Kokosové ořechy

Jedná sa rozhodne o jednu ztreštenú a z krásnou ľahkosťou predvedenú komédiu, ktorá ma prívlastok slovná, alebo konverzáčná. Bratia Marxovci sú jednoducho úžasný. Groucho ako po peniazoch bažiaci majiteľ hotela, z neskutočne skvelými hláškami a povestnou cigarou v ústach, Harpo ako nemý zlodej a Chico z cudzineckým prízvukom vytvárajú nie len fantastické skeče, ale sledovať už ich pohyby po plátne spôsobuje neskonalé potešenie, vychádzajúce z jedného jediného dôvodu a to faktu, že je vidieť ako si to neskutočne užívajú. Čo sa týka zápletky tak tá je trocha prvoplánová, ale to je vzhľadom na to že sa jedná o ľahký žáner a rok vzniku, celkom nepodstatné. Dôležité je že som sa skvele bavil. Hudobné a tanečné čísla striedali tie konverzačné a ako celok pôsobia kokosové orechy takmer dokonalo. Môj prvý film bratov Marxovcov a som nadmieru spokojný. (14.04.2010)

První film bratrů Marxových dopadl přímo skvěle. Samozřejmě se nejedná o takový nátěr jako byla Kachní polévka nebo Noc v opeře, ale i tak jsem se dost dobře bavil. Groucho ani ostatní nejsou ještě tak praštění a jejich klasické fóry a stereotypy jsou teprve v začátcích, ale i tak (nebo možná právě proto) je to skvělá zábava) Škoda jenom, že je soustavně kažena těmi unylými hudebními čísly, kterých je zde na můj vkus opravdu příliš. (01.05.2010)

Páté přes deváté nejen po stránce děje, ale nečekaně i po stránce formy. Prozpěvování nebo kabaretní čísla sice nijak neuráží, ale zároveň vůbec nic nepřidávají a diváka, který Ořechy sleduje jako debut slavné skupiny, jen a pouze zdržují. Až rozjetý dadaistický koncert (zábavný úměrně tomu, kolik Marxů se právě v konkrétní scéně objevuje) dokáže zabavit tak, jak si slavná skupina zaslouží a překvapivě už na samém startu je očividné, jak na mě který z nich má souzeno působit. Tedy nezastavitelný kulomet Groucho a šikula Chico pozitivně - a mlčenlivý Harpo negativně, protože jeho věčné zírání mi zkrátka nikdy není příjemné a strkání vlastního stehna do cizí ruky mi přijde jako to nejslabší, s čím bratři kdy přišli (a co je bohužel používáno jako running joke). Zeppo si zmínku zaslouží jen sotva, protože jsem ho musel občas cíleně hledat, přeci jen je už na samém startu jasné, že vždy bude tím čtvrtým. (18.03.2020)

První film bratří Marxů vychází z jejich úspěšného vaudevillového představení. Dlužno dodat, že se tu všichni tři ještě hledají (o čtvrtém Zeppovi se toho mnoho říct nedá). Groucho je tu asi nejvyzrálejší, ale jako by si svým cynismem nebyl úplně jistý a nepůsobí tak suverénně jako v pozdějších komediích. Chico je tu zatím spíš hloupý a natvrdlý než mazaný strůjce úžasně nesmyslných plánů a Harpo je tu ještě absolutně anarchistický, iracionální a nezvladatelný. Groucho vede napůl zkrachovalý hotel na turisticky úplně nezajímavém Kokosovém pobřeží na Floridě a Chico s Harpem do něj přijedou s úmyslem ukrást, co se dá. To se daří zejména Harpovi. Zápletka se jako obvykle točí kolem lásky mladého páru, kterou se snaží zničit kvůli tučnému věnu nevěsty vychytralý svůdník. Chico s Harpem se ale postarají, aby závěrečná velkolepá zásnubní hostina, kde jsou hosté v kostýmech, dopadla tak, jak má. Taneční a hudební čísla, i přesto že jejich autorem je legendární Irving Berlin, jsou hodně slabá a do filmu se zrovna dvakrát nehodí. (30.05.2007)

Příběh je takový, aby se něco dělo. To je u podobné, v podstatě estrádní, záležitosti v pořádku. Kdysi jsem viděl nějaký film Marxů, a dost mě to bavilo. Tohle je trošku slabší, ale pravda, rozjížděli se. Neskutečně krásné ženy, úžasně zábavný Harpo, ten mě fakt baví Naopak mi nesedí Groucho, jeho humor mi přijde dost jako na sílu tlačený konstrukt. (11.09.2022)