K2 vlastní cestou

Klára Kolouchová je drsná a emancipovaná žena, která si nemůže pomoci a plní si své sny, i když to pro ní ani její rodinu není jednoduché. Pochopil jsem a souhlasím se základní tezí filmu "a proč by jako nemohla, když ji to naplňuje", nicméně mě trochu mrzí, že tímto rodinným zaměřením se do pozadí dostalo samotné horolezectví. Z tohoto pohledu je film trochu suchý. Ale také možná emotivnější a ze strany Kláry Kolouchové dost otevřený. Krapet mi zde chybí víc o manželovi, z rozhovorů, které jsem četl, vím, že také leze a někdy zase na pár týdnů vypadne od rodiny on. Možná by pak pohled na údajnou "sobeckost" ženy horolezkyně nebyl tak příkrý, jak se v komentářích můžeme dočíst. A nabízí se provokativní otázky: je horší když se dítěti zabije táta nebo když z hory schrastne máma? A znamená narození dítěte společenskou a osobnostní smrt? (07.02.2021)

Zobrazeno (odvyprávěno) celkem povrchně, i přesto, že do toho naše první žena, jež zdolala Ká Dvojku, dala hodně slz i osobní zpovědi, režijně je to velmi průměrné. Silně osobní až sobecký - jak sama horolezkyně přiznává - obraz odhodlání i naplnění čehosi, co může cítit pouze člověk, který je vnitřně nucen ve svém životě překonat zdánlivě nepřekonatelné, jaksi zůstal v základním táboře s režisérkou. U tohoto typu dokumentu divák povětšinou hodnotí samotný úspěch, jenž už se tak nějak zdokumentuje sám a to, co zde Klára předvedla, když se kouzlem střihu dostala ze svého luxusního domu do vřavy nelítostné horské přírody a společnosti ostatních bohatých horolezců, kteří nakonec vše vzdali, ocenění skutečně zasluhuje. V mém případě je to skromná hvězdička navíc, k čemuž dopomohly také chvílemi krásné, povedené záběry...i když se duch Himálají a mnou očekávané kouzlo neopakovatelné atmosféry v dokumentu také moc neprojevilo, nakonec převládla spokojenost. [Kino - Citadela] (01.09.2020)

Odhlédnu od subjektivního hodnocení toho, co autorku dokumentu zjevně zajímá hodně/nejvíc, tzn. jak se žije matce s tím, že víceméně "zbytečně" a uměle navyšuje riziko své smrti a skutečností, že za sebou může nechat dva sirotky. Vzhledem k tomu, že si myslím, že jít si za svým cílem a obětovat mu vše, je důležitá a vzácná lidská vlastnost, ale že ve chvíli, kdy člověk obětuje vše, jen ne svou biologickou touhu mít potomky, nastupuje i určitá sobeckost a bezohlednost, nemůže mi být "hlavní hrdinka" Ká Dvojky úplně sympatická. A ve chvíli, kdy přijede domů a řekne, že by zase zmizela, bych ji jako její partner s prominutím asi nakopal do prdele. Ale zpět k dokumentu - příprava na hory dejme tomu OK, ale možná bych radši viděl, co všechno se tomu musí obětovat a jak náročné musí být skloubit přípravu na takto těžkou expedici s normálním životem a živobytím. Takhle se hodně díváme, jak Klára pere a fňuká, jak Klára jde za mámou a zrovna nefňuká, jak najde dort v mikrovlnce a fňuká...jak jsem psal výše, chápu o co režisérce šlo, ale přišlo mi to už trochu na sílu. Hory - záběry nádherné, pár zajímavostí ze života pod K2 taky fajn, kvituji záběry ze stanu těsně pod vrcholem, kdy člověk tu zkázu a nehostinnost úplně cítí a moc se mi "líbilo" sledovat ten vnitřní boj, zvažování rizik - jít nejít - a sledovat, jaká blbost (šerpové - tak pojď, přece to nevzdáš, i když ostatní to vzdávají....) může rozhodnout o tom, že se rozhodnete špatně a skončíte jako jedna z placek na K2. Celkově lepší průměr, silný tři kvalitní Singing Rock cepíny. PS: Abych nebyl úplný šovinista, v mnoha jednotlivostech je mi paní Klára sympatická a jejím snahám fandím. Musím uznat, že mi "sraní na děti" vadí u matky možná trochu víc, než by mi vadilo u otce (i když by mi to vadilo taky)...ale já prostě tak nějak cítím a vnímám, že matka je prostě matka a bude pro ty děti vždycky trochu víc....což je můj subjektivní možná sto let za opicema názor... (03.02.2021)

Na konci mi to přišlo fakt dobrý, i když jsem ihned vědomě pomíjel jakékoli sportovní vady výkonu (použití kyslíku, maximální využití šerpů a tábora na komplet podporu...) a charakterové neduhy hlavní hrdinky (opakovaně nechat doma kvůli K2 na několik měsíců 2 malé děti, v prvním případě dokonce ani ne ročního synka, ve třetím případě několikaměsíční expedice - květen Kančendženga, červenec K2). Den poté jsem si uvědomil, že o finanční stránce projektu jsme se nedozvěděli zhola nic, Himaláje a osudovost, obtížnost K2 na mě nedýchly rovněž (přestože je mám celkem načtené a pokaždé mě ohromí). Splnění snu jedné nevyrovnané ženy a ukazování statečnosti v evidentně složitém vztahu k otci (vynecháno, ale dalo se poznat - volání hlavně rodičům) v dost osekané verzi (self záběrů a gopro pohledů mezi C3 a C4 a summitem je minimum - podezírám z nadměrného použití masek, což je ale zase na druhou stranu pochopitelné, když jdu do takové výšky 2x během týdne) je prostě málo. Lepší 2* (05.02.2021)

Třetí hvězdu dávám spíše za záběry z hor a za to, že je tu vidět, jak plánují expedice výpravy a podle čeho. Samotná Klára mi vadila jako osoba, chápu, že je to pro ni droga, ale víceméně mi přišlo, že je dost sobecká, což mi ubíralo na zážitku. Ale za zdolání ma mé uznání, i protože jde o dvacátou ženu a první Češku na vrcholu. (27.01.2022)