Pán a sluha

Povedený, i když v pár pasážích i docela nudný filmový snímeček, který opět staví na tradiční prvorepublikové zápletce o omylech, lásce a přátelství. Nutno vyzdvihnout Plachty, který geniálním a svým osobitým způsobem hraje nejdříve komorníka a pak šéfa. Scény s ním nemohou nudit. Sportovní scény však nepatří zrovna k těm povedeným. Celkově vzato jde o příjemný poklidný snímek na sobotní odpoledne. Hudba: Roman Blahník (29.10.2011)

Co všechno může způsobit jedno dědictví, které má ovšem jeden malý háček, jednu malou podmínku? Jindřich Plachta zde exceluje v roli komorníka, neboli sluhy gentlemana, Chytráčka, který se po dlouhé době vrací do vlasti z Jižní Afriky. A svým vytříbeným a uhlazeným chováním způsobí nejednu radost i starost – obsazení Plachty do této role bylo opravdu trefou do černého! Navíc ho skvěle doplňuje Václav Trégl, takže je o zábavu postaráno a já mohu tuto povedenou komedii jen a jen doporučit! (08.04.2014)

Divácky stále oblíbený, vyhledávaný ale hlavně tedy optimisticky laděný snímek. Zajímavý námět, výtečné zpracování.. Film od režiséra Waltera Schorsche, který moc netočil, spíše pak působil jako asistent režie. Jeho dva jediné filmy za zmíňku však stojí. Hlavním lákadlem filmu bylo určitě obsazení Jindřicha Plachty coby sluhu gentlemana. Tato role mu byla ušitá snad přímo na tělo (ale hlavně tyhle ty obyčejné role obyčejných lidí mu vždy šli velmi perfektně podobně jako třeba ve Třech mužích ve sněhu s Hugo Haasem aj.), lepšího sluhu komorníka jsem v československém filmu snad ještě neviděl. Dokonce si troufám říct že předčil i takového Saturnina nebo Nového sluhu z filmu "Velbloud uchem jehly", ale to byla jen menší rolička. Pozadu však nebyl ani sympatický Kryštof Veselý nebo Václav Trégl jako básník Mourek, který se zde právě s J. Plachtou skutečně skvěle doplňoval a vypadalo to na nově rodící se komickou dvojici, já jen dodám že už ve stejném roce na sebe upoutali pozornost v Cikánově snímku "Milování zakázáno", při ejdné parádní scéně...Zajímavý komentář: Zloděj kol. Film na který se kdykoliv znovu podívám a pro který mám slabost... (10.05.2006)

Pranic jsem od této komedie nečekal, ale byl jsem více než mile překvapený. Je to sice již stá variace na téma dědictví, která se snad točí kolem každého prvorepublikového (a vlastně i protektorátního) filmu, ale v tomto případě je velmi úspěšně zvládnuta. Hlavní doménou je perfektní Plachta (jeho vtípky byly k popukání) a humornou notu držel jako obvykle i Trégl. Gérová pak oslňovala příjemným a nenuceným herectví a Krištof-Veselý se k ní perfektně hodil. I přes to, že režisér Schorsch natočil pouze dva filmy, se může pyšnit prvorepublikovým nadprůměrem. Z filmu čiší pozitivní nálada, kdyby jen diváci věděli, že v den premiéry se o nás rozhodovalo v Mnichově... (26.03.2014)

On je sportsman a ona půvabná dcera prezidenta sportovního klubu. Nečekané a neobvyklé dědictví v podobě sluhy s perfektním vystupováním se ovšem neslučuje s existencí chudého úředníka, kterého v zaměstnání i v soukromém životě čekají horké chvilky. Ovšem nikde není psáno, kdo má být sluhou a kdo pánem... Tvůrci vypilovali příběh málem k dokonalosti – především scény s kropením chodců, pojízdnou rychložehlírnou a zmařenými zásnubami jsou nejen vtipné, ale mají také správně načasovanou pointu a zaujmou tím i náročnějšího diváka. Z herců nelze nevyzdvihnout Jindřicha Plachtu, který v roli oddaného komorníka vytvořil rozkošnou figurku, zábavnou a svrchovaně bezprostřední, a Václava Trégla, jehož krejčík, oddaný poetickým (sebe)klamům, vnáší do filmu žádaný a žádoucí komediální esprit. Láska, mládí, píle, odhodlání, vytrvalost a také nakažlivý optimismus, který z tohoto půvabného filmu doslova prýští, sebou strhává i současného diváka, unášeného na vlnách tehdy ještě nezlom(e)né prvorepublikové demokracie. (05.10.2008)