The Dark and the Wicked

Na jednu stranu velmi příběhově jednoduché - a chtělo by se říct neoriginální až běda. Na stranu druhou, když se člověk správně naladí, tak i velmi funkční, atmosférické a chvílema kurevsky strašidelné. Po dlouhé době mi u pár scén nepříjemně zatrnulo, Bryan Bertino si evidentně po dvou slabších filmech nezasloužil úplně odepsat. Nechci tenhle film hajpovat úplně do nebe, přecijen ne vždy je děsivý do takové míry, do jaké asi chtěl být (strašení nahými starými lidmi před pár lety bylo cool, ale už se to používá tak často, že se to docela okoukalo!), a závěr je utnutý hrozně náhle, nicméně letos toho na poli hororu moc srovnatelného nevzniklo. Není to úroveň Hereditary, ale míří správným směrem. (06.11.2020)

Famózní. Farmageddon aka rutyšuty Arizona Texas, fyzicky nepříjemný, úsporný, atmosferický a s motivem zla úsporně pracující horor. V podstatě jde o psychologické drama o vyčerpávající blízkosti smrti a o tom, že matky jsou nástroj Satana. Neurotický sound design, krásné tahy kamery Tristana Nybyho a povznášející scény krájení mrkve a telefonátů do záhrobí. Horor roku. Bertína si píšu na seznam smrti. (18.11.2020)

Temný, atmosferický, nervy drásající a velmi svůj a osobitý film, který je ale na druhou stranu (v pozitivním smyslu) přímočarý a jde rovnou na věc bez sebemenší vaty kolem. Má to feeling Shyamalanova The Visit a atmosféru podobnou stylu Ari Astera, dále filmu nahrává do karet solidní creepy hudební podkres, tmavá kamera a využité prostředí odlehlé zchátralé chaty. Postavy výjimečně nejsou dva hloupí kašpaři, ale vlastně vcelku šikovně budované charaktery, což se v tomto subžánru taky tak často nevidí. Je to úderné, mrazivé, místy děsivé a občas nám to nadávkuje i fajn scarejumps, ale pořád mám pocit, že oproti tvorbě výše zmíněných atmosferických mistrů je to "jen" strašení a sužování rodiny démonem v baráku bez hlubší pointy či závěru, který by se mi zaryl do paměti. Ovšem za to, že je tento subžánr nedostatkovým zbožím a za (po dlouhé době konečně!!) dekadentní finále, tu čtvrtou hvězdu s přivřeným okem přihodím. (28.12.2022)

Syrové reálie chudého obyčejného amerického venkova zabydleného chudými obyčejnými prostými lidmi, představovanými civilně vypadajícími herci s civilním hereckým projevem, žádné zmalované vystajlované primadony... Temná tísnivá atmosféra... Neurčité, ale všudypřítomné zlo, snad Ďábel, usilující o duši umírajícího komatického otce, který se mu snad kdysi upsal, nebo kdo ví... Právě že nikdo neví, možná ani scénárista neví, proč a jakým právem vlastně onen tzv. Ďábel o jeho duši usiluje... Každopádně dokáže v myslích všech zúčastněných vyvolávat celkem slušné halucinace, které mají většinou hodně tragické následky... Vypněte mozek, astrálně se přesuňte do nitra obyčejného dřevěného farmářského domu a užívejte si po dlouhé době nekomerční a netuctový americký horror bez jakýchkoliv otravných dětí, které v obdobných (kvazi)horrorech vždycky působí jako stoprocentní kazišuci plnotučné horrorové atmosféry! (09.11.2020)

Nechal jsem se nalákat řadou příznivých ohlasů a po zásluze jsem byl potrestán. Na farmě se starší žena stará o těžce nemocného manžela. Přijíždějí jí na pomoc dcera se synem, byť je žádala, aby nejezdili. A věděla proč! Na farmě totiž straší. A nejde o nějakého druhořadého bubáka, nýbrž o samotného vládce temnot. Tematicky nic nového, ale budiž, podobný typ filmů mám rád. Jenže...atmosféra nula, strašení nula, hloupých lekaček několik, vizuál otřesně televizní, hudba se vyžívá v třískání do činelů a piana, aby se divák vylekal (na mě už to nefunguje). Všechno je to takové laciné a ošuntělé, avšak nikoliv příjemně syrové a hnijící. Gore se smrsklo na uříznuté prsty, jehlice v očích a mizerné podříznutí rybičkou. A jestli dnes někoho vyděsí pevná linka, to fakt nevím... Masky v náznaku, halucinace bez nápadu a Irelandová je zde hnusná jako noc. Ty dvě * jsou tak nějak z milosti, že jsem tenhle utahaný snímek vůbec dokoukal. (09.11.2020)