Půlnoční mše

„ŽIJEME V POŽEHNANÝCH ČASECH…“ ///    Ostrůvek Crockett je Bohem zapomenutej kus země… na kterou se ovšem znenadání (?) rozpomněl… Je to pomalý, budujeme si vztah k postavám… a snažej se ohromit zázrakama a strašit „něčím“ tajemným. Líbí se mi monology pátera Pruitta, asi proto, že su neznaboh. Nevadí mi to pomalý tempo a postupný dobírání se pravdy. S Flanaganem totiž nemám zásadní problém. Bohužel to přestane postupně platit a úplně nejvíc to začne srát v poslední části. Jakoby Flanagan podlehl vlastnímu mesiášství. Normílní člověk si přece nemůže myslet, že strach naženou sáhodlouhý monology, byť plný Boha. To, co dřív fungovalo, přešlo v nesmyslný megalomanství a autorovo sebemrskačství, který nevyvolalo zděšení, ale nasrání. Navíc – ty lidi se chovaj jako debilové. Vždyť přece v klidu mohli… Ale to uvidíte sami. Chtěl jsem jít vejš, ale kvůli poslednímu dílu to jebu.     ///  NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přemejšlím, jak dostat lidi do kostela. 2.) Vím, že JSI!. /// Thx za titule „Jakub Ženíšek“.     /// PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  ** (09.11.2021)

Zase jinej Flanagan a zase jak jinak než naprosto skvělej! Na povrchu opět v zásadě klasickej, 26x viděnej námět, ovšem pojatej - jak je u tohodle člověka zvykem - úplně jinak, ne úplně předvídatelně, vrstevnatě, sotva hororově a se zajímavýma filosofickýma přesahama, kde jsem dostal tu doopravdy nejkrásnější definici Boha, jakou jsem kdy slyšel! A kdybych se s ní vlastně úplně a takřka doslova neztotožňoval, tak za Boha označím pana Flanagana. Aspirant na seriál roku. (22.11.2021)

Jak už je u seriálového Flanagana zvykem, je tu opět sázka na hutné rodinné drama, která dokonale vyšla. A nejen to. Už tak složité a pochroumané vztahy jsou umocněny uzavřenou ostrovní komunitou, kde je Bůh až na prvním místě. To vše je zabaleno do úžasných dialogů plných úvah o tíhách života a víře, přičemž žádná z postav ani na moment nesklouzne k lacinému filosofování. Vlastně jsem ten nadpřirozený resp. hororový prvek ani nepotřeboval a upřímně řečeno když se naplno projevil, byl jsem trošku v rozpacích, ačkoliv chápu, co chtěl Flanagan onou metafourou říci. Nicméně finále mě z mírného rozladění vyvedlo a s očima navrch hlavy jsem ho sledoval až do nejposlednějšího momentu. Herecky vedle Flanaganovy erbovní herečky Kate Siegel zářili především Hamish Linklater v roli kněze a Samantha Sloyan jako místní fanatička, což byla sice poněkud archetypální postava, ale herečka si na ní zgustla. 90% (27.09.2021)

Pozerám len tretiu časť a mám pocit, že som ich videl aspoň 20. Prostredie je pekné, spočiatku aj slabý náznak atmosféry, ale napätie stále žiadne, akcia nulová a jediný horor, aké je to pomalé! Popravde som už celkom unavený. Postavy chodia do kostola, počúvajú kázanie farára, potom debatujú pred kostolom a cestou domov z kostola.  Žeby seriál sponzoroval Vatikán? Pane bože, je to ubíjajúce. (01.10.2021)

Co si budeme povídat, první tři díly jsou nuda. Seriál se z počátku vleče a než se dočkáme něčeho tajemného a hororového, jsme skoro v půlce. Náboženství, jenž přeroste v doktrínu, je děs běs. V pomalém tempu s depresivní náladou, svírající obyvatele pobřežní vísky, se odvíjí drama, které vyústí v až biblický konec. Porozumět rétorice příběhu, který se hodně opírá o kostel, nemusí být snadné. Tomu se přizpůsobil i děj, který je plný dialogů, kdy přítomný hororový prvek začne fungovat dost pozdě. Celé to drží hlavně obsazení. Nicméně po příběhové stránce je to postupně dost rozjetá zábava, která končí vcelku hororově. Finále jako takový paradox, kdy se z ostrova dostává novodobý Adam a Eva, kteří sice mohou znamenat naději pro ostrov a přežití, zároveň v sobě ale mohou nosit vir, co všechno zničí, bylo asi to uplně nejlepší. - "The more that we know, the less we bend." (20.10.2022)