Réžia:
Evald SchormScenár:
Jiří HubačKamera:
Rudolf MiličHudba:
Jan KlusákHrajú:
Rudolf Hrušínský, Jan Hrušínský, Vlasta Chramostová, Miroslav Homola, Robert Vrchota, František Holar, Jiří Lír, Karel Mareš, Jiřina Jandová, Karel Fiala, Rudolf Hrušínský ml., Zdeněk Dolanský (viac)Obsahy(1)
Rudolf Hrušínský a Jan Hrušínský v příběhu o generačním míjení a poutech mezi otcem a synem... Oblíbený lidový zpěvák Jaro Zárubecký, někdejší číšník se řídí heslem „Člověk není to, co je, ale to, co si o něm lidi myslí“, a tak vychovává i svého syna. Žije jen pro něj. I když se cítí úspěšným, přece jen se z určitého pocitu méněcennosti snaží vyrovnat těm „výše“ postaveným a chce na tuto úroveň dostat i svého syna. Dozvídá se, že Pavel je v partě chlapců, kteří si z nedostatku jiných zájmů a z recese pouštějí plyn, aby ten, kdo jej zavře, se stal „srabem“. Zárubecký je ochoten syna ochránit i za cenu ztráty práce i životní partnerky… Film z roku 1970 významného českého režiséra Evalda Schorma a renomovaného scenáristy Jiřího Hubače, jenž patří dozajista do zlatého fondu ČT, poskytl výjimečnou příležitost užít mistrnou souhru otce a syna hereckého rodu Hrušínských. (Česká televize)
(viac)Recenzie (48)
Manipulující, velkohubý, narcistní, zamindrákovaný do sebezahleděný neposlouchající srab - tak se mi jevila postava otce, když "láskyplně" osahával syna, měl jsem pocit hnusu...Film je to ovšem zajímavý s nezvyklým střihem... Scénárista Hubač psal roli "Zárubeckého"na tělo" Rudolfu Hrušínskému.Ten roli vzal, ale chtěl aby úlohu jeho filmového syna hrál jeden z jeho synů, toho se režisér Evald Schorm i scénárista lekli, ale když přijeli domů k Hrušínskému a uviděli jeho syna Jana věděli že je to ten, kterého hledají. ()
"Člověk není to co je, ale to o si o něm lidi myslej, to si pamatuj“. Těžko říct, koho mi bylo v tomto filmu víc líto. Zda postavy Zárubeckého otce v podání Rudolfa Hrušínského st., který má pocit, že jestli je na něm něco dobrého, tak je to jeho syn, nebo postavy jeho syna Pavla ztvárněnou Hrušínského skutečným synem Janem, který ve svých „telecích letech“ neví moc sám co se sebou. Zárubecký senior moc mluví a trousí jednu frázi o životě za druhou, Zárubecký junior zas skoro nemluví vůbec a chová se jako by byl tak trošku „náměsíčný. Z obou mužů může mít člověk pocit, jako by žili trošku na "divný planetě". Z trochu "divný planety" je i samotný závěr filmu. Otec se raduje, zatímco syn pláče. Pláče a člověk si může klást otázku, zda pláče především proto, že v očích svých vrstevníků je teď srabem nebo proto, že nevěří slovům svého otce, když se jej snaží přesvědčit, že „jednou to všem ukážeš…“ a „jednoho krásnýho dne dokážeš velký věci". Ať už to bylo jakkoliv, duo Hrušínských zde rozhodně velké věci dokázalo. ()
Plyn nebo tata? ()
Na to, jak je to kratky, mi to prislo strasne dlouhy. A unavny. Pripadal jsem si, jak kdyz jsem si pustil plyn taky...uspavaci. Nevyuzity potencial nadprumerneho obsazeni. Snad priste, protentokrat podrumer.... 2+ ()
Pozor...zde se setkali hned 3 Hrušínští, ne jen dva...Jednoho sígra tu hraje také Rudolf ml. který je tu opravdu mladý k nepoznání... (:o) Asi jediná věc, ve které se sešli všichni tři společně... ()
Mělo se to jmenovat spíš Sebelítost, vzhledem k roli Rudolfa Hrušínského. Klasický rodič, který si své nenaplněné ambice promítá do syna, tu má poněkud psychotičtější rozměry. Rušil mě "morální podtón" o jalové mládeži, ten podivný střih, kdy se během jedné věty změní vzájemná poloha obou konverzujících a v neposlední řadě přehrávání všech zúčastněných (i když to je možná dobová TV manýra). ()
Rodičovské sny a excelentní Hrušínský. ()
Intimní ponorný film s patinou šedesátých, který je napuštěn Rudolfem. Některé lidské příběhy mohou být pro někoho nudné a pro jiného veliké zásadní drama. Asi záleží na místě, které v té chvíli zaujímáme. A to se zde Evaldovi a jeho suitě povedlo na jedničku (s mínusem). ()
