The Seventh Day, the Eighth Night
Réžia:
Evald SchormKamera:
Václav HanušHudba:
Jan KlusákHrajú:
Jan Kačer, Bohumil Šmída, Jan Libíček, Květa Fialová, Josef Bek, Bohumil Švarc st., Luba Skořepová, Josef Němeček, Vladimír Jedenáctík (viac)Obsahy(1)
Všechno je z dálky sledováno někým neviditelným a neznámým: do malé obce zavítá kočovná společnost předvádějící pašijové výjevy. Není však doba na divadelní představení. Zdánlivě se nic neděje, ale všichni podléhají panice a obavám z neznámého násilí. Podobenství, které scela otevřeně reagovalo na živé zážitky srpna 1968, bylo okamžitě po skončení pečlivě uzavřeno do pověstného trezoru. Premiéra se konala až po 20. Letech, Evald Schorm už svůj film nikdy neviděl.
Nadčasová studie o povaze malých českých lidi je tragickou fraškou, nabitou symboly, opírající se o biblické podobenství, absurdní drama a kafkovské vidění světa. Filmová metafora o tom, co dokáže panika strachu a úzkosti, jak se zmocní lidí ve vesnici, kde se všichni znají... Příběh se odehrává v průběhu 24 hodin. Pod vlivem nevyjasněných příznaků nebezpečí a ohrožení reagují obyvatelé na události nepřiměřeně, projevuje se malověrnost, egoismus a pud stádnosti. V pestré mozaice epizod, směřujících čím dál tím více a krutěji od komičnosti k tragédii, se představuje množství postav, zastupujících různorodé spektrum národa. Tvůrci nikoho nešetří, obnažují malost a krutost až na dřeň. Právě to, spolu s jasnými náznaky souvislostí se sovětskou okupací v roce 1968, oddálilo o 21 let premiéru filmu, který je de facto završením Schormovy poetiky.
Ústřední půjčovna filmů převzala film 19. prosince 1969, nebyl však uveden do distribuce, premiéra se uskutečnila až v roce 1990. Režie pašijových her: Jan Kačer. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (72)
"Domov. Některá slova jsou zakázána, mezi ně patří domov. Domov je omyl! Proboha! Jenom po dobrém, naše ideály jsou odlišné. My nesmíme, my nemůžeme, my musíme! My jsme přece jiný! Vzpamatujte se! Voni jsou zlý, voni by to z tebe dostali! Stejně jsi nikdy neuměl lhát. Jednotlivec se musí podřídit, chápeš? Já přece vím, že jsi nevinnej, ale ty jsi nás viděl! Musíš to uznat! Jdi dál, násada je dlouhá. To já abych ti ulevil, mrtvých je víc než živých, nic se neděje. Buďme hodni svého utrpení, vody se zavírají, země rozpadá, nic je jen nové něco, není kratší cesty, kde je pouhá nutnost není odměny, naše srdce jsou otevřená....." Nejbrutálnější podobenství, apokalypsa plná symbolických gest a obrazů, bezprostřední parafráze na okupaci naší země ruskými vojsky v osmašedesátém. Peklo, strach, očistec. Jakoby chaotická alegorie, taková směs obrazů. Vlak stojící na nádraží, nikdo neví, proč tam přijel, jestli ty lidi bude odvážet...a jestli do koncentráku nebo kam. Znásilnění herečky členy Národního výboru na hřbitově. Taková ta neustálá, všudypřítomná atmosféra podivného strachu, vzájemného podezírání. Bezvýchodnost. A hlavně ten strach. Natočené nádherné divoké záběry, působící až dokumentárním dojmem. Ještě dřív, než byl film dostříhaný, už byl zakázaný a po dokončení nešel ani do distribuce a okamžitě byl odklizen do trezoru. Podle mě to je toto dílo králem všech trezorových filmů! Tolik narážek a dvojsmyslných vět, tolik odkazů na bestialitu komunistického režimu v naturalistických symbolických parabolách se v žádném jiném trezorovém filmu nevyskytuje. Výsledný film neviděl ani Evald jako režisér, ani Jan Kačer jako hlavní protagonista, premiéru měl až v roce 1990. Vyznívá jako historická zpráva o době, která vlastně nikdy neztratí svoji hodnotu a film působí jako umělecký obraz nějakého zklamání, přepadání, přepadnutí bezbranného člověka, jeho zešílení z nenormality. Genialita Evalda Schorma spočívala v tom, že on, jehož povaha byla hodná, jemná, až citlivě lyrická, dokázal natočit takový násilný a zlý film. V československé kinematografii nemá obdoby. Velkou zásluhu na tom má i scénárista Zdeněk Mahler, který napsal scénář ihned po příjezdu Rusáků. "Já tam zavolám, přiznám se svobodně." "Cos proved?" "To nevím, ale něco jistě. Existuju, tedy jsem vinen!" "Každé utrpení má svoji hodnotu. Jsme-li absolutně zbaveni práv, stáváme se úplně svobodnými. Odnikud nemůžeme nic očekávat, všechno je tudíž na nás......." ()
