Hodíme sa k sebe, miláčik...?

...manželská komedie na nedělní odpoledne na chatě s příchutí elektroniky, nového vynálezu počítače na půl místnosti.... Janžurová a Peterka jsou nejlepším párem... u Brodského a Brejchové mě připadne, že čím jsou starší vyzáží, tím víc se k sobě nehodí, což se i tak nakonec stalo, podle mě si měla vzít radši toho Petra Karáta... (15.06.2023)

Dráždí mě, že se každý novinový pisálek povýšenecky naváží do komedií Petra Schulhoffa, kdykoli se objeví v tv. Takové ty melodramatické nářky, jak strašlivě utrpěla česká kultura, když televize podvacáté zreprízovala "Miláčka" atd. Jak ubohé je strefovat se zas a znovu do snadného terče, jakým je označení "satirická komedie", je-li tato natočena během normalizace. Ono je to trochu jinak. Schulhoff točil vpodstatě klasické americké crazy komedie, zasazené do českého prostředí. Satirická nálepka sloužila jako vějička pro schvalovací orgány. Jen pro zajímavost: i dvojice Svěrák-Smoljak tak začala a na titulní stranu scénáře Jáchyme, hoď ho do stroje! nastražila jako motto (vymyšlený) citát Marka Twaina "Neukazuj dlaně cikánce. Plivni si do nich a ukaž, co umíš." :-) Ale zpátky k Schulhoffovi: tři z jeho komedií jsou opravdu ušmudlané socialismem, tři jsou ale neutrální a Hodíme se k sobě, miláčku? je první z nich. A s nejlepším scénářem. Když to přeženu, tak řeknu, že zápletka a postavy by obstály i v manhattanských ulicích a bytech v nějaké konverzačce Neila Simona. Když pominu nedodané kroužky na záclony, v celém filmu není nic, co by se bezprostředně týkalo doby vzniku. Tři postavy (Bláha, Menšík, Filipovský) dokonce provozují cosi jako soukromé podnikání; kostýmy, interiéry, dialogy... vážně to někomu připomíná reálný socialismus? Mně tedy ne, zato se královsky bavím. 80% (06.04.2006)

„Vy jste maniak!“ – „Snad.“ Menšík, Janžurová, Brodský či Zázvorková v podarenej situačnej komédii o tom, čo sa stane, ak sa ľudia začnú riadiť tým, akého partnera im poradí počítač. A čo sa stane, ak sa pomýli. Najmä streštené finále je úplne šialené - v jednej miestnosti sa stretne sedem postáv a je to smršť. Dodnes finále rozosmieva svojím švihom a väčšou či menšou genialitou hercov. Plus skvelé hlášky („Ale pani Martičko, tady jde o PRINCIP!“). (17.09.2009)

Zábavná komediální jízda nejen o tom, že protiklady se přitahují a proč, postavená na řadě záměn i neúmyslných omylů, které každou scénou výchozí bod komplikují a zamotávají, aby vše vygradovalo ve velkolepém finále všichni proti všem. Celé to přitom táhnou výborní herci a dialogy s řadou místy téměř geniálních slovních přestřelek. Ať už je to střet pragmaticky hladového Brodského („Cos koupila k večeři,“) s nadšenou Brejchovou a její roztomilou dózičkou, nebo nezapomenutelná Iva Janžurová s Františkem Peterkou na téma Zelenkavá. Neméně dobře však baví i konverzace Brejchová-Bláha či Brodský-Rázlová. Rozhodně jedna z hodně povedených sedmdesátkových komedií. (19.07.2019)

Rozhodně to není nejlepší česká komedie. Já jsem se kupodivu nudil. Tématika je trefná, úderná, ale na sedmdesátá léta až příliš kořeněná. Vlastimil Brodský hraje vážně bravurně a tím pádem je velmi světlou stránkou celého filmu. Ostatní výkony jsou pochybné, leč s nimi nejsem příliš spokojen. Řekl bych že na naše komedie slušný průměr. 5/10 (22.12.2013)