Plechový bubienok

Když jsem Plechový bubínek od Güntera Grasse četl, neměl jsem tušení, že existuje nějaká filmová podoba tohoto vynikajícího románu. Vlastně jsem si ani nedovedl představit, že by se do tohoto díla mohl nějaký filmař pustit. Když jsem ale Schlöndorffovu adaptaci viděl poprvé, musel jsem smeknout a konstatovat, že se tomuto německému režisérovi podařilo natočit film, který patří mezi to nejlepší, co v sedmdesátých letech vzniklo... Ačkoli oproti předloze je film zkrácen a končí okamžikem, kdy Oskar začne růst, zůstává i přesto tento snímek působivým absurdním dramatem zobrazujícím klíčové okamžiky první poloviny 20. století. Oskárkovo rozhodnutí přestat růst a zůstat nadále tříletým chlapcem je krásným vyjádřením nesouhlasu se světem dospělých.. Vnímavý Oskar, ač stále tříletý, prochází životem s úžasným nadhledem a je dospělejší než všichni ti šílenci kolem, co hajlují a tleskají oblastnímu šéfovi strany... Svým bubínkem dokáže nacistickou sešlost proměnit ve frašku, tedy v to, čím ve skutečnosti (když si odmyslíme tragické důsledky) je. Plechový bubínek je film se silným poselstvím, atmosférou a svým záběrem a zpracováním mi docela připomíná ty nejlepší Buňuelovy filmy i se všemi kontroverzemi... Vždyť když si uvědomíme, že představitelu Oskara bylo tehdy dvanáct, tak by si Schlöndorff za ty erotické scény skoro zasloužil kriminál... Mimochodem David Bennent byl jako Oskar Matzerath naprosto fantastický a předvedl opravdu jeden z nejlepších dětských výkonů vůbec. "Toho dne, když jsem přemýšlel o světě dospělých a svojí vlastní budoucnosti, rozhodl jsem se, že od této chvíle již nikdy nevyrostu a napořád zůstanu malým tříletým trpaslíkem..." Neříkal si to kdysi každý...? (28.05.2006)

Davidovi Bennetovi, který ztvárnil roli Oskara, jenž se zasekl v růstu v den svých třetích narozenin (12.9.1927),bylo v době natáčení dvanáct třináct let. Já mu toho tříletého kluka věřil, věřil jsem mu i scény, kdy mu už je sice šestnáct, ale pořád vypadá jako předškolák. Do panoptika postav patří nejen Oskar a ostatní liliputáni, ale svým chováním i další dospělí "hrdinové". Příběh začíná protestem dítěte, které za tou dospěláckou přetvářkou práskne dveřmi a prostřednictvím bubínku a nadpřirozených schopností se bouří (a boří), kdy se mu něco nelíbí. Bubínek slouží nejen k bubnování, ale i jako karetní stůl. Naturalističnost podání a filmový experiment navozuje už Oskarův porod. Zajímavé je prolínání obrazů. Film vůbec působí hodně obrazově, takže si klidně dopřejte zážitek sledování v originále. Ani omezená znalost němčiny není překážkou, abyste příběh pochopili. Víc než o děj jde o obnažování lidského plémě, společenských hříchů. Ty osobní přerůstají v nadnárodní - film především ukazuje na problém totality. Filmu by pomohlo možná zkrácení, některé scény mi přišly násilně přilepené, některé moc vyumělkované. (20.12.2008)

Tak o tomhle filmu jsem neměl ani páru. Takže tímto o5 musím poděkovat uživatelce Ratchetka, protože bez jejího doporučení bych na tenhle kousek možná nikdy nenarazil. Jde o hodně zvláštní a těžko zařaditelnej snímek. Film je to ale bezesporu silnej, místy nechutnej(pro někoho určitě) a taktéž tak trochu absurdní. Popravdě ani nevím co bych k tomu víc dodal. Snad jen to, že David Bennent v roli Oskara předvedl jeden z nejlepších dětských hereckých výkonů. (14.03.2023)

Mnohovrstevnatý film natočený podle nejslavnější knihy spisovatele Günthera Grasse. Sledujeme fiktivní životopis Oskara Matzeratha, který se ve třech letech rozhodl nevyrůst kvůli nevydařené narozeninové oslavě a odmítnutí vstupu do světa dospělých. Svůj úmysl provede tak, že ve sklepě spadne ze schodů, a tímto aktem ztrácí tuto schopnost, ztráta je však pouze fyzická, nikoliv mentální. Oskar proto dospívá a navzdory svému dětskému vzhledu se (nejen) sexuálně sblíží se dvěma ženami, se služebnou Marií a liliputkou Roswithou. Snímek obsahuje čtyři "erotické" scény s Oskarem, kvůli kterým byli tvůrci občas žalováni pro dětskou pornografii, divákům (hlavně boyloverům) však přijdou velmi příjemné (kromě jedné, kdy je Marie znásilněná Oskarovým otcem) a v žádném případě nejsou pornografické. Spousta scén je zábavných, tedy zábavných v tom smyslu, že jsou natočeny jako němé grotesky, které vzbuzující sice úsměv, nikoli však smích. Mezi nejlepší sekvence patří naprosto geniální rozehnání nacistického sjezdu (navíc výborně sestříháno) a efektní rozbíjení skla, které Oskar ničí svým hláskem. Je ale fakt, že Oskarovo ječení bude některým divákům trhat uši. Některé scény můžou někomu připadat nechutné (například chytání úhořů na koňskou hlavu), diváky však nenechají chladnými. Film samotný má nádhernou výpravu, naprosto překrásný hudební motiv (hlavně na začátku a na konci), scénář taktéž výborný (bohužel nemůžu srovnávat s Grassovou předlohou, nečetl jsem ji), kamera Igora Luthera je excelentní, Schlöndorffova režie se netáhne a snímek díky tomu plyne tak rychle, že než se nadějete, je tady konec. Zbývá si jen povzdechnout nad smutným faktem, že snímek dodnes není u nás uveden na DVD. (06.10.2007)

Tak tohle už nikdy!!! Né, že by to byl film na odpad, ale prostě těch nechutných a perverzních scének tam bylo přespříliš. Film doplácí i na svou délku. Ale jelikož jde o film z období nacistického Německa a to mám vždy tak trochu vyšší hodnocení, protože mě to really zajímá. Tak dávám 2 hvězdičky. Ale slabším jedincům NEDOPORUČUJU!!! (14.04.2009)