Dobově podmíněné podobenství, které mi dnes přijde už vyšeptalé. Přesný koment Mattyho**** podepisuji všemi deseti, ale nic to nemění na faktu, že se mi film nelíbí. ()
8/10 Hmm, tak ze to vubec vzniklo, to fakt cucim. Kdo to mohl schvalit, to mi hlava nebere. Ty dve z/manipilovane skupiny jdouci proti sobe, to je opravdu hustota - se vsema tema replikama - kobouk dole! ()
Velmi zvláštní film, který je asi lepší vidět víckrát. Napoprvé je to poněkud zmatené a chaotické. Výtečná alegorie strachu a podobenství srpnové okupace. Opět dobře zachycená česká povaha, lidi takový jsou. Nejlepší ze všech mi přišel Kačer, tan to podle mě zvlád bravurně. Ani ostatní herci nezahálí. Neobvyklý a na české poměry náročný film. Nic moc k tomu už nemám, možná, že jednou tu napíšu dojem z druhého shlédnutí. ()
Spontánní film naditý symboly jak španělský ptáček. Jejich rozkrýváním by se však ztratil smysl jako celek, kterému bych dal přednost před detaily. A proto jen pár úvah, které by mohl (třeba někdo jiný) domyslet: 1. Stylizovat film jako reakci na srpen 68 je zužující a snižující. 2. Prostřihy pašijových her jsou naprosto kouzelné. 3. Libiček si opět zahrál svoji oblíbenou roli Otce Ubu. 4. "Tam, kde jsou všichni vinni, není nikdo vinen" (Lope de Vega: Fuente Ovejuna - i když v jiných podmínkách, ale poprvé jasně a názorně). 5. Kde je přepínač, který převádí latentní na viditelné a úchylku na standard? 6. Scénář Mahler/Schorm - spíš schormovské než mahlerovské (scénář o scénáři už asi nikdo nenapíše. Atd. ()
Je možné natočit film, který je děsivý i úžasně vtipný? Ano, je a chci ho vidět znova, protože za jedno zhlédnutí ho není možné vstřebat." ... akce proběhne v naprosté tichosti." ()
Ukázka tragického nesmyslu, který se přiživil na pojmu "česká nová vlna". Film v podstatě nemá žádný děj, logika neexistuje, film se skládá z různých scén, jako znásilnění Luby Skořepové nebo nahá pominutá Květa Fialová v zrní terorizující vesničana a do toho ještě UFO (?) sledující vesnici. Jo, jistě, je v tom skryté podobenství na sovětskou invazi, lidi nevěděli, co se děje, měli strach, ale šlo by z toho udělat mnohem lepší a logičtější film, proboha. Jednu hvězdičku dávám za tradičně zábavného Jana Kačera, který v netradiční roli učitele podává klasicky dobrý výkon a za asi jediný úspěšný pokus o jakousi pointu ve scéně s výpravčím. Je opravdu hrůza vidět v kolika experimentálních nesmyslných příšernostech utopili komunisti peníze. :) ()
Film chápu tak, že se mělo jednat o alegorii na lidskou povahu, jak se lidé sami bez cizí pomoci dokážou zterorizovat. Podobnost s nastupující dobou, kdy jsme zde sice měli ruské tanky, ale znormalizovali jsme se poslušně sami, asi nebude čistě náhodná. V daných historických podmínkách obdivuhodné dílo, pokud ale hodnotím dnes dávám *** a půl ()
zajímavá metafora a podobenství na téma srpen 1968. Hodně symbolické a i když to působí zmateně, tak díky dobře vybudovanému napětí a tajemnému nebezpečí jsem vydržel do konce, přesto jsem od filmu čekal víc. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 3 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
Podobenství o ruské okupaci roku 1968, které není moc složité k pochopení a které má dost zajímavých symbolistických prvků (z nichž některé jsou i mysteriózní a v závěru to i trochu vypadá jako sci-fi). Bohužel je na něm dost znát, že bylo natočené ve spěchu a že se na něm později ani moc nepracovalo, když ten film šel hned po dotočení do trezoru (aby taky ne, když to vzniklo až v roce 1969). Přesně tak totiž působí i jeho poselství - nepromyšleně a chaoticky. Jasně, Schorm to nikdy neviděl, kdoví, co by na to řekl a co za změny by chtěl udělat, ohled by se na to brát asi měl, ale přece jenom ten film existuje v takové podobě v jaké je a takhle bych ho taky měl ohodnotit. Ono i tak je na tom filmu znát, že ho bylo třeba víc rozpracovat, některé scény zkrátit nebo vystřihnout a víc rozvést mysteriózní prvky, aby působily uceleněji. Stejně tak by chtělo dotáhnout i postavy a jejich chování. Rozhodně tu byl potenciál na jedno z nejlepších československých podobenství, ale ta uspěchanost tomu skutečně dost ubližuje. A víc jak průměrné hodnocení dát prostě nemůžu. 3* ()
