Réžia:
Massoud BakhshiScenár:
Massoud BakhshiKamera:
Julian AtanassovHrajú:
Sadaf Asgari, Fereshteh Hosseini, Behnaz Jafari, Bábak Karímí, Fereshteh Sadre Orafaiy, Arman Darvish, Zakieh BehbahaniObsahy(1)
Reality show, která doslova mění život. Mladičká Maryam je odsouzená k trestu smrti za vraždu manžela. Její poslední nadějí na záchranu je odpuštění v přímém přenosu, od kterého dělí dívku jen pár přestávek na reklamu. Vítězný film ze Sundance vznikl na motivy skutečných událostí. (MFF Karlovy Vary)
Videá (2)
Recenzie (3)
Až na podivnou praxi odpouštění zločinu rodinou poškozeného pro mě nebyl film v ničem šokující, standardní drama. ()
[TADY VARY]V tom Íránu se děje něco zvláštního. Hlavně něco, co se dá považovat za kvalitu. Mnohdy se do světa podívá něco z jejich produkce, co by člověk ani neřekl, že může být tak dobré, realistické a zároveň projít jejich teokratickým režimem. A přesto to zde je. Film popisuje něco, co mi prostě jde na ruku. Absolutně absurdní situace ženy, která zřejmě nechtěně zabila svého manžela, je v rámci právního systému odsouzena na smrt, ale může být svobodná díky televizi a žánru jako Výměna manželek. To je tak komicky absurdní, že se do toho muselo jít. A ono se to ve výsledku povedlo. Film zajímavě funguje v rámci zpracování samotného a i gradace děje a zvratů. Hodně lehce se stane, že jde o v celku zbytečně uřvanou situaci, což člověk sice pochopí, ale i tak je to dost otravné v některých případech. Dalo se asi více vyždímat z oné psychologické situace. Z motivace postav dělat to, co dělají. Ale to už je minulost. Za mě v celku dobré, nakonec mé očekávání nebylo splněno úplně, ale rozhodně ne málo. Začínáme v celku dobře. ()
Zrovna v rámci varského festivalu už jsem měla jednou možnost vidět podobný snímek na obdobné téma s názvem Lantouri a i když forma Yaldy mi sedla asi víc, příběhově byla Lantouri určitě lepší a znepokojivější. Yalda se zdá zezačátku slibně, naláká i nevšední, pro nás Evropany až nelidský děj. Bohužel zůstává z většiny jen u věčného řvaní, breku a prošení o odpouštění. První dojem byl takový, že je vůbec uspěch dostat sem snímky z těchto přísných států a dostat i jakž takž kvalitní a řemeslně zdatnou tvorbu. Bohužel režisér zůstává jen silně na povrchu problematiky a hodně málo zabrušuje do hloubky a do citového rozpoložení postav, takže pořád jen sledujeme docela chladné pohledy a sondy do jejich psychického stavu se jako divák nedočkáme, tudíž nemáme páru, na čí být straně a jestli je ta postava opravdu nevinná. Po odchodu z kina jsem byla spíše schovívavá, teď bych s odstupem udělila hvězdy jen dvě, tak to nechám na dvě a půl. (TADY VARY) ()
Reklama