Diagnóza smrti

Československá krimi zabývající se vyšetřováním dvou zdánlivě nesouvisejících událostí : zranění mladé ženy v lese a autonehody nákladního vozidla. Případem je pověřen známý major Kalaš v podání R. Hrušínského, jemuž při odhalování neznámých skutečností asistuje více či méně úspěšně V. Besser. Během pátrání vychází najevo úzká souvislost mezi jednotlivými činy a poté už není pro zkušeného kriminalistu problém najít pachatele. Herecké výkony byly slušné, hlavní kriminalista Kalaš však ztratil jeho pověstný odstup a tajemno z předchozích dílů této krimisérie. Také samotný příběh nebyl tak ohromující, jak by snad divák mohl vzhledem k starším filmům s tímto charakteristickým vyšetřovatelem očekávat. Potěšilo mě obsazení P. Čepka, jenž i v malé roli předvedl své nezaměnitelné herectví. Přestože mám Seqeunsovy kriminálky ve velké oblibě, tento režisérův počin hodnotím pouze jako průměrný. Zejména časté zobrazování nemocničního prostředí bylo snímku na škodu, neboť rozmělňovalo stupňující se dramatičnost během vyšetřování. (04.10.2013)

,,Óespé Hradec. V pořádku.“ Poslední Kalašovka mi zlepšila náladu opětovným obsazením Rudolfa Hrušínského, který by utáhl snad i béčko od Asylumu. Je pravda, že narozdíl od předchozích filmů je tento velmi ale velmi ponurý, smutný až depresivní. Příběh se ale odvíjí napínavě a i když je vrah už v druhé půlce jasný, dojde i ke zvratům. Čepek a Jandák jako tehdejší borci byli příjemným osvěžením. Nemocniční prostředí tomu ale uškodilo. Zvuk a obraz typicky postaru parádní, předabování se nádherně poslouchá a divák tak není rušen okolními zvuky z prostředí jako to bývá u současných filmů. Oproti předchozím Kalašovkám s Hrušínským je tento o třídu horší, možná je to způsobeno i tím, že je barevný. (20.08.2017)

Jasně nejslabší kalašovka. Je až k neuvěření, že Diagnózu smrti režíroval a hlavně napsal stejný Petr Schulhoff, který dal vzniknout dnes už legendární volné sérii pochmurných černobílých detektivek s majorem Kalašem v hlavní roli. Fuč je magie a uhrančivost černobílého obrazu (přechod na barevný film atmosféře hodně ublížil), stejně jako až depresivní vyznění, o které se nyní stará už jen silně expresivní hudba. Vjem ruší také mizanscéna, dobová realita normalizovaného Československa diváckému zážitku věru nepřidá. (Místy mi skoro přišlo, že Schulhoff dostal ideologický úkol propagovat úspěchy socialistického zdravotnictví a coby úlitbu režimu cosi takového do svého krimi filmu infiltroval.) Co ovšem schází oproti předchozím dílům kalašovek nejvíce, je napětí a nepředvídatelnost, když je neustálým exponováním dotyčné postavy zhruba od poloviny filmu zjevné, kdo je vrah, musí ono udivené ,,Opravdu?" vycházející z Kalašových úst zahrát jedině takový herecký velikán, jakým byl Rudolf Hrušínský, který jediný film drží nad vodou, jinak by vyznělo skoro až směšně... (24.07.2015)

Po deseti letech od filmu PO STOPÁCH KRVE se do role majora Kalaše vrací Rudolf Hrušínský, aby vyřešil svůj poslední případ (ve filmu NA KOLEJÍCH ČEKÁ VRAH jej hrál Jiří Sovák). Tím je násilné přepadení v zapadlém lese mladé blondýny, která následně na svá zranění zemře. I tentokrát se jedná o svižné, dobře natočené krimi. I když možná maličko slabší podívaná než předchozí čtyři snímky, přesto stále slušně vymyšlená detektivka. [2269. hodnocení, 134. komentář, 62%] (10.12.2020)

"Diagnóza smrti" není špatný film, jen je zde trochu moc patrné, že se někdo snažil o zápletku amerického stylu, která úplně nevyšla. Film ale rozhodně nepůsobí směšně a daří se udržet diváka napjatého. A pro někoho může být finální odhalení překvapením, stejně jako je překvapením pro Kalaše. Oproti ale části filmu "Vrah skrývá tvář" se mi přece jen zdá, že scenáristicky není "Diagnóza smrti" tak propracovaná a že Kalaš nemá tak dobrý tah na bránu. Jedná se pak jen o celkem obyčejné vyšetřování, které je ozvláštněno nemocničním prostředím a zápletkou s ledvinou. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/09/diagnoza-smrti-1979-50.html (15.09.2013)