Pět holek na krku

Nedávno jsem v jednom brněnském antikvariátu čirou náhodou narazil na stejnojmennou novelu Ivy Hercíkové z roku 1966 za pouhých 5 Kč. S vědomím toho, že podle ní natočil film sám Evald Schorm, jsem knihu zakoupil a v rámci přípravy ji během pár hodin přečetl. Nejedná se o žádné veledílo, pouze o lehce nadprůměrnou dobovou literaturu pro zejména dívčí mládež a otázka, proč se ji Schorm rozhodl zfilmovat, tak zůstala stále do jisté míry otevřená. __ Po zhlédnutí filmu mám však utkvělý pocit, že kdybych předlohu nečetl, zážitek ze samotného filmu by nebyl zdaleka tak velký. Není to však, jak už bylo řečeno, ani kvůli kvalitě předlohy a dokonce ani proto, že by poté divák lépe vnikal do vztahů a pocitů jednotlivých postav ve filmu. Nikoli, oním obrovským bonusem je právě sledování práce velkého režiséra takřka v přímém přenosu, kdy si ještě čerstvé scény a dialogy z knihy porovnáváte s filmovými a přesně vnímáte jaké větší změny a i malé, ale podstatné detaily Schorm udělal tak, aby dovedl celkový tvar filmu přesně tam, kam chtěl. Aby zůstal věrný předloze a zároveň zcela změnil její povahu a vyznění. Výtečné a nápomocné jsou v tomto ohledu také zdánlivě zcela nedůležité dialogy mimo obraz. Nejvíce překvapující v porovnání s předlohou je však to, jak režisér film velmi podstatně přitvrdil. Nejlépe je to vidět na oné skupince čtyř děvčat - jejich činy, směřované k hlavní hrdince Nataše už tady nejsou pouhými pověstnými "hloupými žerty" vyvěrajícími z "nezralého mládí", ale docela promyšlenými útoky s jasným cílem. A co je nejpodstatnější - páchanými zcela bez skrupulí a se zlým úmyslem. Dokonce i černé svědomí po činech se zdá býti zcela chybějícím elementem. Čtyři dívky tak nepůsobí jako čtyři individuality (opět i díky záměrné absenci jejich typizování a rozlišování, ať už jmenného nebo povahového, jako je tomu v předloze), ale pouze jako jakási krutá smějící se masa - ovšem zcela konkrétního tvaru. Na této rovině - navíc v kombinaci s tvrdým a bezvýchodným závěrem - nenajdeme myslím mezi československými filmy s náctiletými hrdiny absolutně žádné srovnání. Divák musí chtě nechtě trpět s hlavní hrdinkou - Schormovo pojetí je totiž prosto jakéhokoliv poetizování a změkčování (a přitom není nihilistické) a snad i to je jeden z důvodů, proč tento fantastický film v českém prostředí zcela zapadl. (24.08.2013)

Kamenná sfinga Čunderlíková byla sice pohledná, ale její fotografie by stačila, na výsledku by se nic nezměnilo. Nesmyslný pokus o propojení psychologického filmu s kritickým pohledem na nezájem rodičů o výchovu se míjí účinkem. Ještě hůře dopadá pokus o zakomponování opery do hraného filmu, Schorm tak činí naprosto necitlivě a zbůhdarma plýtvá potenciálem obojího. (05.04.2021)

Příběh vypovídající o ve své době ožehavém tématu nové hierarchizace společnosti, která může mít neblahý vliv zvláště na jedince, které jsou nedostatečnou pozorností rodiny a předsudky okolí předurčeni k citové nestabilitě, na kterou má poté jakýkoliv větší otřes zničující účinky, jenž zanechávají hluboké stopy, mající konečný vliv na celé společenské zřízení. Na snímku je sympatické, že se nesnaží tlačit na pilu, spíše připomíná nevinný dívčí románek, jenž ani v závěru nedává znát bezvýchodnou situaci, kterou hlavní hrdinka napomohla vytvořit. Podobně zaobalil Schorm i kontroverzní téma ve fraškovitém žánru Farářova konce. Zde však přeci jen dosahuje emočně působivějšího výsledku i díky talentované Čunderlíkové. (19.08.2009)

