokud se filmy Strach, Vrah skrývá tvář a Po stopách krve považují za trilogii, Strach kulhá na obě nohy. (12.02.2010)

Zápletka vychází na půl cesty vstříc ideologickým potřebám své doby, což ovšem není úplně neobvyklé ani u těch filmařských počinů, které tehdy vznikaly na opačné straně železné opony, takže kvůli tomu není třeba mravokárně pozdvihovat hlas. Nicméně pointa jakoby byla do děje dostrkaná spíše hrubou silou nežli racionálními argumenty, což celkovému vyznění zrovna dvakrát nepomáhá. Na druhou stranu ústřední dvojice kriminalistů Rudolf Hrušínský + Radoslav Brzobohatý funguje na jedničku s hvězdičkou a atmosféra se taky nikde zbůhdarma nepoflakuje a má se čile k dílu, takže nakonec za 3,5* (09.11.2018)