37,2 zrána

Roky jsem s filmem neměl tak k posrání dobrej zážitek – ve smyslu skutečnýho prožitku, neomezujícího se na klasickou frázi „je to prostě dobrej film“ (ač je mi jasný, že je to ryze subjektivní záležitost). Vzal bych to v bodech: Beineix je bezprostřední, naturalistickej, umělecky sebevědomej a taky trochu praštěnej - nebo je takovej prostě celej jeho film. Banální setkání se v něm často zvrhnou v komicky výstřední/absurdní situace, který lítají někde za pomezím uvěřitelnosti, nicméně řeknou přesně to, co říct mají. /// Je tu nadměrný množství nahoty a sexu, aniž by to působilo samoúčelně; film je všeobecně hodně otevřenej. /// Ztvárnění součástek a kontrastů extrémního vztahu se tu rozkrývá v celý paletě: stereotypně žijící třicátník vs impulsivní dvacítka; smířenej a neúspěšnej umělec versus živelná múza s nadšením; racionální versus iracionální; ochota učinit cokoliv versus nejasnost blížící se hranice (sebe)zničení. /// Béatrice Dalle je nepopsatelně nádherná a stejně nepopsatelně hraje - jeden by okamžitě věřil, že musí bejt psychicky narušená i ve skutečným životě. Ještě jsem neviděl tak apokalyptickou femme fatale s naprosto vykloubenýma emocema. /// Celej film ÚŽASNĚ vypadá. Ne proto, že by v něm byly krásný scenérie a nákladný kulisy – Beineix „jen“ má pro obraz fantastickej cit. Barevná paleta, kamerový úhly i pohyby, celá mizanscéna, všechno je každou vteřinu bezchybný a drží kontext s děním (už jen rámec příběhu, kdy se začátek odehrává na prosluněný pláži a konec… ne, žádný SPOILERY nebudou). Dokázal bych z toho vytípat celou řádku screenů, který bych si hned pověsil na zeď – a to je ten film čtyřicet let starej. /// Film má dvě verze a já rozhodně doporučuju tu tříhodinovou. Je v ní víc absurdity a zatahuje do ještě větších extrémů výstupy Zorga i Betty, ale TO je právě dobře. /// Závěrečná scéna se už teď zařadila k mým nejoblíbenějším, protože strašně krásným způsobem naznačuje, že si i z těch největších sraček musíme odnést kousek něčeho důležitýho. (11.03.2023)

Director´s cut samozřejmě. Spolu s Podzemkou zatím asi to nejlepší ze cinéma du look, co jsem viděl. Herecké duo výborné, rozhodně se teda nestyděli. Kromě jiných francouzkých filmů s tématem l´amour fou může Betty připomenout třeba i Verhoevenovo Turks Fruit. A trocha osvěty...http://2009.lfs.cz/cyklus-francouzske-filmove-neobaroko.htm (20.12.2013)

LFŠ 2009 Musím si ten film sehnat (nejlépe v režisérské verzi, která u nás vyšla na DVD) a znovu zhlédnout, protože dávat ty nejdelší, divácky nejnáročnější filmy v brzkou ranní (ROSELYNE A JEJÍ LVI) či pozdní večerní (BETTY BLUE) hodinu by mělo být na filmových "festivalech" zakázáno. Osobně dávám přednost těm "beineixovkám", ve kterých vítězí "styl nad vyprávěním" (DIVA, MĚSÍC V KANÁLE), přestože na jeho pozdějších filmech oceňuji vypravěčskou uvědomělost (ROSELYNE A JEJÍ LVI - peripetie dvou hlavních hrdinů zachycující učitel literatury-spisovatel, BETTY BLUE - hlavní hrdina snažící se prorazit jako spisovatel), pomalé tempo vyprávění, které postupně graduje až do samotného strhujícího závěru, a nevyzpytatelnost, kdy se film ubere jinam, než bychom dle prvních okamžiků očekávali. 8/10 (02.08.2009)

Tříhodinová stopáž mě zpočátku taky vyděsila, ale nadopoval jsem se kofeinem a uběhlo to jako voda. Betty Blue je zvláštní film. Váhal bych, k jakému žánru ho zařadit nebo k jakému jinému filmu přirovnat. Skládá se převážně ze situací, které jiné filmy vynechávají jakožto nedramatické. Scény každodenních drobných úkonů, zdánlivě nepodstatných pro příběh, ale dobře charakterizujících postavy. Jak se říká, ve velkých momentech se lidé ukazují, jka chtějí vypadat, v malých jací jsou. Můžete proto získat dojem, že hlavní dvojici znáte velmi dlouho a velmi dobře, načež přijde závěr, který vás o to víc zasáhne. 80% (01.06.2007)

Očarujúce, hypnotické a veľmi, veľmi podmanivé dielo. Aj napriek dlhej stopáži som sa nenudil ani chvíľu. Nuž čo, tie najlepšie príbehy píše sám život a povedzme si rovno, obaja ústredný herci boli úžasní, hlavne Béatrice Dalle, ktorej postava ma previedla nie cez jeden, ale minimálne niekoľko typov psychotických porúch, a to pekne odstupňovane, od minimálnej poruchy až po ten smutný záver. No nádhera. Čo sa týka konca, po dramatickej stránke sa mi tam zdalo toho málo, vzhľadom na kolosálnosť celého príbehu sa mi to žiadalo dokončiť až do drámy antických rozmerov, a to by bola už emocionálna bomba. Nevadí, aj tak ide o nezabudnuteľnú záležitosť. 85/100 (10.11.2016)