Film, který je spíše než pro "děti a mládež", určen pro jejich rodiče. Nedělám si ovšem přílišné iluze o tom, že by to ti rodiče pochopili, ba dokonce, že by se rozhodli s tím cokoli udělat. Sugestivní výpověď "Pěti holek na krku" je totiž, ve vší své syrovosti a autenticitě, neskutečně subtilní a zaujatému diváku (jakým každý rodič v takové chvíli nepochybně je) umožňuje mnoho možných výkladů. Přitom je ovšem tahle výpověď zároveň naprosto jednoznačná a vedle určitého spodního proudu kritické reflexe socialistické reality s oprýskanými domy a mocným soudruhem, hýbajícím místními poměry, se soustředí na problém neschopnosti komunikace mezi rodiči a jejich dospívající dcerou. To všechno v kontextu nesmírně přesně postiženého tématu "zlaté klece", jež prostředí socialistické všednodennosti s dennodenně se projevujícím rovnostářstvím a s reálným nedostatkem většiny běžných komodit a tedy zvýšeného opojení věcmi, ještě posiluje. Téměř by se dalo mluvit o určité obžalobě rodičů, kteří na jedné straně budují svůj idealizovaný svět a zároveň naprosto nejsou sto svým dětem naslouchat. Hektická doba pak plodí "duševní mrzáčky" v podobě děvčat neskutečně bezcitných na jedné straně, děvčat přecitlivělých a neschopných komunikace na straně druhé... Určitým způsobem připomíná tento Schormův opus Formanova Černého Petra, nejen tématicky, ale také formálně. Souvislost s "Novou filmovou vlnou" je zde ostatně očividná. Na rozdíl od Formana či Passera ovšem Schorm s náhodností a absurditou pracuje vlastně daleko méně. Film naopak velmi důrazně sleduje určité předem a jasně dané myšlenky a důrazy. To je ostatně jasně vidět i v prolínání děje filmu s dějem Weberovy opery, kdy je filmový děj naprostým opakem děje opery a Schorm tak buduje zcela jednoznačný a velmi vypjatý kontrast. Dichtung und Wahrheit... Vznikl tak neuvěřitelně tísnivý a bezvýchodný film. Doslova bez jediné špetky naděje, což je paradox, protože povrchně nahlíženo zde vlastně "o nic nejde", "pár soukromých banalit" řeklo by se, "zhýčkaná holčička a její bolístky"... Omyl, veliký omyl... Nejde zde o nic menšího než o život, nejen o to, zda "být či nebýt", ale také "jak", protože to je v konečném důsledku to vůbec nejpodstatnější... Upřímně řečeno ovšem film poněkud ztrácí svou poměrně komplikovanou strukturou, jednoduše řečeno, je toho v něm na těch 88 minut vlastně nesmírně mnoho. Méně by mohlo být více... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: Vitex, Hortensia, Master19, Fifer (21.07.2012)

„Kdo je čistý ve zpěvu, je čistý v životě. Mládeži pamatujte si, v hudbě život Čechů.“ Pět telat na krku by byl o něco výstižnější název. Ačkoliv opravdové telátko tu bylo ve výsledku vlastně jen jedno, ta zbývající se čím dál víc měnila na poměrně zákeřné a nepřející svině („Když ho nemůžu mít já, ať ho nemá ani vona!“). A je jen otázkou, zda by v téhle své šikaně postupně nepřitvrzovaly. Ne že by si za to hlavní hrdinka částečně nemohla sama. S Natašou to totiž bylo těžké. Člověk s ní na jednu stranu soucítil (nechtěla toho zase tak moc, v podstatě „jen“ trochu pozornosti a lásky), na druhou ovšem trpěl její naivitou a emoční labilitou. Zahrané to však bylo ze stran všech 5 děvčat dobře. S paralelou navozovanou vsuvkami z opery jsem větší problém neměl, plnila zde svůj účel. Pro mě zatím asi nejslabší Schormův film, přesto stále nadprůměrný, dávám slušné 4*. „Zdeničko, co je s tebou?“ - „Mami, mně nic není.“ - „To je jenom legrace.“ - „Prosím, ona je Zdena v částečně podnapilým stavu, potřebuje se jen vyzvracet a bude to dobrý.“ (03.03.2019)