Neviňátka

Seversky strohá, lehce artová, pomalá, nepodbízivá a extrémně nekomerční variace na X-Meny. S tím rozdílem, že v rolích "mutantů" tu neexhibují vystajlovaní týnejdžři nebo herecké celebritní primadony, ale děti, které jsou naprosto přirozené a neuvěřitelně uvěřitelné. A taky s tím rozdílem, že tyhle "X-Kids" spolu bojují opravdu na život a na smrt a jejich "hry" jsou smrtelně vážné a nebezpečné. Nebýt toho, že mě neradostný děj uvedl do mírné deprese a nádavkem mě ještě notně znechutila ošklivost a multirasovost norského maloměstského sídliště, dal bych asi pátou. (13.03.2022)

Nuda na sídlišti aneb začíná to trháním nožiček mouchám a končí doživotím.  Eskil Vogt nabízí zajímavou alternativu vývoje sériového vraha, pracovně bych ji nazval  jepičí superzmrd.  Docela znepokojivé a pochopitelně, že i seversky chladné a ujeté výletování  dětskou psýché, kde střepy v botách autistické sestry zdaleka nejsou tím nejhorším projevem nevinné dětské duše.  Objeví-li pak  malý a ještě neochmýřený vrážek (hezká to zdrobnělina, že?  Můj vlastní copyright!)  při hrách s kamarádkami ve svých patiích tele a pohybově je taky setsakra telenadanej, je na průser samozřejmě zaděláno, naštěstí i pro něj. A přitom to začne tak nevinně, křupnutím kočičí hlavy... No, zdráhal jsem se děckám, tedy kromě autistky, ta byla naprosto libově zahraná!, uvěřit i jen to, že jsou děcka, jak jim přeříkávání textu a ksichtění se nešlo, ale jinak jsem byl s mrazivou alternativou malých zmetků  vlastně spokojenej a tak si nakonec dupnu i čtyřikrát... (20.02.2023)

Mame tu jednu eritrejku s lezema na ksichtě, pak jednoho nesypmatickýho malýho pakistance (ani mi nemusí nikdo napovídat co mi tím scénàř chtěl říct), dále jednu ukňučenou autistickou švédku, ze který jsem během sledování dostával tiky a nakonec jednu snad normální švédku. Vrcholem celého filmu byla zabitá kočka, prasklý kmen v lese a levitace kamenů. Na dvě hodiny dýlky? Sorry ale to je mi dost málo. (15.04.2022)

„Ty s mámou byste něco takového nikdy neudělali, že ne?“ - „Neudělali! Ido, samozřejmě, že ne! Neměla bys tak přemýšlet. Samozřejmě bychom ti nikdy neublížili. Víš…její matka byla nemocná, měla…bludy v hlavě.“ Jenže proti bludům v hlavě se těžko brání, když vám je tam někdo nečekaně nastrčí…Režisér Eskil Vogt mě zaujal už svou prvotinou Slepá. Od Neviňátek jsem tedy čekal podobně neotřelou podívanou. A dostal ji. Není to přímo horor, ale to znepokojení diváka, kam až dítka (především tedy Ben) mohou zajít, narůstá. Už zhruba po hodině film navíc postoupí na novou úroveň zla (soused), která ale snímek posune někam, kde předtím nebyl, i co do pravidel samotného fikčního světa. Vůbec to fungování schopností dětí v tomto dílku občas hapruje, což je škoda. Kapitola sama o sobě je pak závěrečný epický (ne)souboj, který ale má cosi do sobě přesně v téhle podobě (s reakcemi ostatních dětí). Celkově ovšem tenhle film díky místy mrazivé atmosféře a dost zajímavému pojetí nemám sílu strčit do průměru, takže dám ještě slabší 4*. (13.06.2024)

Na ospalém Norském předměstí se během letních prázdnin spřátelí parta malých dětí, postupně zjišťují že mají podivné zvláštní schopnosti a začnou přemýšlet jak se svými novými dovednostmi naloží, jejich následné jednání však povede k tragickým událostem. Tento film se zabývá autismem, psychopatií v raném věku a bezdůvodnou dětskou krutostí, scéna se střepem v botě se mi vryla hluboko do paměti. Určitě vychválím herecké výkony všech děťí, skvělou atmosféru a originální příběh, jediné co mi vadilo byla přepálená stopáž. (11.04.2023)