Černý medvěd

Aubrey Plaza ukázal už v seriáli Legion, že je výborná a charakterová herečka. V tomto filme to iba potvrdzuje a až na konci som si uvedomil, že ako bravúrne zvládla obe, resp. všetky tri úlohy a že to bola tá istá herečka v jednom filme. Aj ostatní herci hrali výborne a celkovo film pôsobí zaujímavo a svižne. 7,2/10. (11.12.2020)

Black Bear funguje na niekolkych urovniach.Je tak otvoreny intepretacii,žu funguje ako chceme.Film može byt ostrou čiernou vstahovou komediou,čiastočnym skumanim tvoriveho procesu a čiastočnou metafikciou.Pri filme s minimalnou zapletkou a bez skutočnej akcie nesmie divak spustit oči z obrazovky.Nič nie je take ako sa zda a všetko je prezentovane zo zahadnou snovostou.Všetci hrame navzajom hry a neustale porušujeme vlastne pravidla,aby sme uspokojili ostatny,ale z akych dôvodov?Black Bear rieši tieto problemy bez toho aby potreboval velke monology. (02.05.2021)

Přišlo mi, že jsou karty jasně rozdané, někde dojde ke sblížení, jinde díky tomu k problému. Otázkou tak bylo pouze to, jak k tomu dojde, jenže... Ano, první polovina tam skrze perfektně napsanou dialogovou smršť směřuje, zdaleka však není pouze o tom, řeší se toho opravdu hodně. Zprvu se nese ve velmi příjemné atmosféře, která však postupem času graduje až do toho momentu. A po něm? Lux Æterna dle Lawrence M. Levina? Něco na ten způsob, ovšem tady se v tom dá hledat mnohem víc. Závěrečná vyhrocenost první části, je však mnohonásobně překonána, tohle je do extrému vyhnaná jízda, ve které zase výborně funguje ústřední trio, jenom trochu jinak a přesto stejně. Christopher Abbott a Sarah Gadon výborní, Aubrey Plaza fantastická. 80% (20.09.2022)

V dějinách světové kinematografie existuje několik "zvláštních" filmů, které jsou skutečnými uměleckými díly, ale existuje i přehršle "zvláštních" filmů, které by rády uměleckými díly byly, leč ve výsledku diváka pouze ubíjí svou pseuduartovou úmorně festivalovou útrpností. A zde se jedná bohužel o druhý případ. Polonahá, permanentně omámená dívčina, zmítající se v možných zákoutích do filmové řeči distribuovaných příběhů tvůrcovy rozjitřené mysli, jaksi na výlučnost nestačí. Iritovaly mě typicky americké - rádoby intelektuální - dialogy, taktéž ve výrazu přepjaté charaktery i slepená dějová klišé. Od druhé části to byl už spíše než umělecký zážitek pouze zoufalý vnitřní boj. Po hodině mě to už sr...lo tak, že jsem tuto odysseu v zájmu zachování své psychické stability vzdal. Jak už jsem tady několikrát napsal, americké filmové indie záležitosti jsou pro mě (až na výjimky) nekoukatelné. (03.02.2021)

Uff, tak to bol poriadny nárez nezmyselnosti pohnútok vložených do tajničky, ktorú rozlúštiť by bolo hádam, nemožné. Celé to pripadalo, ako by Patricia O'Neill, ako Allison, prišla na samotu hľadať , inšpiráciu scenára, pre filmový príbeh. V tých jej psychózach si všetko predstavovala, tak živo, že popri vymýšľaní scenára si hneď zriadila výrobný štáb s prítomným celým realizačným tímom, až jej z toho poriadne začalo hrabať. Aj po úskaliach, keď produkčná dostala sračku a rozdávala prdy celému tímu /proporcie na to mala/, ako na páse, zase samotná Allison sa zaľúbila do režiséra, ktorý ju podvádzal, za čo sa ožrala, ako hovädo, až sa tam z nenazdania zrazu objavil medveď, čo bude asi tou najväčšou záhadou tohto pomäteného projektu, sa dielo podarilo. Áno, dielo sa jej nakoniec podarilo, keď si hrdo a spokojne odfukovala na móle pri jazere nad dokonalosťou. O tej dokonalosti a spokojnosti u diváka sa, až tak tvrdiť nedá. Ten keby sa hlbšie vžil do toho fasungu, by skončil najskôr na psychiatrii. Nakoniec, niečo to predsa len pripomínalo. Čo na to, pán Fellini. (21.01.2021)