Réžia:
Dan SvátekScenár:
Dan SvátekKamera:
Jakub ŠimůnekHudba:
Norbi KovácsHrajú:
David Švehlík, Ivan Franěk, Diana Dulínková, Daniel Olbrychski, Pierre Richard, Gen Seto, Jana Nagyová Pulm, Jaroslav Dušek, Marika Šoposká, Jiří Šimek (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Na niekoľkých kontinentoch sa odohrávajú príbehy o vzťahu medzi rodičmi a deťmi, o osude a neznámych silách, ktoré riadia naše kroky. Japonský biznismen sa chce zmieriť s dcérou, ktorú v detstve opustil, a vydáva sa s ňou na cestu do Himalájí. Slobodná matka v Českej republike dostane záhadný list s dôležitým odkazom. Maliar a vyliečený alkoholik stretáva krásnu ženu a získava nečakanú možnosť rodinného života. Spisovateľ vezme svojho priateľa s jeho vnútornými démonmi na cestu do indonézskej džungle. Kňaz v New Yorku sa musí vyrovnať so zvláštnymi snami a starý muž čaká na odľahlom mieste kdesi na brehu Baltského mora na návštevu svojho syna. Každá z postáv stojí pred veľkou zmenou v živote a jej činy môžu ovplyvniť osud ostatných postáv. Ich životy sa začnú prelínať a nakoniec sa spoja do jedného veľkého príbehu. (Bontonfilm SK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (96)
100 minutové utrpení. Každý dialog má být zamyšlení. A to nepřeháním. Fakt každý! Je to až roboticky nepřirozené. Ještě když jsou ta zamyšlení hluboká, tak asi jako facebookové citáty, se západem slunce a postavou s rozpřaženýma rukama na horizontu. Herci jsou prkenní. (Mimo Pierra Richarda). Děj nedává smysl a prostě je to kýč jak bič. Rozjímání o životě a smrti fandím. Dokonce i v podobě zkoumání východních nauk. Jen ji nesmí dělat tři typani, v očividně silné krizi středního věku. Also, ty dvě slova, jež jsou klíčem jsou... SPOILER: buď laskavý. Tak, ušetřil jsem vám 150 až 240 korun. ()
Narozdiel od Usmevov smutnych muzu, film zdaleka necieli na tak siroku skupinu divakov, preto ma tak nizke hodnotenie. Velmi dobre si dokazem predstavit aj jedincov, ktori z kinosal poutekali skor, ako stihli skonzumovat svoje kybliky s popcornom. Film sa vyhyba vsetkym "zasadnym" problemom "modernej vyspelej" civilizacie, ako je zachrana planety pred globalnym oteplovanim , zachrana ludskej rasy pred "najhrozivejsou virusovou" hrozbou vsetkych cias. Absentuje v nej veskera homoagenda a dokonca aj nenavist voci Putinovskemu rezimu. Nic pre pravdolaskarov , za to niektori jedinci z dezole ezo-sceny si urcite pridu na svoje. ()
Představte si, že máte pětihodinovou ságu plnou zajímavě prokreslených postav, dramatických zvratů a superemotivních vyvrcholení, vyberete z ní JENOM sto minut těch superemotivních vyvrcholení a uděláte z nich stominutový film, ve kterém pak jsou jen superemotivní pointy, ale nic mezi nimi. Žádná definice postav, žádné zápletky, nic. Místo všech zápletek a gradací jsou voiceovery, které vysvětlují, co se postavám stalo, co právě cítí a co má cítit divák. Nedivil bych se, kdyby to byl náborový film produkovaný nějakou sektou Jaroslava Duška. Jediným pozitivem je řemeslná stránka, kdy některé záběry (kde se nemluví) vypadají jako slušně výpravné cestopisy. ()
Dvě slova jako klíč za mě obsahují některé zajímavé myšlenky, je to docela poutavě natočené, slušně zahrané, hudba není špatná. Ale jako celek mi to moc nefungovalo. U některých pasáží (srážka chodkyně s autem, neznámý pár s miminem v závěru, veškeré pasáže s Duškem...) jsem moc nepobírala, proč jsou zařazené, působily (i zpětně) jako zahrnuté spíše jen na efekt (či ani to ne) bez jakéhokoli smyslu. Místy bylo docela obtížné orientovat se v tom, jak spolu souvisí jednotlivé mini příběhy. Při čekání na nějaké pořádné propletení a rozuzlení se občas už s přibývajícími minutami dostavovala nuda. Možná to bylo i tím, že jsme se toho o postavách vlastně příliš nedozvěděli a tudíž pro nás asi nebyly tak zajímavé, abychom je vydrželi bez nějakého nosnějšího příběhu nadšeně sledovat desítky minut. A některá jejich rozhodnutí, chování tomu taky nepřispívala - jít hledat smysl existence a vnitřní klid někam do Indonésie může být zajímavé, ale když se předtím zachováte tak, jako to udělal pan malíř k paní Anně v situaci, v jaké se nacházela..? No nevím, taková postava člověku asi (v danou chvíli) nemůže být moc sympatická a nemůže jí úplně přát, aby se kdesi v džungli s těmi svými démony vypořádala, nějak pak moc nejde si ty duchovní momenty s postavami více užívat, vciťovat se do toho... No a to výsledné propojení v podobě kněze se zvláštními vnuknutími (pokud to tedy měl být ten spojovací prvek příběhů - či jeden z nich - nejsem si vůbec jistá) mi připadalo takové "slabé", asi jsem čekala, že se to celé propojí a uzavře nějak zajímavěji, uvěřitelněji. V komplexu to vidím na takový průměr za 60 % a tři hvězdy. Líbilo se mi to ale určitě více než Úsměvy smutných mužů, ze kterých mi toho sice dodnes v paměti moc nezůstalo, ale vybavuji si, že jsem se u nich víceméně jen nudila a nechápala... ()
Z výtečných Úsměvů smutných mužů se nám po pár letech stal pan Dušek políbeným bezdomovcem, který skrze psychosomatiku dokáže zničit rakovinu, páni doktoři spalte svoje doktoranty, páni vědci přestaňte vědátorovat. Přesně to popsal v recenzi Marigold. ´´Ten film je tragicky přesnou diagnózou stále sílící ezo scény prodejců duchovního fast foodu.´´ ()
Galéria (24)
Zaujímavosti (3)
- Strhující filmové obrazy natáčel štáb v Česku, Polsku, Indii, Himalájích, New Yorku nebo v Indonésii. (Bontonfilm)
- Film byl natočen podle stejnojmenné knihy z roku 2016, kterou napsal Josef Formánek. (SONY_)
- Pierre Richard roli ve filmu nejdříve odmítl. Souhlasil až poté, co mu režisér napsal srdcervoucí dopis. (raininface)
Reklama