Leto 85

Francouzské drama Léto 85 v režii François Ozona, který zároveň napsal i scénář je v podstatě těžké uchopit tím správným směrem. Není to příjemná feel-good letní romance, zároveň to ale není doslova náročný umělecký film. Zaujme už však díky tomu, že se hlavní příběh točí kolem homosexuální romance, která ale pracuje s tím, že relativně šťastné období jednou musí skončit. A následně to celé vede k velmi nemilým událostem. Léto 85 se může pochlubit velmi funkčním scénářem, který velmi funkčně dokáže vykreslit letní románek mezi dvěma mladými chlapci, který je ale následně třeba ukončit, protože jeden z nich jejich románek bere velmi vážně, zatím co ten druhý ho bere spíše jako formu odreagování. Celý problém tkví navíc v tom, že si nešťastně zamilovaný Alexis nejspíš začne až příliš Davida idealizovat a už od začátku filmu víme, že má jejich romance tragickou dohru v úmrtí Davida. Na první pohled tak může Léto 85 sloužit jako detektivka, která sází na formu retrospektivního vyprávění a opodstatňování zoufalých činů. Jenže tak to tomu opravdu není- Léto 85 těží z atmosféry 80. let co to jde a většinu času má reálně propriety, kterými by tento film šlo skutečně označit za feel-good letní romanci. Háček je ovšem přitom celou dobu zcela jasný. Nebudu se pouštět do toho, zda základní aspekty zápletky skutečně vyzrazují více než by měli a zda má tenhle románek opravdu tak tragickou dohru. Důležité je ovšem zmínit jediné- Léto 85 není film pro každého a spousta lidem samozřejmě znechutí celý film už fakt, že se točí kolem romance dvou homosexuálů. Je ale důležité zmínit, že scénář velmi bravurně dokáže vykreslit to milostné vzplanutí dvou zamilovaných hošíků, ale zároveň dokáže i velmi funkčně pracovat s vedlejšími postavami. Ať už je to Alexisův otec, Davidova matka nebo učitel, který má z pochopitelných důvodů jako jediný pro dvojici pochopení nejsou černobílé a scénář s nimi velmi dobře pracuje, především i díky tomu, že skoro každá postava by se od té druhé nemohla lišit více. Ať už dobovými tracky nebo aspekty té doby film skutečně žije esencí 80. let a dobové zasazení do téhle doby dává z několika zásadních aspektů smysl. Zároveň je tohle drama z několika úhlů nepředvídatelné a film o první velké lásce se skutečně stává filmem o první velké ztrátě. Tenhle film se tak nadělí na dvě tak trochu rozdílné poloviny, přičemž obě fungovali svým velmi speciálním způsobem, jen na konci té druhé jsem měl už pocit lehké přetaženost a oplýval mnou též lehký pocit, že se vlastně točíme v kruhu. Celý závěr se vlastně stočil jiným směrem než jsem čekal a přesto vlastně ke všemu co se odehrálo v uplynulých minutách dokonale sedí. Takže s ním vůbec nemám problém. Podmínky uměleckého filmu splňuje jinak fakt, že film obsahuje spousty detailů a náznaků, které ale dokáže plně pochopit nebo docenit jen opravdu pozorný divák. Na první pohled nevinná podívaná se tak stává vyloženě zajímavým filmem. Léto 85 není tolik filmem o problémem s coming outem a ani se zde nepracuje s faktem, že homosexuálové to ještě v 80. letech měli těžší než dnes. Všechno jsou to totiž očividně aspekty, které Ozona tolik nezajímali a rozhodl se v oblasti filmů točící se kolem mladých homosexuálů zahnout trochu jiným směrem. A za to jsem mu svým způsobem neskonale vděčný. Zamrzí jen možná fakt, že v některých ohledech se Léto 85 stává až příliš stereotypní záležitostí, které by na sebe nemělo strhnout pozornost kdovíjak originálním zpracováním a zároveň se i přes velmi dobrý scénář musím trochu zamyslet nad tím, že jsou některé postavy dost možná až příliš stereotypní. Ovšem i když jsou stereotypní, pořád jsou neskonale dobře napsané a to vlastně k spokojenosti stačí. Léto 85 je především tak trochu nestandardním filmem o dospívání, kde cesta k dospělosti vede právě přes první velkou lásku, první velké zklamání a první velkou ztrátu. I díky skvělému Félixovi Lefebvremu, který hlavní roli hraje dokonale to celé funguje a film se navíc může celkově pochlubit bravurními hereckými výkony. Kameraman Hichame Alaouie navíc tenhle film udělal neskutečně vizuálně krásným a jeho práce s barevnou estetikou nebo osvětlením tomuhle filmu dala taky hodně moc. Škoda jen, že Jean-Benoît Dunckel nepřišel s pamětihodnějším soundtrackem, alespoň tu ale pořád hrají The Cure. Léto 85 není pro každého. Pokud je ale pro vás, budete velmi pravděpodobně spokojeni. A pokud vás odstrašuje fakt, že jsou hlavními hrdiny filmu homosexuálové.... Homosexualita samotná v tom filmu vlastně tak zásadní prim nehraje. Ano, sehrává tu zásadní úlohu, je to ale pořád primárně opravdu film o dospívání a vzpamatování se ze životních zklamání. A pokud tedy jako člověk, který homosexualitu vnímá jako zvrácenost proti přírodě přimhouříte oči, myslím, že vás tu přece jen čeká velmi fajn filmový zážitek. Tenhle film ale v jisté formě určitě oteplil mou studenou duši. (28.12.2020) (menej) (viac)