K2 vlastní cestou

Zobrazeno (odvyprávěno) celkem povrchně, i přesto, že do toho naše první žena, jež zdolala Ká Dvojku, dala hodně slz i osobní zpovědi, režijně je to velmi průměrné. Silně osobní až sobecký - jak sama horolezkyně přiznává - obraz odhodlání i naplnění čehosi, co může cítit pouze člověk, který je vnitřně nucen ve svém životě překonat zdánlivě nepřekonatelné, jaksi zůstal v základním táboře s režisérkou. U tohoto typu dokumentu divák povětšinou hodnotí samotný úspěch, jenž už se tak nějak zdokumentuje sám a to, co zde Klára předvedla, když se kouzlem střihu dostala ze svého luxusního domu do vřavy nelítostné horské přírody a společnosti ostatních bohatých horolezců, kteří nakonec vše vzdali, ocenění skutečně zasluhuje. V mém případě je to skromná hvězdička navíc, k čemuž dopomohly také chvílemi krásné, povedené záběry...i když se duch Himálají a mnou očekávané kouzlo neopakovatelné atmosféry v dokumentu také moc neprojevilo, nakonec převládla spokojenost. [Kino - Citadela] (01.09.2020)

Je to borka, je to borka, je to borka. ❤️👍👏Je velikou inspirací pro ostatní ženy, a to nejenom v lezení, ale v životě - jít si vlastní cestou. Velmi jí rozumím, když říká: "potřebuju něco svýho." Protože ženy tady nejsou jen, aby pořád dělaly něco pro druhé a co se od nich očekává, ale také něco pro sebe, co je činí šťastnými!!! Nepřijdou mi vůbec fér výčitky na její adresu. Muži taky lezou a mají rodiny (viz třeba Radek Jaroš) a ženě se to vyčítá?!?!?! Nádherné záběry hor. Manžel správně Kláře důvěřuje, že by nešla do extrémního rizika a kdyby jí intuice napověděla, ať tam nejde, tak tam prostě nejde. "Nejhezčí je to, co si musíš vybojovat" KK "Je to neskutečnej stres v tom, že nesmíš udělat chybu. KK (04.02.2021)

Snímek dokázal naprosto výtečně zachytit úzkost, s jakou se při takovém výstupu na Everest člověk musí potýkat - už jen v kinosále se mi místy těžce dýchalo a pomalu jsem si ani nedokázal představit, jak hrozná zima musí v takových výškách být. A samozřejmě nejvíc napjala část, kde se vlastně ani nevědělo, jestli hrdinka dojde až vrcholu, nebo to celé raději pro dobro sebe a své rodiny vzdá. Body snižuju leda za pomalý rozjezd a příliš protahované pohledy do osobního života - raději bych přidal detaily samotného výstupu, sem tam se dostavil až moc velký skok v čase. Jinak opravdu působivý dokument, u kterého si člověk uvědomí, že takový výstup do 6 kilometrů rozhodně nebude žádná psina. (A ano, souhlasím, že hlavní představitelka i na můj vkus brečela příliš často, až to bylo trochu otravné - emoce být můžou, ale nemusí být pokaždé zachycené na kameře a tvořit tak vstup do každé nové části výpravy.) (01.08.2020)

Přiznávám, že i když mě podobný výlet láká momentálně na něj nemám, ale dokážu ocenit to fyzické a psychické vypětí a hlavně odhodlání dobrodruhů ve zdolávání podobných výzev. Bohužel tento dokument je pouze jakýmsi osobním deníkem bez vyšší přidané hodnoty. První rodinná emocionální půlhodina je vyloženě nekoukatelné home video, které nemá s výstupem nic společného. Zbytek dokumentu je jen a pouze o osobním odhodlání a individuálním životním cíli jedné osoby. Přidaná hodnota je prakticky nulová, to co už člověk viděl v řadě jiných K2 dokumentů se zde buď recykluje a nebo se to ani neukáže. Nějakých vděčných spektakulárních záběrů přírody se rozhodně nedočkáte. Většinu času člověk tráví ve stanu kde se rozhoduje nad tím jestli je pěkně nebo ne, a jestli teda jdeme nebo ne. Celé je to navíc postavené na úsilí šerpů, kteří celou cestu prokopávají, takže to nakonec působí jako zaplacená dovolená jejíž cílem je vrchol K2. Vlastně jsem si docela uvědomil, že by mě mnohem více zajímal právě dokument o onom šerpa fixačním teamu kteří to tahají bez pomoci, než o jednotlivých lezcích, kteří se už tak trochu vezou na práci ostatních. Nakonec rozhodně obdivuji osobní Klářin výkon a uskutečnění jejího snu, sám šlapání do kopců zbožňuji a tu návykovost chápu. Bohužel jako dokumentární materiál to jednoznačně selhává a své místo si to najde pouze v rodinném albu, nic víc než dosažení osobních individuálních ambic to neukazuje.. (11.07.2021)

Přečetla jsem si mechanikův koment a on to de facto zhodnotil i za mě. Vidíme to naprosto stejně akorát s tím rozdílem, že já půjdu s hodnocením níž. Polovina filmu nezajímavá, plytká, uvzdychaná. Ta druhá, v Himálajích, šla. Míň té srdceryvné omáčky kolem, více napínavého příběhu v horách a nemělo by to chybu. Možná. Raději se tady nebudu rozepisovat o svých pocitech jakožto mámy a o tom, co si myslím o nebetyčné sobeckosti mámy Kolouchové. U chlapa si člověk řekne, že si chce něco dokazovat, ale pro děti je máma vším. Nebem, zemí, středobodem vesmíru. Proto sdílím stejný názor jako její táta. Ty její děti nemají na vybranou a strach jsem měla spíše o ně. Musely prožívat nekonečné dny s tím, že se jejich máma vydala dobrovolně vstříct vabanku o život. Klára si holt odmítá připustit myšlenky nad tím, co způsobí těm nejzranitelnějším, kdyby se nevrátila. Takže ji gratuluji. Je fakt dobrá v tom co dělá, co dokázala, ale jako zodpovědná máma, co chce vyrazit hned na nějakou expedici sotva se vrátí z náručí smrti ... no comment. Tři hvězdy za to nebe plné hvězd pod K2 (02.02.2021)