Po stopách krve

Dívat se na černobílý film je u mě takřka nevídaný jev,natož pokud jde o Českou práci,jenže tahle užvaněná kriminálka má v rukávu eso,herecké eso a tím je Ruda Hrušinský,který mě donutil se asi po deseti letech porvé koukat na 43 let starou kriminálku.Dobrá atmosféra a krásné herectví,víc sem ani nečekal. (11.03.2012)

Spoilery! Snímek jsem si užil zhruba stejně jako předešlý díl. Vraždění dětí je totiž srovnatelně zábavné s vražděním žen a vždy se u toho rozplývám radostí. Líbí se mi, že takhle stará kriminálka dokázala v minulém díle nakousnout téma incestu a v tomto díle téma pedofilie. Úplně bych to v této době nečekal. Hrušínský je standardně výborný. Atmosféra dílu byla skvělá. Případ znovu zprvu příliš nezáživný, ale s postupem času se nádherně rozvinul. [80 %] (04.10.2023)

Schulhoffův třetí noir (ale z těch českých asi ten nejprvnější) zastíní kdejakou americkou klasiku tohoto žánru. Nejde jen o kriminální drama zasazené do skličujícího bezčasí vyšinutého světa, ale nad ně – právě o tento svět sám. Příběhem prochází jen málo postav (a možná vůbec žádná!), která by nebyla více či méně osamocená – a právě takový je i vyšetřovatel. Vražděné osamělé děti, osamělý psychopatický vrah, žijící v roztříštěných vztazích s podobně odstředěnými lidmi, vzbuzujícími svým žalem respekt i hrůzu, osamělá vesnická kráska zabřednuvší v kalný vztah s nezralým ženáčem ze sousední vsi, rovněž vrženým v život spíše proti své vůli, vyděděný sígr z polepšovny předurčený k otročině a sebeužírání ve všeobecném opovržení (zvláště tyrany navyklými na přetvářku, kterou pokládají za život) a řada lékařů, tiše evidujících a diagnostikujících povrchové rány života a smrti… Kalašova osamocenost přitom zvláště zneklidňuje: obestírá ji mlčení, známka koncentrace i pozorného bezeslovného dialogu s vyjevujícími se skutečnostmi. To ticho neobklopuje vír nezkrotitelných myšlenek, o nichž bychom se mohli něco dozvědět: naplňuje se jím naprosté noření se ve věci, v záhadné, nesrozumitelné, ale k cíli vedoucí. Ale i věci umějí klamat a z důvěry v jejich lež se rodí to nejskutečnější drama: nezodpovídají naléhavé otázky, ale vtahují do svých hlubin, jako by jim chyběla milostná blízkost zaujatého zraku. Kalašovo vyšetřování je mystériem – a mohlo by být iniciací, rozšířeno o další postavu, jinošského detektivního eléva, o což se pokusil pozdější, aktualizovaný kalašovský příběh Na kolejích čeká vrah. Ten však drama odstínil (účinným) humorem a převedl je do jiného světa i vědomí. (12.01.2018)

Do druhé vraždy se kolem napětí jen tak našlapuje, aby se neřeklo, ale od druhý vraždy se do toho konečně trkne pořádně a pak už nezáleží na čase, nezáleží na hladu, nezáleží vůbec na ničem a jediný co diváka zajíma, kdo to byl ! Jelikož se ve filmu nevyskutuje zahradník, pátrání po vrahovi je tak o to napínavější. Psát chválu na herecký výkon Rudolfa Hrušinskýho je snad úplně zbytečný. Rudolf Hrušinský může hrát ve filmu třeba neviditelnou blechu a stejně by na sebe strhnul veškerou pozornost. (06.04.2010)

Poctivá kriminálka se sympatickým Hrušínským, jenž v metodě svého výslechu lehce evokuje policejní tvrďáky z amerických bijáků, takže se nemůže dostavit nuda. Chvílemi jsem se sice obával, že film ukončí deux ex machina, ale naštěstí tomu tak nebylo. Kalaš je totiž nejen silný rétor, ale i dedukci má celkem silnou. 75% (09.12.2012)