Maratónec

Když člověk očekává moc, je to naškodu. Maratónce předchází ohromná pověst kultovního a napínavého díla. Pravda thriller to je, ale bohužel už ne solidní drama. I přes dějové kličky a odbočky na počátku, se mi podařilo odhadnou jednání a motivy postav velmi rychle, vlastně mě to jednání přišlo trochu připitomělé, a když už bylo nadmíru jasné, že se jedná "jenom o diamanty" a neexistuje zde žádný nadčasový přesah či myšlenka, tak mě to přestalo bavit zcela. Rozhodně však nechci ubírat na umu Johna Schlesingera, který zvládá s grácií automobilové honičky, běhající lidičky, nervydrásající scény i kýčovité podzimní výjevy. Dustin, Laurence i Roy se snaží, nejspíš to i funguje, ale jako diváka mě to nezasáhlo. Bezhudbové, syrové, thrillerové sedmdesátky ... Tři dny kondora jsou dle mého lepší. (14.09.2010)

Stará klasika s D. Hoffmanom. Pred zhliadnutím som nemal tušenia, že sa film točí okolo nacistického zločinca, ale bolo to milé prekvapenie. R. Scheider aj v menšej úlohe u mňa zabodoval, hlavne v súboji s nájomným vrahom v hotelovej izbe. Herecký výkon D. Hoffmana to je kapitola sama o sebe, ale výborný bol aj L. Oliever, ktorý je dokonalý hlavne v posledných minútach filmu. Posladných 10-15 minút je to už naozaj jeho film a Dustin Hoffman hraje v závere druhé husle. Je to nepochybne tým, že jeho postava je naozaj diabolská. Scéna u "zubára" bola na vtedajšiu dobu určite depka, ale oceňujem ju a spoľahlivo funguje aj dnes. A rovnako oceňujem aj scénu vo vani. Je toho dosť a ani sám D. Hoffman nevie kde skôr skočiť. Preto je na mieste otázka: "JE TO BEZPEČNÉ?"...100%. (12.09.2010)

Film, ktorý diváka utápa v dejových výkrutoch. Tých zvratov je tu toľko, že človek sa prestáva dobre orientovať. Unikol mi tiež zmysel toho, prečo takmer štyridsiatnik Hoffman hrá študenta, najmä keď už deväť rokov predtým hral Absolventa. Miestami je film strašne ukričaný a hudba mi mnohokrát tak rezala uši, že zvuk práve trhaného toaleťáka mi znie lepšie. (15.05.2021)

"Je to bezpečné běhat dlouhé tratě?" Maratónec nejsem, ale od toho je tady Dustin Hoffman, který svým sugestivním hereckým výkonem dokáže uběhnout v pohodě vzdálenost až k zubařskému křeslu, kde mu sadistický válečný zločinec udělá v dutině ústní bělostný chrup. Tahle známá scéna není nijak drastická, dokonce bych řekl, že zaostává za svým očekáváním, a to platí pro celý film. Není tak skvělý, jak o něm koluje, ale vyplatí se ho vidět už z pouhé zvědavosti. Mladý Hoffman je zajímavý a Laurence Olivier je sice také poměrně nechutný, ale postrádal jsem u něho větší zvrácenost, a tak se u mě nezařadil k top záporákům. Z přeneseného sportovního hlediska film chtěl skutečně uběhnout maraton, ale dost se zadýchával, protože už dávno není nejmladší. Táhne mu na 40 let a to už se moc nesportuje. Z filmařského hlediska bych to viděl jako takový lepší průměr, kdy všechno mohlo být ještě lepší, ale už se s tím nedá nic dělat. Herci fajn, z příběhu se dalo vytřískat víc, dost se vlekl, napětí stagnovalo, technická stránka slabší a odpovídající době vzniku. Schlesingerův režijní styl nebyl nejhorší, ale klidně by se dal vypilovat do maximální dokonalosti. Film bych si podruhé nedal, ale když pořád všichni o něm mluvili, jak je super, tak jsem si ho dal. Super nebyl, ale chytat nacistického válečného zločince se nepodaří každý den. 60% (24.07.2012)

Dříve jsem měl na staré americké filmy takový názor, že jak jsou starý, tak jsou senilní. Ze začátku jsem tomu moc nedával, ale po čase mě ony filmy začaly docela zajímat. I mezi nimi se najdou zajímavý kusy se zajímavými příběhy a hlavně jsou plný kvalitních herců a dobrých režisérů. Ale to asi v každém období kdekoliv na světě. Jenže dřív jsem to nechápal a házel všecko do jednoho pytle. Problém amerických filmů je hlavně v tom, že se hrozně dlouho táhnou a pokud mě nedokážou během začátku zaujmout, většinou to u nich protrpím. Maratónec měl na to aby mě chytnul. V hlavní roli má vynikajícího Dustina Hoffmana, zajímavý námět, tehdá ještě velice kvalitní český dabing a brutální začátek. Jenže i přes pár naprosto bezkonkurenčních scén se obrací k pomalému průběhu a táhne se to s ním hůř než chlapská nemoc. Nakonec jsem film dokoukal, ale připomněl mi, že ne každý americký film je pro mě. A nezáleží to moc na námětu, ale hlavně na náladě a umění režiséra mě vtáhnout do příběhu, se kterým se mi zpomalí tep tak o deset čísel. (11.10.2010)