Plechový bubienok

..........Plechový bubínek svým kontroverzním ztvárněním, silnou myšlenkou a hlavně podáním mladého Bennenta v hlavní roli, zapadl do klasiky naprosto ze dne na den. To se stává málokdy. Toto velice zajímavé a impozantní dílo šokovalo svou otevřeností a bezohledností. Naprosto zdařilý výběr mladého herce byl asi velkým a hlavním plusem k úspěchu. Nemluvě o Schondorffově režii a slovenské barvité kameře. Nemalou zásluhu na převedení románu do knižní podoby měl Jean-Clade Carriere, jehož propracovaný scénář udával hlavní osnovu a zároveň neopakovatelnou podobu snímku. Světový poválečný grassův román byl po dohodě s autorem zkrácen, ubyly některé postavy a epizody. Přesto je filmová verze prošpikována figurkami, které se liší svým charakterem a dávají celému ději hudebnost a barvitost. Malý Oskar je v Léčebném a zaopatřovacím ústavu a tam odtud vypráví část ze svého života, stráveného v Gdaňsku. Jeho další životní osudy po vystěhování do německé zóny však již ve filmu nejsou. PB považuji za jeden z nejlepších filmů 80 let a určitě patří mezi ty, které se vám na dlouho vryjí do paměti........... (10.12.2006)

Plechový bubienok je odyseou jedného chlapca za poznaním, ktoré na pozadí historických udalostí rozpráva fantastický príbeh. Film si pohráva z konvenciami čo má za následok, že nie vždy ste si úplne istý ako máte na dané scény reagovať. Smrť vám príde smiešna, nechutnosti vám prídu podarené a celý film narába s humorom na vysoko čierno humornej úrovni - čo sa prejaví hlavne v scéna nacistického sprievodu, kde začnú nacisti tancovať na labutie jazero. Aj napriek pôsobivým scenám a uhrančivému pohľadu hlavného predstaviteľa Davida Bennenta sa jedná o veľmi zvláštny film, ktorý ani teraz neviem presne zaradiť. Páčilo sa mi, že všetky významné aj menej významné udalosti, boli prezentované očami hlavného hrdinu, veľmi mi to pripomínalo Forresta Gumpa aspoň sa týka narácie príbehu. Okrem iného som bol doslova nadšený fantastickými vsuvkami - ako napríklad vysoký hlas - ktorý s Oscara robil takého nemeckého X -mana. Plechový bubienok je inovatívnou a zaujímavou výpoveďou chlapca, ktorý prestal rásť a ktorý prešiel životom pozorujúc chyby dospelých, pozoroval svoju vlastnú zamilovanosť, hnev a výnimočnosť, ktorý prežil vojnu aby sa nakoniec rozhodol, po všetkých hrôzach a sklamaniach, že chce vyrásť. Schlondorff vytvoril pôsobivý film, ktorý si zaslúžene odniesol oscara za najlepší cudzojazyčný film. (17.10.2011)

Hodně mě překvapilo jak je tento třicet roků starý film otevřený v zobrazování běžného života (dětské krutosti, dospěláckého chování)a přitom ani trochu nechutný. Krásná trochu snová kamera a sité barvičky, perfektní kulisy. nenásilně popisuje celé meziválečné období, víceméně pouze pomocí náznaků a jen tak letmo, spíše se soustředí na "malého" bubeníčka Oskárka. Leč trpasličí dějová linie mi až tak moc nesedla, moc artová. Každopádně je to film, který se nemá nakoukávat jen z povinnosti pro doplnění filmového vzdělání, ale je to opravdu pěkný zážitek - nejlépe na velkém plátně. ----- á tohle je m uj slavnostní tisící komentář na csfd, haleluja :-D. (12.04.2009)

Režisér, který se rozhodl, že nikdy nevyroste. Zuřivě natáčí film, rve do něj jednu metaforu za druhou, bubnuje do bubínku i do kameramana, aby neuhýbal ani při nechutných záběrech, a k tomu všemu na diváky příšerně ječí. Velice zvláštní (a varovná) historická freska. Zlověstný háknkrajc, namalovaný bubeníčkovými paličkami namočenými do slin služky, to vše okořeněno živočišným, pedofilně vyhlížejícím sexem. "Strážci morálky" by za to pana Schlöndorffa rádi zavřeli. Já mu naopak tleskám! (30.10.2013)

Děj filmu Plechový bubínek dle stejnojmenné předlohy Güntera Grasse sleduje část život Oskara, který se rozhodne nevyrůst. K tomuto rozhodnutí se dopracuje během oslav svých třetích narozenin, kdy dojde k poznání toho, že do života dospělých nehodlá vstoupit. Tento fakt je spuštěn chováním dospělých během dané oslavy, kde je plně ukázána  problematika milostné trojice - matky Oskara, jejího zákonného manžela, bratrance - a ostatních příbuzných zpodobňujících klasickou podobu maloburžoazie té doby, podobně jako je dalším spouštěcím faktem i nově nastupující ideologie nacismu a s ní spjaté negativní vyhlídky do budoucnosti.            Rezignaci na společnost a okolní události Oskar reflektuje skrze svůj bubínek, jehož bubnováním místo slov projevuje svůj odpor a nesouhlas. Druhým obraným reflexem fungujícím jako protest vůči nastálým okolnostem je Oskarův vysoký hlas, kterým dokáže rozbíjet sklo. Tak je činěno například při prvním dnu ve škole, nebo při vysypání skla z oken divadla - u obou případů jde však o protest osobní, negativní reakcí k pro Oskara negativním  příčinám. Jednou z událostí, při které Oskar naruší společenskou událost, se kterou nesouhlasí, je shromáždění nacistů, při kterém svým bubnováním do rytmu valčíku (a připojením zbytku přítomného orchestru) změní politicky zaměřené setkání v obyčejnou tancovačku. Na pozadí konfliktu mezi německými a polskými obyvateli města Gdaňsk se prohlubuje krize a sociální napětí, které ústí při globálním vypuknutí války. I přes pokročilý věk šestnácti let během začátku války, s Oskarem je v rodinném kruhu stále zacházeno jako s tříletým. Později se Oskar setkává s liliputy, jež dříve poznal v cirkusu, a zde se mění přístup okolí k Oskarovi, i on sám. Nyní je do určité míry mezi svými a není svazován předstíráním, jemuž se zavázal při rezignaci na svět dospělých ve věku tří let. Tato plná participace ve společnosti nemá dlouhého trvání a Oskar je nucen k návratu do rodného města, kde se však jeho rozhodnutí nevyrůst stává zlomovým. V období druhé světové války jsou lidé vychylující se normě perzekuováni odvodem do koncentračních táborů, což se týká i Oskara. (24.10.2022)