Plechový bubienok

Už dlouho jsem neviděl tak divný film, jakým je tento. Asi nejvíce jej vystihuje slovo bizarní - chlapec se rozhodne, že nechce vyrůst a tak se úmyslně zmrzačí. Jeho plán mu vyjde, neroste, ale duševně se vyvíjí a my jsme díky tomu svědky docela bizarních (já vím, už podruhé během jedné chvíle to samé slovo, ale když ono tak sedí!) věcí… Upřímně, pořád nevím, co si o tom filmu mám myslet. Pokusím se sehnat knížku, a pokud se mi bude líbit, tak si možná někdy, v hodně daleké budoucnosti tento depresivní film pustím znova. Momentálně nemám, co bych jiného dodal, snad jen, že musím pochválit Davida Bennenta. Ten jeho výraz mě bude pronásledovat ještě hodně dlouho. 55 %. (21.01.2014)

Známa predloha (ale nečítal som ju), zopár známych hercov, výborná výprava, dobre vybraný hlavný predstaviteľ a priemerný výsledok. Pod ten sa podpísala najmä prehnaná stopáž, zbytočné epizódy a dejové odbočky. Mohlo to byť lepšie. Určite si tento film nebudem pamätať ako výnimočné dielo, iba ako pokus, ktorý ostal niekde na polceste. (09.05.2019)

Tak tohle už nikdy!!! Né, že by to byl film na odpad, ale prostě těch nechutných a perverzních scének tam bylo přespříliš. Film doplácí i na svou délku. Ale jelikož jde o film z období nacistického Německa a to mám vždy tak trochu vyšší hodnocení, protože mě to really zajímá. Tak dávám 2 hvězdičky. Ale slabším jedincům NEDOPORUČUJU!!! (14.04.2009)

Kongeniální převedení prvních dvou třetin Grassova románu na plátno (Zatímco film končí Oskárkovým odjezdem z Gdaňska, kniha pokračuje líčením jeho osudů v poválečném Západním Německu). Schlöndorffova režije je jako vždy suverénní, Lutherova kamera působivá, scénář vynikající (jak jinak, u J. C. Carriéra). Podstatnou měrou se ale na výsledné podobě filmu podílejí zejména představitelé celé řady hlavních i vedlejších postav příběhu. O Davidu Bennentovi je zbytečné mluvit, právem je tu chválen v každém druhém komentáři. Vedle něj tu ovšem ztvárnila jedny ze svých nejlepších rolí také trojice (!) jeho filmových rodičů - A. Winklerová, D. Olbrychski a M. Adorf, z nichž toho posledně jmenovaného jsem nikdy neviděl v lepší formě, než právě v "Plechovém bubínku". (24.08.2008)

Když jsem Plechový bubínek od Güntera Grasse četl, neměl jsem tušení, že existuje nějaká filmová podoba tohoto vynikajícího románu. Vlastně jsem si ani nedovedl představit, že by se do tohoto díla mohl nějaký filmař pustit. Když jsem ale Schlöndorffovu adaptaci viděl poprvé, musel jsem smeknout a konstatovat, že se tomuto německému režisérovi podařilo natočit film, který patří mezi to nejlepší, co v sedmdesátých letech vzniklo... Ačkoli oproti předloze je film zkrácen a končí okamžikem, kdy Oskar začne růst, zůstává i přesto tento snímek působivým absurdním dramatem zobrazujícím klíčové okamžiky první poloviny 20. století. Oskárkovo rozhodnutí přestat růst a zůstat nadále tříletým chlapcem je krásným vyjádřením nesouhlasu se světem dospělých.. Vnímavý Oskar, ač stále tříletý, prochází životem s úžasným nadhledem a je dospělejší než všichni ti šílenci kolem, co hajlují a tleskají oblastnímu šéfovi strany... Svým bubínkem dokáže nacistickou sešlost proměnit ve frašku, tedy v to, čím ve skutečnosti (když si odmyslíme tragické důsledky) je. Plechový bubínek je film se silným poselstvím, atmosférou a svým záběrem a zpracováním mi docela připomíná ty nejlepší Buňuelovy filmy i se všemi kontroverzemi... Vždyť když si uvědomíme, že představitelu Oskara bylo tehdy dvanáct, tak by si Schlöndorff za ty erotické scény skoro zasloužil kriminál... Mimochodem David Bennent byl jako Oskar Matzerath naprosto fantastický a předvedl opravdu jeden z nejlepších dětských výkonů vůbec. "Toho dne, když jsem přemýšlel o světě dospělých a svojí vlastní budoucnosti, rozhodl jsem se, že od této chvíle již nikdy nevyrostu a napořád zůstanu malým tříletým trpaslíkem..." Neříkal si to kdysi každý...? (28.05.2006)