Rytieri spravodlivosti

„Musíš pochopit, že to chvíli trvá, než to začne dávat smysl. Chce to čas.“ – to platí naprosto o všem, co za něco stojí, a tak i o tomhle filmu. *** Co je náhoda nebo nehoda uvnitř společenského systému absurdně protkaného strukturálním násilím a plného více či méně zjevně poškozených obětí, v němž násilí už relativně samovolně plodí další násilí, a co je důsledek vědomého či dokonce záměrného jednání, za něž někdo nese odpovědnost – a odkud to v kauzálních řetězcích začít odlišovat? A nedává větší smysl začít se na to dívat ještě úplně jinak, než řešit, kdo za co může, a hájit si práva na vlastní alergie a nevstřícnosti? *** Film, takřka rozfrázovaný sledem elektrošoků, které divákovi chystá formou i obsahem, důvtipně rozebírá zárodečné podhoubí veškerého ubližování a poškozování, přičemž si formálně naprosto bravurně buduje obrovský nadhled nad příběhem už tím, jak se nenechá žánrově polapit, aniž by při tom divočení zároveň ztrácel kontakt se současnou realitou, a obsahově pak s tímtéž nadhledem divákovi nabídne – aniž by to působilo trapně edukativně, banálně nebo kýčovitě – i hojivý lék a katarzi. A to zažít je veliká radost, protože možnost prožití nefalšované katarze je dnes zvlášť u snímků reflektujících neutěšený stav lidské společnosti až příliš vzácná. *** (Světozor a pak znovu na B12 s Lí, O., R.. a J.) (30.06.2021)

Mile úchylný film, slovní spojení, které se nedá použít jinde než u severské kinematografie. Smích vyvolávají zejména situace, kde by jiní jen opatrně a s náznaky kráčeli kolem. Smějete se, a to i když víte, že to směšné přece není. Všechno to povídání o příčině a následku se tu pak mísí s naoko absurdním příběhem a výsledkem není uragán emocí, souznění či nějaká podobná katarze, ale jen škodolibý úsměšek a přitakání. Jo, kurva, za pět. (16.03.2021)

Vlastně ideální návrat do prostoru kin. Je to přesně ten film, kde se každou chvíli směje jiná řada, protože škála humoru je tu skutečně široká. Občas zleva zazní "jau!" zezádu "ty vole!" a když před váma zalamentuje náhodný přísedící v jedný scéně "a sakra.", tak zamračeně pokyvujete hlavou. Třeba u akčních scén, který si v brutalitě nezadají s Garethem Edwardsem. Navíc je to skvělá chytačka povědomých ksichtů (Mia Goth ztloustla? Dylan Moran umí dánsky? Je to ten žabák z Nachtmahr?), který jsou ve skutečnosti někdo jinej. Osobně navíc mám slabost pro filmy, jejichž očistnou pointou je, jak je vlastně všechno jedno. Koneckonců jak jinak naložit s příběhem o tom, jak se křížová výprava mužských stereotypů (nejvíc ajťákovití ajťáci, nejvíc PTSD voják, nejvíc gay gay) mstí za smrt lady způsobem, v kterém jsou tak kovaní, že je to od základu s grácií zvrtaj. Pointa s Egyptem je totální FTW, u který se směju ještě teď jak to píšu. První Jensen, který mi sedl, ačkoli je v tom pořád jasně rozeznatelný. (26.05.2021)

Perfektně zpracovaný a vybalancováný mix skvělé akce, napětí, emocí a hlavně humoru..Mads opět dokazuje, že je výborný herec. Skutečně výborný film, vřele doporučuji. Ta tamní produkce má neco do sebe a tyhle severské produkce mají rozhodně co nabídnout a Madsovi sednou mnohem víc než ty z Holého Údu, viz toto a Chlast (02.04.2021)

„CHCI POMSTÍT SVOU ŽENU!…“ /// Ovšem než Mads vysloví tuhle kouzelnou formulku, trvá to ¾ hodiny. Během týhle doby můžete přemejšlet, jak je to vlastně všechno myšlený. Jako vážně? Nebo to má bejt ftip? Film v rámci Jensenových pravidel, že se nikdy nic neděje bez příčiny. Nejasně uchopitelnej příběh, ve kterým jde o víc, než jen o pomstu. Prostě taková bizarní skupinová terapie. Přidáte se? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Psychologa mi dělá týpek, kterej je v osobním kontaktu se spoustou diagnóz. 2.) Kauzalita. 3.) Thx za titule „titulkomat“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ * (13.03.2021)