Otec

Příběh starého nemocného muže a jeho dcery mě vtáhnul na první dobrou, Anthony Hopkins a Olivia Colmanová jsou výborní, nechala jsem se jimi strhnout.. Filmová skládanka - dcera, manžel, pečovatelka ve variacích - je dech beroucí, zajímavá, působivá a velice si cením snahy tvůrců přiblížit divákovi úskalí stáří a vážné nemoci.. Přesto si dovolím jednu poznámku - realita je mnohem drsnější a krutější, tohle bylo mýma očima „filmové balení“.. Snímku dávám čtyři hvězdy, za úchvatný herecký koncert přihazuji pátou.. (01.12.2021)

Líbil se mi scénář i Anthony Hopkins, který vždycky dokázal hrát role odpovídající jeho stáří. Nejdřív je ale dlužno říct, že "Otec" byl v poměrně dobrém stavu (snad až ke konci se zhrošil), fyzicky byl zcela v pořádku (žádná inkontnence nebo problémy s kruhovým svěračem) a demence měla spíš benigní než maligní formu. Takového "Otce" mít doma je pohoda. Sám jsem zažil těžší situaci a znám spoustu lidí, kteří na tom byli nepoměrně hůře a po velmi dlouhou dobu. Scénář Christophera Hamptona a Floriana Zellera (divadelní hra) je ovšem naprosto unikátní. Samozřejmě jej nelze sledovat v podmínkách klinické normativity. Je to jen problém diváka, jak je ochoten a schopen vstoupit do senilního světa. - V recenzích se často vyskytuje údiv "jak to ustát?" Přitom řešení je pouze dvojí: odvést postiženou osobu do sanatoria (běžné řešení, kterému se nevyhnul ani tento film) a věnovat se dále svým zájmům, nebo se omezit a vzít to na sebe. Ujišťuji, že i druhé řešení je alespoň stejně přínosné. Kromě jiného: takto postižení lidé se často rozpovídají, a co se od nich dozvíte, se nedozvíte jinak. K doplnění vzdělání doporučuji knihu: Bernlef J.- Vyhasínání mozku Martina Kleina (2013) (05.04.2023)

Tento snímek tvůrci uchopili z té nejlepší možné strany. Vyprávění z pohledu osoby, které postupně vypovídá mozek službu a vzdaluje se více a více realitě byl vskutku geniální nápad. Samotnému provedení pak není co vytknout. Snímek vás dokáže na 90 minut posadit opravdu do kůže takového člověka a nabídne vám jedinečnou možnost si takový stav mysli vyzkoušet. Anthony Hopkins i Olivia Colman jsou skvělí, ale to co chválím zdaleka nejvíc je právě to uchopení této problematiky a geniálně zvolený styl vyprávění. [82 %] (09.12.2023)

Ryzí a velice silně působivé, průrazné v tom, nač se to zaměřovalo. Dotklo se mě to tak, že mi vyskočila husina přímo na duši. A uvědomuju si, že není vůbec fér to poměřovat s Hanekeho Láskou, nicméně i když ta se na stejné téma soustředila odjinud, jako by tam toho dostala přece jen o řád víc, včetně tohohle, a zároveň to pojala o mastný chlup poctivěji v té syrové i poetické podstatě života a stárnutí, a pak mi tohle drama přišlo přece jen trošičku moc okatě uhlazené. *** Za obsazení Olivie Colman do role dcery jsem byla moc ráda, pro mě velký bonus navíc. (03.05.2021)

Anthony Hopkins ještě rozhodně nepatří do starého železa, o čemž mě přesvědčil svým dechberoucím hereckým výkonem ve snímku The Father. Tvůrcům se podařilo způsobem vyprávění navodit duševní rozpoložení člověka, jenž je pomalu, ale jistě pohlcován vážnou nemocí, okrádající ho o vzpomínky a celkově povědomí o sobě samotném. Zpočátku jsem si přišel vlastně podobně zmatený jako Anthony, poté jsem soucítil jak s ním, tak i s lidmi v jeho okolí - zejména tedy s jeho dcerou Anne. Bylo neskutečně smutné sledovat, co dokáže s člověkem udělat Alzheimerova nemoc, která nejednoho z nás potká, dožijeme-li se tak vysokého věku. The Father je zejména hereckým koncertem Hopkinse, avšak i herci ve vedlejších rolích podali nadmíru přesvědčivé výkony a dali tak vzniknout komornímu, ale o to více silnému snímku ze života. Stáří může být pokojné, ale i kruté! (13.04.2021)