Dve slová ako kľúč

Po vynikajících smutných mužích přichází pokračování Dvě slova...trošku mě blýskalo hlavou, zda tvůrci při točení nebyli v lehkém deliriu. Poskládané obrazy s osudy různých postav, které se vzájemně na konci prolnou by byl námět velice uspokojivý, jen kdyby to všechno nebylo až tak moc chaotické, šamanské, zádumčivé a vůbec film působí nadopovaně evidentně dobrým matrošem, který já ale bohužel při sledování neměl možnost okusit. Tak alespoň se člověk podíval do světa, do různých koutů země a užil si, byť jen na krátkou dobu, starého dobrého Pierra (21.10.2023)

Vysoce duchovní film, který mi brnknul na citlivou strunu a chápu, že rozhodně není pro každého i když...K jeho pochopení asi musí mít člověk něco odžito a nějakou zkušenost se smrtí, vnitřními démony nebo závislostí a nebo se vším dohromady. Někdo si možná nikdy nepoloží otázku o smyslu života a jeho role v něm a co může jednoho udělat šťastným nebo kolika lidem ublížil...Pro mě to byl velice silný, smutný, filozofický až depresívní snímek, ale zároveň plný naděje i radosti skrze obrovské citové bolesti. Páč pokud má jeden v životě pro co či koho žít, tak se má radovat z každého okamžiku a umět odpouštět ( hlavně sám sobě).  Naštěstí přichází katarze v podobě poznání, že je to vlastně jednoduché...stačí znát Dvě slova jako klíč... k životu.  Za mě sejmutých 95% (08.11.2023)

Narozdiel od Usmevov smutnych muzu, film zdaleka necieli na tak siroku skupinu divakov, preto ma tak nizke hodnotenie. Velmi dobre si dokazem predstavit aj jedincov, ktori z kinosal poutekali skor, ako stihli skonzumovat svoje kybliky s popcornom. Film sa vyhyba vsetkym "zasadnym" problemom "modernej vyspelej" civilizacie, ako je zachrana planety pred globalnym oteplovanim , zachrana ludskej rasy pred "najhrozivejsou virusovou" hrozbou vsetkych cias. Absentuje v nej veskera homoagenda a dokonca aj nenavist voci Putinovskemu rezimu. Nic pre pravdolaskarov , za to niektori jedinci z dezole ezo-sceny si urcite pridu na svoje. (01.12.2023)

Kydání mouder, hříchů a vykoupení z celého světa. Jednotlivé zmatené dějové linky jsou bohužel mimo realitu, logiku, o smyslu nemluvě. Výsledkem je nechtěně zábavná esoparodie. Nerad dávám odpad (muselo to dát dost práce a energie), tak alespoň jednu hvězdu za scenérie a druhou za Pierre Richarda. A dvě slova jako klíč? Třeba Fu.k it? (25.10.2023)

Ten film je tragicky přesnou diagnózou stále sílící ezo scény prodejců duchovního fast foodu. Vůbec neupírám, že cestováním po světě a felením se šamany, bráhmany a indiánským kmeny mohli tito lidé dojít hlubšího duchovního poznání. Bohužel jim chybí elementární schopnost tohle poznání přeložit do něčeho jiného než do nesourodého, blábolivého, patetického a křečovitého spletence, který sází na to, že v touze po poznání divák obětuje elementární soudnost a nároky kladené na film jako narativní médium. Prožitá a vyslovená moudrost zní nakonec jako parodie na špatný instagramový účet životních motivátorů. Život je jako velryba, protože tě překvapí a pak zmizí? To mě poser. Život je jako velryba, protože se líně převaluje a nakonec uvízne na suchu. Život je taky jako velryba protože zpívá písně, které nakonec zmizí v hlubinách. Bookujte mi místo na Goshárně, udělám to levnějc než čmelák Igor. Tohoto poznání jsem při sledování random generátoru katarzí od Dana Svátku došel já: Lepší je zůstat navěky slepý než než si za zvuku bubínku nechat vypíchnout mozek z hlavy. A pokud je poselstvím filmu i to, že střízlivost je peklo: mission accomplished. (03.08.2023)