Kočičky

Zajímavý příběh a kontrast dvou prostředí, ale mohlo to být odvyprávěno i svižněji a lépe. Některé odbočky jsem asi úplně nepochopil, ale rozhodně se tu nejedná o nic brutálně šokujícího, nebo kontroverzního. Film prostě jen ukazuje nepříjemnou a zvrácenou realitu. Sice docela dobře, ale jinak je příliš jednoduchý, nekonají se tu žádné velké objevy. 55% (22.09.2020)

Jen nemnoha filmům se podaří stát se bojištěm v urputně vedených kulturních válkách současnosti. A nejen to - stát se dokonce milníkem, který jde proti panujícím trendům. Do konce 80. let prosazovala cenzuru pod vlajkou náboženství a mravopočestnosti pravice - své by mohli vyprávět např. členové skupiny Monty Python při natáčení Života Briana. Poté štafetu pod záminku boje proti sexismu, rasismu a xenofobii převzala kulturní levice a bylo vidět, že ji to tažení za formování nové morálky vážně baví a že tvůrčí svobodu dokáže omezovat stejně jako kdysi církev. Kočičky vrátily do hry odepisované konzervativce, kteří vzpláli rozhořčením nad údajně pedofilním charakterem díla a snažili se dosáhnout zákazu promítání poukazem na sexualizaci nevinných dětských duší. Na to, kolik vášní snímek vyvolal, jde až překvapivě o nevinné a jemné dílko, jehož vznik byl evidentně motivován opačně - snahou před sexualizací dětí varovat. Mimochodem, v tomhle podání mi ona starostlivost přijde vlastně přehnaná. Reklamní průmysl, pop-music nebo modelling představují reálnou hrozbu a takové dětské soutěže miss jsou mimořádně odpornou formou zneužívání dětí, kterou by bylo záhodno filmařsky odhalit a odsoudit. Napodobování provokativních tanečních kreací popových tanečnic partou holek na začátku puberty mi přijde jako spíš námět pro komedii než kritické drama. Každopádně film se nezabývá manipulací ani sexuálním násilím a pro mě osobně bylo zajímavější jeho pozadí, kde vykresluje život přistěhovalecké komunity a jen tak mimochodem zaznamenává plíživý rozklad francouzské společnosti stmelené kdysi nacionalismem a republikánských sekularismem. Pokud mám hodnotit čistě filmovou stránku, na to, že jde o debut, je to promyšlené, chytře vystavěné a řemeslně zručně natočené dílo, které bych za normálních okolností ohodnotil 4 hvězdičkami. Vzhledem ke zlomyslným odpadům některých uživatelů databáze přihodím pátou. Těm puberťákům to nevyčítám, protože podobně si počínali senátoři, guvernéři a další potentáti světové politiky, kteří jsou o pár dekád starší a mají za sebou dlouhou dráhu ve společensky odpovědných funkcích. Celkový dojem: 85 %. (02.12.2020)

Děj filmu je situovaný do Francie, tedy do prostředí, jaké tady nemáme a ani mít nechceme, totiž do prostředí s už nadkritickou koncentrací muslimů. Jako odpůrce migrace a s ní spojené islamizace Evropy jsem se v minulosti opětovně zamýšlel nad jedním dilematem, které mi znovu připomněl tento film. Islamizaci ČR si nepřeji, ale žije tady zatraceně málo černošek, což omezuje sexuální obzory českých mužů. Řešení spočívající v importu pečlivě vybrané nemuslimské černé populace mi onehdy nabídnul jeden můj sen. Jeho děj se odehrává na Slovensku, což je asi způsobeno tím, že mám ke Slovensku vřelý vztah. - - - Sen o Zvolenu (v noci z 30. listopadu na 1. prosince 2020) - - -     Nakladatelství Sol Noctis slaví deset let od svého založení a jeho majitel Ivan Š. uspořádal při této příležitosti oslavu ve Zvolenu. Také jsem byl pozván coby bývalý přispěvatel do časopisu Eosphoros. Akce se koná v salónku v jedné restauraci. Za českou stranu přijel ještě Frater Eirixion, slovenská strana je zastoupena mnohem početněji. Koukám, že všichni ti slovenští Fráteři, co psali do Eosphoru, skutečně existují. A já jsem měl za to, že to jsou pouze různé pseudonymy Ivana Š. Bavím se o tom s Milanem M., který se tomu také diví.      Říkám Ivanovi, že by konečně mohl začít vydávat normálně vysázené knihy, protože ty zkurvené mrňavé fonty, co používá, se špatně čtou. Ivan o tom však nechce ani slyšet: „To dřív Anka otěhotní, než bych já změnil sazbu.“      Anka se nabídne, že by druhý den provedla české hosty Zvolenem. Předně bychom mohli zajít na mši. Ptám se proč, když ona ani nikdo z nás nejsme křesťané. Anka na to, že uvidíme něco, co jsme ještě neviděli.      Jdeme na mši. Přede dveřmi kostela stojí katolický kněz a vítá příchozí. U druhé strany dveří stojí polonahá černoška oděná v nějakých cingrlátkách a na hlavě má něco, co bych označil za vúdúistickou korunu. Anka vysvětluje, že je to biskupská mitra zkombinovaná s africkými prvky, a podá nám k celé věci následující výklad.      Slovensko nakonec přece jenom přijalo nějaké africké migranty. Úřady však dbaly na to, aby to nebyli muslimové, neboť nestály o kulturní obohacení islámským terorismem. Výsledkem bylo to, že na Slovensko přišla skupina kněžek kultu vodun a čarodějů džu-džu. Ti nejdřív navázali kontakt s bratislavskou skupinou praktikující kult santería a posléze tak vznikla jedna náboženská společnost, která následně fúzovala s částí katolické církve a k níž se záhy připojili někteří evangelíci a dokonce i pravoslavní. Tato církev je dnes nejaktivnější a nejrychleji rostoucí církví na Slovensku. Černá slečna, na kterou právě zírám, je na Slovensku velmi populární. Má pravidelný pořad v televizi, kde jednou týdně tančí, zpívá a vykládá teologii. Za dobu svého pobytu už obrátila na víru mnoho Slováků. No a dnes přijela do Zvolenu. To budeme čubrnět, až to ta holka v kostele rozbalí. (21.11.2022)

