Reklama

Reklama

K2 vlastní cestou

  • angličtina K2 My Way (festivalový názov)
Trailer

Obsahy(1)

Klára Kolouchová jako první rodilá Češka zdolala před lety Mount Everest a v loni jako první Češka a teprve dvacátá žena světa vystoupala i na druhou nejvyšší horu světa – na nebezpečnou K2. Její výstup na „Ká Dvojku“ představuje nejen nebývalý sportovní výkon a úspěch, ale ukazuje i příběh nezdolné vůle, touhy a úsilí dosáhnout vysněného cíle. Co pohání ženu, manželku a matku dvou dětí do souboje s obávaným zabijákem? Kam až dosahuje právo splnit si svůj osobní sen? Mohou být vlastně ženy při jeho plnění stejně sobecké jako muži? Odpověď na otázky a pohled na jedinečnou cestu až na vrchol K2 přináší dokument renomované filmařky Jany Počtové, autorky ceněných dokumentů Generace Singles a Nerodič. Hlavní hrdinka a režisérka spolu po dva roky sdílely období náročných příprav, pochyby, těžká loučení, krize i předchozí neúspěšný pokus. Jana Počtová společně s kameramanem zachytila atmosféru a dění expedice až do základního tábora, film obsahuje úchvatné záběry hor i Klářiny autentické záběry ze samotného finálního výstupu. (Bontonfilm)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (85)

Rooz 

všetky recenzie používateľa

No, klobouk dolů. A to ani ne kvůli tomu výkonu, kterýžto je nadmíru parádní. Ne každý dokáže kvůli svým nejhlubším potřebám takovýchto obětí, obětí ve formě docela drsného náhledu do soukromí a myšlení. Člověk riskuje úplně všechno v každém směru - ztráta života, rodiny, sebe sama a spousty dalšího. Přesto musí jít tou cestou, u které cítí, že je to správně. Nedá se svítit. Mohl bych to rozebrat mnohem delším textem, ale není to potřeba. Většina lidí asi stejně neporozumí nejen touze, co tam vlastně člověka žene, ale ani té krásné toleranci těch lidí v okolí, kteří ač neradi, tu duši musí nechat jít, protože ta duše je svobodná. A kdyby nebyla, bude jen zlomkem toho, čím by mohla být. ()

husokachna 

všetky recenzie používateľa

Odhlédnu od subjektivního hodnocení toho, co autorku dokumentu zjevně zajímá hodně/nejvíc, tzn. jak se žije matce s tím, že víceméně "zbytečně" a uměle navyšuje riziko své smrti a skutečností, že za sebou může nechat dva sirotky. Vzhledem k tomu, že si myslím, že jít si za svým cílem a obětovat mu vše, je důležitá a vzácná lidská vlastnost, ale že ve chvíli, kdy člověk obětuje vše, jen ne svou biologickou touhu mít potomky, nastupuje i určitá sobeckost a bezohlednost, nemůže mi být "hlavní hrdinka" Ká Dvojky úplně sympatická. A ve chvíli, kdy přijede domů a řekne, že by zase zmizela, bych ji jako její partner s prominutím asi nakopal do prdele. Ale zpět k dokumentu - příprava na hory dejme tomu OK, ale možná bych radši viděl, co všechno se tomu musí obětovat a jak náročné musí být skloubit přípravu na takto těžkou expedici s normálním životem a živobytím. Takhle se hodně díváme, jak Klára pere a fňuká, jak Klára jde za mámou a zrovna nefňuká, jak najde dort v mikrovlnce a fňuká...jak jsem psal výše, chápu o co režisérce šlo, ale přišlo mi to už trochu na sílu. Hory - záběry nádherné, pár zajímavostí ze života pod K2 taky fajn, kvituji záběry ze stanu těsně pod vrcholem, kdy člověk tu zkázu a nehostinnost úplně cítí a moc se mi "líbilo" sledovat ten vnitřní boj, zvažování rizik - jít nejít - a sledovat, jaká blbost (šerpové - tak pojď, přece to nevzdáš, i když ostatní to vzdávají....) může rozhodnout o tom, že se rozhodnete špatně a skončíte jako jedna z placek na K2. Celkově lepší průměr, silný tři kvalitní Singing Rock cepíny. PS: Abych nebyl úplný šovinista, v mnoha jednotlivostech je mi paní Klára sympatická a jejím snahám fandím. Musím uznat, že mi "sraní na děti" vadí u matky možná trochu víc, než by mi vadilo u otce (i když by mi to vadilo taky)...ale já prostě tak nějak cítím a vnímám, že matka je prostě matka a bude pro ty děti vždycky trochu víc....což je můj subjektivní možná sto let za opicema názor... ()