Pre mna nevyvazena a miestami dost zmetena metafora. 20 % ()
... ale budu si to muset dát ještě aspoň jednou. Napoprvé to vypadalo poněkud zmateně a absurdně. ()
Mnoho povedených nápadů... ()
Film se svým stylem a způsobem vyprávění podobá dílům Pasoliniho. Bohužel se tu snaha o metaforu tluče s realistickým zachycením české vesnice. Kdyby tu místo nevýrazného ohrožení z jiného světa (ty nálety na vesnici jsou dost rušivé a nepříjemně zvýrazňují epizodičnost a roztěkanost filmu) stála hrozba skutečná, film by získal tu pravou mrazivost. Další chybou je příliš veliký počet postav,což se na začátku jeví jako klad, jenže když se z davu nezačnou vydělovat hlavní postavy, nositelé postojů (až na banální postavu učitele - intelektuálního slabocha "Vždycky jsem vinen") a film plyne jako sled více či méně zajímavých scének, divák po chvíli otupí a proberou ho až reálně zachycené hrůzy konce a rozkladu společenství. ()
Největší umění je couvat s kravama...80% ()
Poměrně zajímavá studie toho, co dovede s lidmi udělat několik podivných náhod a nepodložené informace rozšířené pár nezodpovědnými lidmi. ()
Režisér si byl vědom že scénář je přišil rychle sepsán, přesto trval na realizaci pro potřebu dobové autenticity reflexe po-okupační doby. ()
Spíš jedinečná studie paniky a chaosu vyvolaných strachem z neznámého než nějaké složitě zašifrované podobenství. Přesně vyobrazené absurdně sebelikvidační chování lidského stáda se skvěle trefenou tíživou atmosférou všeobecné nejistoty, dezorientovanými předáky předstírajícími rozhodnost, žertéři zhoršujícími situaci snahou o její odlehčení, samozvanými duchovními vůdci, sebevědomými chytráky hrajícími ze zvyku o iluzi vlastního prospěchu i za naprosto nepřehledných okolností… Instinktivní snaha o manipulaci každého každým, na povrch vyvřelé osobní frustrace v čele s všudypřítomnou sexuální neuspokojeností… Abstraktní vsuvky naznačující, že by nějaké nebezpečí mohlo být, aniž by se ukázala jeho povaha nebo aspoň najisto potvrdila jeho existence, osobně považuju za skvělý způsob, jak v tom diváka nechat vykoupat společně s postavami. Pozor, malý spoiler: To, co se za hlasitého jekotu a přitom nikým nepovšimnuto snáší na vesnici, lze koneckonců jednoduše vyložit jako strach sám. S kým nebo čím se to pak ale obecní blázen na konci tak radostně vítá? :Konec malého spoileru. Takové až lynchovské hádanky, nebo chcete-li naschvály, mám moc rád. A další plus: ani vteřina dobového formanovsko-homolkovského trapnohumoru, ač by se mnohde nabízel – trapného je tam až až, ale nemilosrdně, bez nouzového východu směšnosti. — Měl jsem to štěstí vidět Den sedmý, osmou noc někdy kolem revoluce v kině (pravděpodobně starý zlatý neoficiální matfyzácký filmový klub) a všechno mi do sebe dokonale zapadalo a zapadá doteď; uspěchanost či nedodělky tam v podstatě nevidím. Pro mě jeden z nejméně doceněných a nejnespravedlivěji zapomenutých filmů nejen české nové vlny. ()
Chaos a zmatek je svým způsobem předností tohoto filmu. Bohužel na mě ho tam bylo až příliš. Davová hysterie, která padla na celé městečko, způsobí nevraživost a strach mezi lidmi, nikdo nevěří nikomu, ničí se lidské hodnoty, morálka upadá. Z filmu přímo tryská syrovost a ničím nepřikrášlená realita poslední dnů šedesátých let. Šokující jsou především odvážné erotické scény (Skořepová, Fialová), ovšem šokující je i pomatení vesničanů (fanatický Kačer, autokratický Libíček, zmatený Bek). A do toho zmatku se odehrává vesnické divadlo, které vesničané nemůžou pochopit - novozákonní a jiné alegorie - a vyobrazí si je špatně. Filosofové si na tomto snímku asi smlsnou, ale já, běžný konzument nikoliv. ()
- "Jak je tam chcete dostat?" -"Jednoduše, zakážeme jim to..." Fascinující film svou nedokonalostí. Psychedelické záběry na vesnici z letadla, zmatené střihy a do toho dokonalé záběry, geniální kompozice a příběh. Příběh? Banální nic, které svou bezobsažností nutí diváka (který to celé nevzdal) přemýšlet, aby nakonec všechny myšlenky odvál vichr z hor... Zmínku si ještě zaslouží herci. Nemyslím postavy herců, ale herci, kteří působí neuvěřitelně neherecky, ačkoliv se jedná o obrovské herecké osobnosti. ()