Muž z Londýna

Plejáda čs hvězd v slabomyslném příběhu o rozkrádání republiky kapitalistickou svoločí. Otravná hudba (dudy, písnička na koncertu), kterou nevylepší ani Krampol zpívající si Gotta. Sovák hraje postavu pojmenovanou Reiner, podle mě to měl být Ryanair. Jediný dobrý byl Pepa Dvořák a jeho vysvětlování, proč kradl. (14.01.2018)

Strašně špatný a nudný film, naprosto nevtipná crazy komedie. Jenže! Když to běží v TV, vždycky se rád aspoň na kousek podívám. Postava p. Sováka není jen figurka, on ji zahrál docela lidsky - konzervativní profesionál středního věku bez nějakých úspěchů, viděl svět, už je docela dost unavený, poměrně přesně ví, čeho si váží a čeho ne. Takže asi špatný film s jednou dobrou postavou. Zvláštní perličkou je ten ostentativně kubistický interiér vily, kde se to celé odehrává. (21.11.2012)

Podivná taškařice, zatím nejslabší film Hynka Bočana, který jsem kdy viděl... 11. 6. 2010: Zhruba po půl roce jsem měl možnost film vidět znovu a svůj unáhleně příkrý posudek musím tak trochu vzít zpět. Snímek není až tak jalový, o jednu hvězdičku více si určitě zaslouží jednak za výkony Jana Libíčka a Josefa Dvořáka a jednak za stylovou hudbu Zdeňka Lišky. Dávám tedy čtyři pěticípé. :) (07.09.2009)

Velmi slabá satira, napsaná i natočená tak, aby byla maximálně nezávadná, která si takové obsazení rozhodně nezasloužila. Kasařské eso v podání Jiřího Sováka se vrací z Londýna, aby zjistilo, že v Československu jeho bývalí kolegové bůhvíproč pracují a dokonce chodí na noční, že se tady krade cement ze staveb a poměry tu jsou jiné, než jak je líčí "tam venku". A že tu všichni poslouchají Lásku bláznivou od Karla Gotta. Hudba Zdeňka Lišky je fajn a občas se v tom blátě objeví vtip, ovšem většinou má krátkou životnost. (09.06.2016)

Skoro až s úžasem jsem hleděl, jak se dá s tak dobrými herci natočit tak divný film. Základní zápletka nebyla sice špatná, ale ani nijak objevná, ovšem podané to bylo s nudou a pomalým tempem (kterému napomáhala únavná hudba Zdeňka Lišky). I když nejsem extra znalec hereckého umění, bylo mi jasné, že dotyční umělci mohli podat výkon o dvě třídy lepší. Jediná hláška, jediný solidní vtip, nic, nic, nuda, šeď. A na závěr klasická socialistická moralita. Účet hlavních rolí Jiřího Sováka v první polovině sedmdesátých let je docela smutný. (05.09.2009)