Reklama

mchnk 

všetky recenzie používateľa

Zobrazeno (odvyprávěno) celkem povrchně, i přesto, že do toho naše první žena, jež zdolala Ká Dvojku, dala hodně slz i osobní zpovědi, režijně je to velmi průměrné. Silně osobní až sobecký - jak sama horolezkyně přiznává - obraz odhodlání i naplnění čehosi, co může cítit pouze člověk, který je vnitřně nucen ve svém životě překonat zdánlivě nepřekonatelné, jaksi zůstal v základním táboře s režisérkou. U tohoto typu dokumentu divák povětšinou hodnotí samotný úspěch, jenž už se tak nějak zdokumentuje sám a to, co zde Klára předvedla, když se kouzlem střihu dostala ze svého luxusního domu do vřavy nelítostné horské přírody a společnosti ostatních bohatých horolezců, kteří nakonec vše vzdali, ocenění skutečně zasluhuje. V mém případě je to skromná hvězdička navíc, k čemuž dopomohly také chvílemi krásné, povedené záběry...i když se duch Himálají a mnou očekávané kouzlo neopakovatelné atmosféry v dokumentu také moc neprojevilo, nakonec převládla spokojenost. [Kino - Citadela] ()

Pepinec 

všetky recenzie používateľa

Nijak nezpochybňuju fyzický úsilí, který to paní Kolouchovou muselo i tak stát. Ale ono je něco jinýho zapotit se cestou do kopce, a něco úplně jinýho je hodnota samotnýho výstupu. Paní Kolouchová hodinu a půl v kuse brečí, během toho vyleze po připravenejch lanech a na konci nám zamává z Ká dvojky v kyslíkový masce; tohle, alespoň pro mě, moc velkou hodnotu nemá. Podstata horolezectví je v něčem jiným, stejně jako jinak podle mě vypadá i dokument, kterej má co říct. Každýho věc, co dělá. A moje zas, jakej na to mám názor. Jana Počtová uplácala film, kterej je řídkej jako kyslík v osmi kilometrech. ()

Psycho.R 

všetky recenzie používateľa

Třetí hvězdu dávám spíše za záběry z hor a za to, že je tu vidět, jak plánují expedice výpravy a podle čeho. Samotná Klára mi vadila jako osoba, chápu, že je to pro ni droga, ale víceméně mi přišlo, že je dost sobecká, což mi ubíralo na zážitku. Ale za zdolání ma mé uznání, i protože jde o dvacátou ženu a první Češku na vrcholu. ()

Galéria (15)

Zaujímavosti (5)

  • Podle slov režisérky Jany Počtové se pracovalo s více než 100 hodinami materiálu a jeho stříhání trvalo asi měsíc. (Dr.Ummer)
  • Výprava psychicky zdecimovaná třemi úmrtími byla v podstatě na odchodu ze základního tábora domů. Když ale dorazil do tábora Nirmal Purdža, který měl v tom roce projekt zdolat všechny osmitisícovky během sedmi měsíců, dokázal je tak psychicky nabudit, že nakonec na vrchol nejtěžší hory světa vylezlo 24 lidí. (sator)

Reklama

Reklama