Naprosto precizně natočený film. Co taky čekat jiného od tria Hubač-Schorm-R.Hrušínský? Každý z nich byl mistr ve svém oboru. Práce s frázemi mi připomněla Havlovy hry, neúspěšný otec mluví se synem pouze skrze hesla a fráze, celý film je vlastně o synově zmoudření, o tom, jak se smířit s otcem, kterého si, jak známo, nevybíráme. Hudba je tu využita na maximum - texty písní, jak jim jejich manželský duet nevychází, což je krásný symbol jejich vyhaslého vztahu. Schorm si umí dát záležet na každičkém detailu. Někdo zde píše, že mu přišly dialogy schematické, mně přesně naopak. Možná proto, že i můj vlastní tatínek je podobný chrlič mouder a frází ( ačkoliv do trapnosti Zárubeckého má naštěstí daleko) a tak mi mnohé situace přišly více než povědomé. Já tvrdím, že scénář v žádném přípádě nešustí papírem. ()
Byla to docela odvaha natočit v době normalizace film o tom, jak socialistická mládež nemá jinou zábavu, než si pouštět plyn. Hrušínský byl neskutečně slizký. To bych se snad raději dostal do spárů spalovače mrtvol, než tomuhle tatínkovi. ()
Rudolf Hrušínský se svými syny, který prostě nezklame. Příběh hodný k zamyšlení, neb se života dotýká více, než by si kdo myslel. Centrem všeho dění je otec snažící se o to, aby z jeho dospívajícího syna něco bylo, ale když se dozví, že je syn považován za sraba jenom proto, že odmítá z nudy s partou dýchat zemní plyn, má pocit, že se mu výchova rozpadá pod rukama. O to víc je následně ve výchově údernější a i za cenu ztráty svého údělu. Je to hodně silná ukázka toho, čeho všeho je schopen rodič pro své dítě udělat. Scénář je napsán impozantně a do podoby televizního filmu zpracován tak, že od prvních minut zaujme. ()
Československé televizní drama o vztahu otce a syna v období dospívání. Na filmu je zřejmě nejzajímavější, že na plátně se objeví skutečný otec a skutečný syn, a to nikdo menší než národní umělec R. Hrušínský a jeho syn Jan. Hrušínský jako nepříliš úspěšný zpěvák Jaroslav Zárubecký se snaží ochránit svého syna od pochybných přátel a dostat se s ním do jakéhosi bližšího kontaktu. Zárubecký se však chová poněkud pokrytecky, jeho povzbuzování syna k výšším výkonům a úspěchům má zakrýt vlastní zpackaný život. Jeho hra je proložena mnoha výbornými monology, které uměl tak mistrně zvládnout snad pouze on. Patnáctiletý J. Hrušínský, jehož herecká kariéra měla teprve začít, prokázal nesporný rodinný talent a dobře zahrál apatického mladíka. Ve filmu se objeví také starší Hrušínského syn Rudolf s nalepenou bradkou a hraje vůdce skupiny výrostků, která neustále řeší, kdo je srab, a to dosti podivným způsobem. Jelikož se na snímku podíleli režisér E. Schorm, scénárista J. Hubač a herec R. Hrušínský, je postaráno o vysokou kvalitu jak příběhu a dialogů, tak zpracování a přenesení emocí na diváka. Mnohoznačný název filmu nepoukazuje na vztah otce a syna, ale překvapivě na Zárubeckého city ke své družce, již hrála V. Chramostová. ()
"Člověk není to co je, ale to, co si o něm lidi myslejí..." Psychologické rodinné drama s kvalitními dialogy, především v podání "klanu" Hrušínských. "Jak chceš v životě existovat, když neumíš zhasnout?" ()
Čtvrtou hvězdičku přihazuji jen za Evalda a Rudolfa. Mně to přišlo trošičku jalové. ()
Prožít s rodičem takový one fine day, tak ten plyn rozhodně nevypnu. ()
Je to takova ukecana, exaltovana hloupost. Vykriky, nesouvisle monology nebos spis monolog. Vic Hubac nez Schorm. Vlastne neskutecne opruzujici zalezitost, s dechovkou navic. ()
I při krátké délce jde o film velmi nudný. Ačkoliv se jedná o dílo Jiřího Hubače, dialogy (či spíše většinou monology) neuvěřitelně šustí papírem a přitom právě na nich film staví. Jsou velice schématické, stejně jako celý děj a díky tomu se mi nedařilo vcítit do hlavních postav. ()
Koncert! ()
komentujete (chválite) zde vtšinou trio hubač - schorm - hrušinský. Já chválím herecké duety hrušinský-chramostová a hrušínský-hrušínský. Nemám páru, kdo je hubač; ačkoli mě scénář nadchl. Pane Schorm, vy si ze mne zase děláte legraci, že?? ()
Zvláštní film, který zaujme, ale není to skvost. Hodnocení: 60 % ()