Je vždy velmi pozoruhodné, když je nějaký film zatažen do kulturních válek. Kočičky to tentokrát schytaly vrchovatě a mohou skvěle posloužit jako podklad pro případovou studii toho, jak velkým faktorem ve všech kulturních válkách je iracionálno, absence soudnosti a předsudky. I přesto, že konkrétně tento film vlastně není vůbec ničím kontroverzní a jen nabízí realistický pohled na tlaky, jimž jsou v dnešní době vystavovány dívky v pre-pubertálním věku, budí neopodstatněné vášně a nespravedlivou kritiku pro domnělou sexualizaci dětí (nemohl jsem si nevzpomenout na kontroverze kolem Plechového bubínku). Nechme stranou nejkřiklavější nesmysly z hlav lidí, kteří film prokazatelně neviděli (např. jeden z největších pokrytců americké vrcholové politiky a rádoby-křesťan Ted Cruz, který tvrdí, že ve filmu holčičky pod zákonem odhalují nahá prsa), a položme si otázku, čím Kočičky propagují dětskou sexualitu neřkuli pedofili? Tím, že se 11-12leté dívky vyzývavě oblékají a provozují lascivní tanečky? Kdo vidí jen tyto vnější projevy, je naprosto necitlivý ke kontextu a skutečnému kritickému vyznění filmu.Tento film nesexualizuje děti, ale zdařile reflektuje skutečnou sexualizaci dětí, která je v době éry narcismu ve společnosti stále silnější. Copak nikdo z vášnivých kritiků nikdy neviděl, jak se děti prezentují na TikToku? Nikdy nezavadil o akce typu child beauty pageant, kde jsou dívky objektivizovány vlastními rodiči? Sexualita se na děti valí ze všech stran a děti právě v tomto věku, kdy jsou ve fázi hledání identity a vytváření širších sociálních vazeb, jsou nejzranitelnější a vůči silnému tlaku (ze strany showbusinessu, sociálních sítí apod.) méně imunní. V tomto smyslu je film naprosto průhledný a podsouvat mu ony nečisté motivace či konsekvence je jednoduše výsledkem divácké slepoty. To, co film ukazuje, je záměrně nepatřičné, pocitiy nepatřičnosti jsou v divákovi vyvolávány cíleně. Odsuzovat tento film argumenty z arzenálu jednotek bojujících kulturní války je asi tak stejné jako odsuzovat teploměr, že ukazuje horečku. (30.09.2020)

Reálne by som asi rating posunul o jeden stupeň nižšie, ale "Mignonnes" si už užil svoje. Bol som zvedavý o čom je tento vysoko kontroverzný film, ktorý rozpútal obrovskú diskusiu. Tak som si dnes sadol pred televíziu, pozrel si ho a vnútorne som nenadobudol pocit, že by sa snažila Maimouna Doucouré o tvorbu detskej pornografie. Dokopy na filme nič pornografické podľa mňa nie je. Tým však nechcem tvrdiť, že to nie je nepríjemné na pozeranie. Všetko čo chce film povedať je podľa mňa povedané už na začiatku, keď vidíme dievčatá tancovať prvýkrát. V podstate to hovorí všetko čo film potrebuje. No reálne sa potom viac a viac ukazuje, ako Amy posúva svoje hranice, ako je ochotná zájsť ďalej než je nutné a zbytočne začína byť film vysoko nepríjemný. A nemyslím si, že to bolo nutné. Je tu pár scénok, ktoré sú podľa mňa trošku za čiarou, no na druhú stranu sa nebudem tváriť, že sa tieto veci v skutočnosti nedejú. Tváriť, že deti sú nevinné a nikdy nebudú robiť nič zlé je vysoko naivné a hlúpe. Deti vedia byť kruté. Nemajú problém kradnúť a rozhodne nemajú problém robiť si čo chcú. A pre mňa je zaujímavé sledovať ako sa Amy z veľmi utiahnutej moslimskej černošky postupne mení na veľmi arogantnú, agresívnu a dokonca by som si dovolil tvrdiť aj nebezpečnú. Nemyslím si, že režisérka mala posúvať hranice až tak ďaleko, no nebudem pred filmom zatvárať oči a tváriť sa, že to neexistuje. Film chcel niečo povedať, no potom na to zbytočne príliš tlačil. A viem si predstaviť, že to znechutilo veľké množstvo divákov. No otázne je pre mňa aj koľko ľudí, ktorí prilievali olej do ohňa ten film reálne videli a nemali len potrebu si do filmu kopnúť, lebo to robia na internete aj iní. Myslím si, že je to natočené kompetentne, má to svoje zaujímavé momentky, no autorka to nemala ťahať do takých extrémov. Svoju myšlienku nám ukázala už počas prvého tanca. Hodnotenie: B- (15.09.2020)