365 dní

O moc horší to snad být ani nemůže. Extrémně nepřirozené herecké výkony, velmi trapné dialogy, o stupidní zápletce a IQ postav ani nemluvím. K filmu mě dohnala zvědavost, protože vím, že se tento kousek objevoval v různých žebříčcích filmů od Netflixu. Na chvíli mám jasno v tom, že nemusím vidět všechno. Hvězdičku dávám jen proto, že jsem to nakonec - i když na několikrát - dokoukala. (16.06.2021)

to je tak když se člověk chce na vlastní oči přesvědčit,zda je nejsledovanější film na Netflixu v ČR opravdu tak špatný a dobře mi tak.Srovnání s Padesáti odstíny je celkem na místě,protože oboje se bere extrémně vážně a dějově je to prázdné až běda,nicméně oproti slavnější trilogii je tu několik celkem zásadních rozdílů.1)Jamie Dornan,jakkoliv nepatří mezi moje oblíbence,má rozhodně větší charisma než extrémně nesympatický Rumun v tomhle filmu. 2)Dakota Johnson ač v Padesáti odstínech hrála ukňouranou blbku je mnohem sympatičtější,hezčí a víc sexy než "hrdinka" 365 dní. 3)erotické scény.Těch je tady sice víc než v celé šedivé trilogii dohromady,ale všechny ty scény postrádají jakýkoliv náboj a že by vyvolávaly vzrušení se říct nedá.To i playboy wannabe soft porno,které před 25 lety dávali v sobotu na Nově mělo větší šmrnc.Upřímně nechápu co vede ženy v dnešní době plné ultra feminismu k tomu aby psaly knihy jako ta podle které vzniklo tohle a byl bych celkem rád kdyby mi to někdy někdo vysvětlil...20% (21.06.2020)

Pořád se tam jenom prcoce. Příběh o ženské se stockholmským syndromem sice na první dobrou zní zajímavě, ale to by nesměl bejt tak kokotsky natočen. Vyvinul někdo, kdo se na tomhle velehovně podílel, alespoň minimální snahu napsat dialog, který by obsahoval více než tři slova? I strkání si voskovek hluboko do nosu zní jako větší zábava ve srovnání s touto bohapustou sračkou. (31.01.2023)

Část první. Přítelkyně je velká milovnice trilogie 50 odstínů (šedi, temnoty a dál fakt nevím), kterou já pohrdám. Když se mě snažila přesvědčit, že to není až tak hrozné, za příklad mi uvedla 365 dní, které se 50 odstínúm v lecčems podobají, ale zde se i dle jejího názoru skutečně jedná o absolutní filmové dno. Neuváženě jsem se nechal přesvědčit, že se s ní na těch 365 dní, včetně sequelů, podívám, s tím, že pak ty Odstíny šedi možná i docením. Už v tu chvíli jsem cítil průser. Mýsily se ve mně pocity strachu a nervozity, asi jako u čerstvě zmobilizovaného kluka, kterého právě posílají na válečnou frontu. Věděl jsem, že mě čeká leccos, ale nevěděl jsem, jestli to přežiju a budu schopen se potom vrátit k normálnímu životu. Inu... Se šrámy na duši i těle jsem přece jen přežil. A můžu se tak s Vámi nyní podělit o svůj zážitek, který mě bude ještě mnoho následujících let strašit v nočních můrách. Den první (Příjezd na frontu a seznámení s nepřítelem): Bojiště Netflix. S mrazením v ruce mačkám tlačítka na ovladači a v netflixovském hubbu hledám a následně pouštím 365 dní. Zachvacuje mě strach. Začínám se potit. Cítím, jak mi ledové kapky potu tečou po tváři. Uvědomuji si, čemu jsem se upsal, a přesto nebo právě proto mě zachvacuje panika. Jak sleduji červené kolečko, které se pomalu otáčí po tmavé obrazovce televizoru, přemýšlím nad útěkem z boje. Alas pozdě. Film, jestli se tomu tak dá řikat, začíná. Nepřítel byl na dohled. Napětí v místnosti by se dalo krájet. A pak přišel útok. Nebyl nečekaný. A dokonce začal poněkud zlehka, neboť úvodní scéna, ač nikterak zdařilá, ještě nesla prvky kinematografického umění. Byl to však zastírací manévr, jak mě zmást a nechat polevit na ostražitosti. Hned poté na mě totiž začal nepřítel pálit kulometnou salvu scén, jenž byly v lepším případě urážkou dobrého vkusu, v tom horším vizuálním ekvivalentem chemických zbraní způsobujících krvácení ze všech tělesných otvorů a pomalou, bolestivou smrt. Snažil jsem se krýt a uhýbat, leč marně. Věděl jsem, že se nelze bránit. Mým cílem se tedy stalo přežít. Nebylo to vůbec snadné, neb tvůrci se mě svým scénaristickým a všeobecně řemeslným (ne)umem snažili udolat ze všech sil. Pálili na mě scény bolestně směšné postrádající vzájemnou návaznost i sebemenší náznak logického chování jednotlivých postav prezentovaných buď těžce topornými nebo přehnaně expresivními herci. A to vše navíc v příběhu, který by se dal jednoduše popsat jako fantazie násilného mysoginího psychopata či extrémně submisivní blbky s nulovou sebeúctou. Ani jako to porno to pořádně nefunguje, ač se snímek chvílemi tváří jako z produkce Bangbros či Brazzers. Přes všechny ty hrůzy jsem se nakonec dostal až k samotnému závěru, který po mě však mrštil granát v podobě toho nejdebilnějšího a nejhůře prezentovaného twistu, který jsem kdy v životě viděl. První den na bojišti byl náročnou zkouškou, přesto ve mě rostl neodbytný pocit, že to pravé peklo se na mě teprve řítí. 2/10 (21.12.2022)

Nenáročná oddechovka nápadně připomínající 50 odstínů. Ale já v tom vidím zásadní rozdíl, cítím v tom Evropu a to je pro mě klíčové. Určitě by neškodilo film sestříhat a dějově obohatit a učesat, ale konec by v USA nikdy neprošel, to se mi líbilo, takových konců jsem u polských kolegů už párkrát viděl. (25.10.2020)