Otec

O stáří se dá říct jen jedna dobrá věc. Že netrvá moc dlouho.. Hopkins precizní každou zbývající buňkou svého těla podobně jako Plummer v Remember, ale ten způsob výstavby děje s divadelní komorností a intimitou na mě tolik nedolehl a to možná i proto, že ten trudný svět stromů přicházejících o listí trochu znám. Je pravda, že to nemělo daleko k postmodernímu hororu a to jsme nebyli svědky fáze, kdy nehybně ležíte zacévkovaný na lůžku, ve kterém vás krmí a umývají od výkalů a vy sám, opuštěn, jen se stařeckou demencí a dvěma dávkami očkování, čekáte, až si pro vás přijde. Plusem je, že to moc nevnímáte. Teda aspoň doufám.. (15.04.2021)

The father je pro mě vcelku překvapením. Nečekal jsem, že mne tento snímek až tak zaujme. A už vůbec jsem nečekal, že mne snímek o Alzheimerově nemoci překvapí svým příběhem. Ten by se dal chvílemi nazývat i mysteriózním, kdy mnohdy jste stejně zmatení jako Anthony Hopkins, který pomalo a jistě přestává poznávat své blízké. A své dceři začíná být již na obtíž. I ona přeci chce žít. Snímek mne překvapil také svou komorností, kdy se téměř veškerý příběh odehraje v jednom bytě. Herecké výkony jsou především tím, co film táhnou. A oba nominovaní (Anthony Hopkins a Olivia Colman) jsou naprosto přesní. Snímek ukazuje velmi věrně palčivý problém při práci s lidmi s alzheimerovou chorobou, což je něco, čím by si nikdo neměl projít. Filmu však k dokonalosti chybí lepší vyrovnanost tempa, kdy prostřední a závěrečná část se chvílemi opakují a také nudí. 7/10. (30.04.2021)

„Budu se muset odstěhovat, tati. Budu muset opustit Londýn.“ - „Opravdu? Proč?“ - „Mluvili jsme o tom. Pamatuješ si?“ - „Proto se tak zajímáš o tu pečovatelku, která je tady se mnou, že? To je jasné. Krysy opouštějí loď.“ Jenže, co když ta poslední starající se „krysa“ už nemůže dál a chce žít také svůj vlastní život…The Father je náročná podívaná. Nejen emocionálně, ale hlavě divákovou perspektivou. Ten totiž přebírá vnímání hlavního hrdiny, tudíž je velkou část stopáže stejně zmatený jako on, takřka neustále neví, na čem pořádně je, co se mu vlastně zdá, kde začíná a končí realita (a přestože se dá v mnoha otázkách dovtípit, některé přece jen zůstanou nezodpovězené). A tak se není těžké naladit na Anthonyho paranoiu, strach a nejistotu, stejně jako zoufalství jeho dcery Anne, která nechce otce opustit, ale zároveň si uvědomuje, že to takhle dál nejde. A jestliže zpočátku jde ze strany otce o psychické vydírání, ke konci je to už čisté volání o pomoc. Herecký koncert ústřední dvojice, zvláště skvělého Anthonyho. Za mě silné 4*. (04.04.2021)

Depresivní pohled do budoucnosti skoro každého z nás, tentokrát bez robotů nebo jaderného holocaustu. Ani pandemie nebo útok chemickými zbraněmi zde nenastane, přesto by se hrůzou ve mě krve nedořezal. Hopkinsova one man show o stáří nabízí cestu za dobrodružstvím, které nechcete. Plným překvapení, zmatení, sžíraveho pocitu, že jsou všichni proti vám a schovávají vám hodinky. Perfektní dialogy, precizní režie, krásná smutná hudba. (12.04.2021)

Velmi sugestivní a smutné. Anthony Hopkins opět dokázal, že je pan herec. Něco podobného zažívám právě teď se svým tatínkem, který se nám v posledních měsících také začal vzdalovat, pečuji o něj jak dokážu nejlépe, ovšem je to náročné, hlavně po psychické stránce. Průběh a záludnost nemoci film vystihl dokonale. (02.02.2024)